Fotografie z roku 2007
EN | CZ

Recenze hudebního alba

Přihlášení
Jméno
Heslo
Statistika webu | Email

 KATATONIA - Night Is the New Day


Celkové hodnocení alba: 91%
Rok vydání: 2009
Žánr: metal
Celkový čas: 48:33
Skladby


Recenze:

Symfonie podzimu, mlhavá schizofrenie. Lidská nitra vydaná napospas šedavým odstínům sklíčenosti, stejně jako vrtkavé naději v pár slunečních paprsků. Jinovatka z rána olizuje parapety domů a člověk by si přál být slepý, neboť jedině tak bude schopen začít rozumně fungovat. Věru ideální čas pro vydání nové, v pořadí už osmé řadové desky (bezmála) kultovních depressive rockerů KATATONIA. Kapely, která pozvedla duševní splín na vcelku příjemný prožitek, která měrou hudební empatie získávala fanoušky napříč spektrem, od těch nejortodoxnějších metalistů až po příležitostné rockery.

Před více jak deseti lety začal s albem "Discouraged Ones" onen mnohde diskutovaný žánrový přerod kapely z původního death-doomu směrem k pocitově experimentálnějším vodám depresivního, atmosférického metalu. Postupem let se pak KATATONII podařilo vyprodukovat zcela unikátní, nezaměnitelný sound, emotivní mystérium, jehož vrcholem bylo dle mého neopakovatelné album "Viva Emptiness". Fungující alchymie plačtivého vokálního projevu Jonase Renkseho jdoucí ruku v ruce s vkusně smutnou hitovostí nechávala zcela chladným jen málokoho. Následující řadovka "The Great Cold Distance" jí pak byla, krom největšího počtu samostatně vydaných singlů, více než důstojným nástupcem a snažila se dále rozvádět jednotlivé motivy, nálady, herní postupy. Zároveň však už tehdy vyvstala možná otázka: kam se ještě vlastně může kapela vyvíjet, aby nestála na místě a zároveň nezaprodala svou typickou osobitou tvář? Odpověď přináší noc, která chce být novým dnem - "Night Is the New Day".

Samostatné nahrávání nové desky, které proběhlo v červenci 2009, rozdělila kapela do dvou studií - Studio Mega (bicí) a především Ghost Ward Studios. Právě tohle místo popisuje kytarista Anders Nyström jako malý krámek hrůz - krvavé skvrny na vchodových zdech, rozbité sklo, stěny výtahu popsané pejorativním výrazivem a údajně dokonce lidské výkaly na podlaze suterénu, jakoby byl správcem ujetý sériový vrah. Zkrátka inspirativní plácek pro tvorbu těch pravých, nefalšovaných depresivních nálad o jejichž finální mastering se, stejně jako u předchozí desky, postaral Jens Bogren.

"Milion kroků, stopy vedoucí odnikud nikam. Vzdát se naděje, to je jak zapálit křídla pod širou oblohou. Duší omotanou trny, tundrou citového nokturna, bolavou poutí odlidštění. V krvi a slzách najdeš odpuštění, stovky hlasů v tvé hlavě ti však nedají rozhřešení."

Bez vytáček, s "Night Is the New Day" přišla nejvíce trip-rocková KATATONIE, kterou kdy bylo možno slyšet. I přes fakt, že ústřední singlovka "Forsaker" hned na úvod vyrukuje s mohutným doomy kytarovým zásekem a pro kapelu typickým kontrastem riffy versus melodický nápěv, deska plyne převážně v pomalém, procítěně plačtivém tempu. Hlavním atmosférotvorným prvkem se postupně stávají temné klávesy a poměrně hodně prostoru dostává i (místy skoro folková) akustika. Těžkotonážní kytarové linky, jindy ústřední motiv, už pak výpověď spíše dokreslují a to především ve skladbách "Liberation" nebo "New Night", které lze bezostyšně označit typickým "katatonia metalem". Co však novinka oproti předchůdcům postrádá, to je nějaký zásadní, na první poslech zapamatovatelný a nosný hit (jako byly kupříkladu "Criminals" či "Soil's Song" z předešlých dvou alb). Zmíněný úvodní singl nebo právě hodně tradiční "New Night" přeci jen příliš vzbuzují dojem jakéhosi opakování už dříve použitých postupů. Oproti tomu pomalejší nemusí vždy znamenat horší a pokud lze na nové desce něco jednoznačně vyzdvihnout, je to schopnost emocionálního prostoupení. Místy téměř soundtracková náladovost završená velmi sugestivní, klávesově mrazivou baladou "Departer" ozvláštněnou doprovodným vokálem Kristera Lindera.

