RAMMSTEIN - Liebe ist für alle da

Celkové hodnocení alba: 79% Rok vydání: 2009 Žánr: metal Celkový čas: 46:03 Skladby

Recenze:

Rammstein vždycky věděli, jak si vynutit pozornost. A povedlo se jim to i tentokrát. Fajn, velkolepá mediální masáž proběhla - ale co dál? Má jejich novinka "Liebe Ist Für Alle Da" stejně pochybnou úroveň jako celá ta předcházející sexuální šaškárna? Nebo se můžeme těšit na staré dobré Rammstein?

Upřímně řečeno jsem čekal, že aktuální deska šesti chlápků z Berlína nebude stát za nic. Proč? Občas totiž kapely uvadající obsah substituují cíleně vystavěnou formou. Pravda, na efektní formě (tedy snaze šokovat) si Rammstein zakládají od svého vzniku. Jenže prach, který kolem sebe rozvířili za poslední měsíc, se tentokrát dýchal opravdu těžce. Ale dost už. Skousnu zuby a připomínky k celé té mediální komedii si nechám na jindy.
Nejprve odpověď na otázku z úvodu - ano, těšte se na steré dobré Rammstein. Sextet si i na šesté řadovce zachoval chladnou hlavu, neztratil jediný joule ze svého energického projevu a naopak přidal něco navíc. Je skvělé pozorovat, když si kapela uvědomuje své silné stránky a umí s těmito přednostmi hospodařit. Ještě lepší je zjištění, že totéž uskupení zároveň nezakrnělo a snaží se svoji tvorbu směrovat někam dál. Znamenal-li poslední, čtyři roky starý opus "Rosenrot" drobnou stagnaci v hudebním vývoji, pak je "Liebe Ist Für Alle Da" vykročením vpřed.

Během svojí existence dokázala skupina vyprodukovat dostatek silných hitů. V podstatě každá deska měla dva tři velmi zajímavé kousky a novinka na tom není jinak. Hned titulní "Rammlied" je pecka jako hrom. Jednoduchá klávesová linka v pozadí tvoří melodii, přes tu nikterak ostře riffuje rozpoznatelně ramštajní kytara a bicí si nenápadně šlapou ve středním pochodovém tempu. Občas drobné vychýlení do strany, ale během chvíle se opět vracíme k původnímu motivu. Tohle je zjednodušeně ona silná stránka, o které byla řeč v předchozím odstavci. Ve stejném tempu se nese také singlová "Pussy", taková nová "Amerika". Právě takovéto skladby jsou svojí snadnou uchopitelností nejblíže rádiu. V případě "Pussy" tomu však brání mírně řečeno závadný obsah. Podobný zážitek jako titulní skladba v slabším melodickém provedení nabízí dvojka "Ich Tu Dir Weh", o něco ostřejší a chytlavější je následující "Waidmanns Heila". Moment, nepřipomíná vám ten úvod něco? No jasně, tohle je "Adios" z alba "Mutter" aneb jasná samovykrádačka.

Řeč byla také o progresi. Tu reprezentuje třeba agresivní "B********", v níž uslyšíte frontmana Tilla Lindemanna v šíleném hrubém řevu, který jste z jeho hrdla ještě neslyšeli. Protipólem je pak melancholická "Frühling In Paris", v níž obr procítěně pěje úryvek slavného šansonu Édith Piaf: "Non! Rien de rien. Non! Je ne regrette rien" Jeho výšky, neméně pak francouzština, sice tahají za uši, nicméně je to sympatický nápad. O mnoho lépe dopadla podobně náladotvorná "Roter Sand". Celkově se zdá, že Till oproti předchozím nahrávkám opravdu více zpívá. Nečekanou asociaci starých Depešáků ve vás pak možná vyvolají klávesy v "Haifisch". Samostatnou kapitolou je již zmíněná zvrhlá "Pussy", fungující čistě jako atrakce. Nebylo jí však třeba, "Liebe Ist Für Alle Da" je dostatečně zajímavá na to, aby se k lidem dostala i bez podobné vábničky.
Jo, vlastně je to docela pestrá a povedená deska. Fanoušci nechť si k výslednému hodnocení přičtou bod, erotomani dva, intelektuálové naopak dva uberou.

Autor: Petr Adámek (hodnocení 7 z 10)
Zdroj: http://musicserver.cz/clanek/27679/Rammstein-Liebe-Ist-Fur-Alle-Da/

---

Němečtí RAMMSTEIN jsou kapelou, od níž se s napětím nečekají jen nové desky, ale každá píseň. A přinejmenším v Evropě si hýčkají pozici, z níž nemají zapotřebí s předstihem rozesílat své nové album do všech směrů (díky tomu se začalo na internetu povalovat až když si ho posluchači donesli domů z obchodu). Navíc dokonale ví, jak vyvolat zvědavý hype, aniž by ztratili tvář. O tom, že je na spadnutí jejich nová deska, tak věděli i ti, kdo by si písničku s elektrickou kytarou nepustil ani za úplatu.