Ne, nepovažuji novou KATATONII za vyložené zklamání, určitou snahu kamsi směřovat zde cítím. Ale s jistou sebereflexí přiznávám, že díl toho všeho jsme už od Renkseho a spol. slyšeli. Ano, kapela už nemůže přijít in tabula rasa s nepopsaným štítem, svou historii už má a nevyhne se tak srovnání. Ale ať už pociťujete u poslechu "Night Is the New Day" rozčarování, spokojenost a pochopení, nebo dojmy teprve necháváte uzrát, rád bych připomněl jednu otřepanou frázi. Hudba je věrný přítel, trpělivý společník, parafráze lidského života i život sám. A v podání KATATONIE, bez ohledu na procenta, měla hudba vždycky své neopakovatelné kouzlo.

Autor: Jirka Jakoubě (hodnocení 80%)
Zdroj: http://www.abysszine.com/2009110014-katatonia-night-is-the-new-day.html


 


Albumu „The Great Cold Distance“ som bol pred 3 a pol rokom pripravený napariť plný kotol. Nakoniec mi v tom zabránila vlastná blbosť, strašidelná aura kapely, o ktorej si takmer všetci myslia, že to najlepšie predviedla na oveľa starších albumoch. Aby som teda veci uviedol na pravú mieru – „The Great Cold Distance“ je jasný desiatkový album. Ak by som ju nedal albumu, ktorý ako jeden z mála dokážem počúvať opakovane, často a s rovnakou chuťou, bol by som pokrytec ako váza.

Píše sa však rok 2009 a KATATONIA priniesla pokračovateľa, v tomto prípade doslovného. Názov „Night Is The New Day“ by sa dal s trochou nadsázky pokojne predĺžiť na „Night Is The New Day Is The New Great Cold Distance“. Vecí, ktoré zostali takmer totožné, je neúrekom. Okrem všetkého, čo robí KATATONIU rozpoznateľnou kapelou je to takmer neodlíšiteľný zvuk, aranžérske návyky a hoci som ich nijako hlbšie neštudoval, ešte aj tá Renkseho trauma zo slečny, ktorá mu dala kedysi kopačky sa sem tam ozve v už takmer úsmevnom x-tom textovom pokračovaní. Veci, ktoré robia nový album odlišný, keď už nie od KATATONIE ako takej, aspoň od predchádzajúceho opusu určite, sú opethovská, jemne progresívna melanchólia a viac syntetických a elektronických zvukov. Ak by bolo treba všetko odlišné a nové zhrnúť do jedinej vety, KATATONIA sa v roku 2009 trochu zľakla bohapustých hitoviek a väčšinu náznakov chytľavosti ukrýva do komplikovanejších aranží. Skutočne, pasáž, ktorú by v roku 2006 zhužvali do gule a šmarili po poslucháčovi, tentoraz starostlivo a technicky skladá a prekladá. Papier inak zostáva rovnaký.

Na jednej strane je to fajn, počúvať druhý krát ten istý album by nebavilo nikoho. Na druhej strane zamrzí, že sa kapele nedarí zopakovať zásah, akým bola jedna z najlepších metalových skladieb vôbec, „Soil’s Song“. Nádherným refrénom sa o to síce snaží „Onward Into Battle“, no až tak úplne ono to samozrejme nie je. Vrchol experimentovania a nových inšpirácií kapely sa udeje v „The Promise Of Deceit“, podľa niekoľkých kritérií asi najlepšej skladbe albumu.

Som si istý, že sa od mojich kolegov určite dozviete množstvo dôvodov, prečo je „Night Is The New Day“ zlý album. Odo mňa preto len pár dôvodov, prečo „Night Is The New Day“ nie je skvelý album. V prvom rade, hoci opakovanými posluchmi trochu narastie, stále je na ňom zopár skladieb, ktoré okrem toho, že sú do počtu, príliš nedávajú zmysel. Ďalším dôvodom je oná nešťastná zvuková podobnosť s tým, čo tu už bolo. Vyčítať kapele, že po objavení tak nádherného zvuku by sa naňho hneď aj vykašľala by bolo hlúpe, asi však uznáte, že to na veci nič nemení. V ostatných ohľadoch však „Night Is The New Day“ rozhodne stojí za zadováženie. Nie je v žiadnom prípade zlyhaním ani sklamaním. Je to veľmi dobrý album. A pokiaľ bude kapela váhať, kam sa pohnúť ďalej, aby podobný model nepoužila znovu, čo takto smer načrtnutý v záverečnej „Departer“?

Autor: V-dur (hodnocení 8 z 10)
Zdroj: http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=2584