"Láska je tu pro všechny", hlásá s typickou dvojlomností německý sextet. Jak s ní ale naložit? Určitě ne slepě a bezmyšlenkovitě, jak se to v prvních chvílích milostného vzplanutí občas stává – to by bylo i proti nátuře tvorby RAMMSTEIN, obdiv k nimž je navíc více otázkou rozumu než iracionálních pohnutek. Jinak by to ani nešlo – tvorba kapely je totiž možná přehledná, ale nikoliv průhledná a její podvratnost je vedle jedinečného (a na novince dále šlechtěného) zvuku největší devizou berlínské šestice.

Povědomý úvod v podobě "Rammlied" představuje návrat do známých kolejí, z nichž mnohé fanoušky vyhodila singlová "Pussy"; podobně explicitně si své teritorium vymezovali na "Amanethes" třeba Švédští TIAMAT. A přestože můžeme konstatovat, že album nabízí prvky, které jsme od Němců v té či oné podobě již dříve slyšeli, dokáží RAMMSTEIN svůj styl ohýbat vstříc novým cílům.

Kapela v rozhovorech k nové desce otevřeně hovoří o určitých pochybách, které při nahrávání zažila a "Liebe ist für alle da" vskutku působí jako počin, na němž se Němci zatím nejvíce odkopávají. V hledání nové tvrdosti však nakonec RAMMSTEIN dost možná překvapili sami sebe. Jejich šestá řadovka totiž nabízí některé z vůbec nejtvrdších skladeb v historii kapely, které však stále více pestrý a mnohoznačný Lindemannův zpěv vyvádí z rizika monotónnosti. Zlověstná a žestěmi podpořená "Waidmanns Heil" si podává ruce s ryčnou "B********", přesto jsou obě ve výrazu odlišné. Komunikace tak probíhá nejen v rámci skladeb, ale i mezi nimi, kdy pro oba případy platí, že příjemné (nikoliv ale radostné) motivy jsou vždy následovány o to účelnějšími výpady agrese.

Ač mají RAMMSTEIN své jisté, nechovají se podle toho, a nové album nabízí vedle uklidňujících styčných bodů s dřívější tvorbou ("Frühling in Paris" versus "Amour") i dostatek rozporů. K nim patří i propíraná "Pussy", která – podobně jako nebyla "Amerika" propagačním songem pro posílení turismu v USA – není oslavou nevázaného sexu a německého libida, ale úšklebkem nad nimi. S vědomím takové podvratnosti by měla být kopulace u této písně klasifikována jako úchylka. Přinejmenším intelektuální.

RAMMSTEIN na desce dále rozvádějí své originální tvůrčí přístupy a odhalují tak nejen společnost a jedince v ní, ale i sebe. Jejich zájem začíná u konkrétních událostí (Fritzl, Meiwes) a vrací se u konstantních témat jako je maskulinní tělesnost, o níž se otřeli už třeba obálkou své debutové desky, ale i klipy k "Stripped" či "Mann gegen Mann". "Wiener Blut" (začínající podobně jako "Spieluhr" z desky "Mutter") však svědčí o tom, že RAMMSTEIN lze jen těžko obviňovat z parazitování na daném fenoménu. Ostrá reflexe už tak výrazných témat přetrvá déle než její jednoznačné odsudky. A deska nakonec uklidní jedině tím, že ukáže oblíbenou kapelu zpět ve skvělé formě.

Byť podobně hojně následováni, jsou RAMMSTEIN protikladem českého rock/metalového mainstreamu, který své posluchače udržuje v hubatém zápecnictví a hýčká spolu s nimi laciné národní stereotypy. Němci se naproti tomu podvratně posmívají a jejich pozice je natolik zřetelná, že brání i označení alba za puntičkářsky propracované, protože zmínkami o tom, jak pünktlich se celá tvorba kapely jeví, bychom jen nahrávali dalšímu klišé o Němcích. Podobná preciznost je přece vlastní i umělcům ze zemí zcela negermánských.

RAMMSTEIN pozoruhodně spojují líbivost s myšlenkovou podnětností (čímž získávají věrnost mas i uznání individualit) – na novince to typicky ztělesňuje "Wiener Blut", zachycující na jedné straně podivné zklidnění z toho, že se odehrála taková událost jako odhalení Fritzlova sklepa, ale na druhé straně vystihující probuzené obavy, že se právě teď něco podobného děje ve sklepě domu za naším plotem. Tato se zájmem a bez přetvářky zaujmutá pozice staví německou kapelu do situace, kdy je někým vnímána jako větší zrůda než objekty jejího zájmu. Trpět pro toto odporem k RAMMSTEIN nicméně znamená přijmutí (nesmyslného) stanoviska, že použití krutých výjevů znamená ztotožnění s nimi.

Pokud vnímáte skladby jako "Du hast" (z průlomové desky "Sehnsucht") jako debilní popěvky, pak vás nepřesvědčí ani "Liebe ist für alle da". Riskujete ale zároveň opovržení za neschopnost jít pod patrný povrch písní, za nímž se skrývají nejen víceznačné texty zpěváka Tilla Lindemanna, ale i sebeuvědomělá instrumentální práce kapely.

Je na každém z posluchačů, zda bude při mašírování na nové skladby i přemýšlet. Záminek k tomu však dostává bezpočet a pozvání do Fritzlova sklepa je z nich tou nejzjevnější. I tak by ale bylo dobré ujasnit si, že jednoduchý rým nemusí značit banální sdělení a vracející-se motivy zase vždy neznamenají neschopnost přijít s novým nápadem. Pokud nejste s to tato stanoviska pochopit, žijte dále v blažené nevědomosti. Anebo si strčte své klobásy do kysaného zelí a hlavu zpět do zadnice.

Autor: Viktor Palák (hodnocení 75%)
Zdroj: http://www.abysszine.com/2009100025-rammstein-liebe-ist-fur-alle-da.html

---

Ten, kto trpezlivo čaká, bude v pravý čas odmenený. Tvrdia to najväčšie súčasné ikony nemeckej pop kultúry v úvode svojho nového albumu a my im veru nemáme dôvod neveriť. Zvlášť, keď je práve skladba „Rammlied“ parádnou salvou, trieštivosťou a ničivou silou v ničom nezaostávajúcou za pamätnými otváracími delovkami ako „Wollt Ihr Das Bett In Flammen Sehen?“ alebo „Mein Herz Brennt“. Pravý čas teda nastal na jeseň roku 2009. RAMMSTEIN prichádzajú s novým albumom a ten hlása, že láska je tu pre všetkých.

Práve jej najrôznejšie patologické podoby tvorili vždy podstatnú časť textov nemeckej industriálno-metalovej stálice. Čo sa páči, to je dovolené – ako sa spieva v novej sado-maso hymne „Ich Tu Dir Weh“. Celkom očakávane je tu aj Lindemannov pohľad na tému rakúskych pivníc – atmosféra skladby „Wiener Blut“ je fakt nechutne strašidelná. Nové texty však dokážu byť aj odľahčenejšie. V „Haifisch“ sa napríklad dozviete, prečo je more slané a ako to, že nie je vidno žraločie slzy (nemčinárov tu tiež poteší dômyselná práca so slovesom halten). Prvý singel z nového albumu je nanešťastie až príliš uvoľnený – s „Pussy“ to RAMMSTEIN jednoducho prestrelili. Kladne sa dá hodnotiť snáď len marketingový prínos tejto neskutočne stupídnej záležitosti. Jej videoklipom Berlínčania s prehľadom urobili zo všetkých šok-rockerov nesposlušné detičky cikajúce na pieskovisku. Škoda, že jej audio podoba s debilným refrénom je časom ďaleko za hranicou počúvateľnosti.

Aj v poradí šiesty radový album je vydareným zásekom v kvalitatívne nezvyčajne vyrovnanej diskografii nemeckých hviezd. Za asistencie siedmeho člena kapely, švédskeho producenta Jacoba Hellnera vznikla kolekcia kompozícií, v ktorej si každý nájde to, čo sa mu na RAMMSTEIN vždy páčilo a páči aj do týchto dní. Razantné pochodové hymny, choré texty, precítené balady (čarovná „Jar v Paríži“ je jasným kandidátom na jeden zo singlov a videoklipov) – všetko zabalené v luxusnom modernom zvuku. Kým predchádzajúce štúdiovky, „Reise, Reise“ z roku 2004 a vydarená zbierka nevyužitých demonahrávok „Rosenrot“ o rok neskôr, pôsobili ucelenejším a celistvejším dojmom, novinka je oveľa pestrejšia a uvoľnenejšia. Prekvapia pomyselné návraty k prvým dvom albumom, keď sa ešte len tvoril typický štýl RAMMSTEIN, ktorý vo svojej dokonalosti zachytáva opus magnum „Mutter“ a tiež intrumentálne a aranžérske chuťovky (najmä pán Schneider pekne čaruje so svojími bicími).

Najdôležitejšie samozrejme je, že nechýbajú silné skladby. Na chystanom mamuťom turné po veľkých športových halách (doma v Berlíne napríklad štyri večery v rade) po jasnej otváračke „Rammlied“ z nového albumu určite zahrmí minimálne päť či šesť kúskov. Nie, „Liebe Ist Für Alle Da“ nie je v žiadnom prípade lacnou zámienkou na zárobkové koncertné turné. RAMMSTEIN sa aj na tomto albume postarajú o hodnotný poslucháčsky zážitok. A aby toho nebolo málo, fotograf Eugenio Recuenco sa zhostil vizuálnej podoby albumu v prudko zaujímavom štýle – ako keby Jan Saudek fotil orgie Markíza de Sade

Autor: Rudi (hodnocení 8,5 z 10)
Zdroj: http://metalopolis.net/art_reviews.asp?id=4903

---