ASPHYX - Death... The Brutal Way

Celkové hodnocení alba: 74% Rok vydání: 2009 Žánr: death metal Celkový čas: 49:27 Skladby

Recenze:

Hudobné recenzie z dobovej slovenskej tlače z prelomu rokov 1992 a 1993 sa zhodujú v jednom – GOREFEST hrajú vynikajúci death metal, ASPHYX nie. Tí druhí sú dokonca kopou hnoja. Z dnešného pohľadu zarážajúci nedostatočný prehľad a totálne nepochopenie faktu, že aj v zdanlivo úzkej odnoži extrémnej metalovej muziky môže hrať jedna kapela sofistikovanú muziku s priam hard-rockovými postupmi (na skvelej doske „False“) a tá druhá bohapustý brutálny nárez (zdrvujúci masaker „Last One On Earth“). V roku 2009 nadobúda celá vec ešte zaujímavejší rozmer. Kým GOREFEST definitívne oznámili koniec kariéry, ASPHYX úspešne chytajú druhý dych.

Práve k surovosti skladieb ako „M.S. Bismarck“ a „The Krusher“ sa chceli neúnavní Holanďania vrátiť aj na svojej novinke, ktorú pomenovali rozkošne štýlovým spôsobom „Death... The Brutal Way“. Mnohému napovedá aj pokračovanie skladby „Asphyx (Forgotten War)“, tentokrát s dovetkom „They Died As They Marched“. Pred deviatimi rokmi partia okolo Boba Bagchusa vyvrhla na svetlo sveta death-doomovú obludu „On The Wings Of Inferno“, na ktorej sa ASPHYX oddávali skôr pomalšiemu tempu a riadne ťaživej atmosfére. Mohutná hymna „Marching Towards The Styx“ či neúspešné proroctvo o konci sveta „06/06/2006“ potešili zrejme iba skalných – ku skutočnému úspechu chýbal jeden podstatný a dôležitý dielik puzzle. V roku 2007 všetko zapadlo na svoje miesto – legendárny Martin Van Drunen sa vrátil k ASPHYX, o dva roky neskôr s nahrávkou jeho neľudského vokálu vychádza aj celý nový štúdiový počin.

Bože môj, ten jeho hlas. Radosť a číra nostalgia pri jeho počúvaní – návraty v spomienkach až niekam na začiatok deväťdesiatych rokov, keď som objavoval krásy death metalu s nesmrteľným „Kladivom na čarodejnice“ od PESTILENCE. Ten pocit z kúskov skla zarezávajúcich sa do mozgu pri hitoch ako „Parricide“, „Extreme Unction“, „Bacterial Surgery“ či „Chemo Therapy“ je tu znovu – v celej kráse a naplno v skladbách na „Death... The Brutal Way“. Žiadne trápne intro, hneď od úvodných sekúnd brutálny nálet v štýle starej školy - od prvej bomby „Scorbutics“ až po štvrtú „Death The Brutal Way“ sekanica – rúbanica v rýchlom tempe a v neuveriteľnej intenzite. V doomovici „Asphyx II (They Died As They Marched“) sa láme album na polovicu, po jej posledných tónoch v štýle MY DYING BRIDE sa stroj smrti znovu rozbieha do rýchlych otáčok – skvelá „Eisenbahnmörser“ aj so zakomponovanými výstrelmi z dela dáva spomenúť na úžasných britských žoldnierov BOLT THROWER, s ktorými majú ASPHYX spoločný nielen prístup k hudbe, ale aj úspech u nemeckých fanúšikov – a tým pádom dobytú dôležitú (ak nie najdôležitejšiu) časť európskeho trhu.

Pri predstave tej koncertnej smršte, keď Van Drunena pri mikrofóne dopĺňa šikovný spevák a basgitarista Wannes Gubbels (s Bobom Bagchusom spolupracuje od čias albumu „Feeding On Angels“ pod hlavičkou SOULBURN, chroptil samozrejme aj na predchádzajúcej radovke ASPHYX - „On The Wings Of Inferno“), celkom dobre chápem to nadšenie všetkých priaznivcov riadne zhnitého a prašivého death metalu z dielne hrdých nasledovníkov stále živého odkazu HELLHAMMER a CELTIC FROST. Nový album od ASPHYX poteší presne tých fanúšikov, ktorých potešiť má. Armádu pamätníkov a okrem nich zrejme i pár zvedavých metalových tínedžerov, ktorých zaujíma aktuálna tvorba jednej z kapiel, ktorá na začiatku deväťdesiatych rokov riadne silno a hlasito udierala do kovu smrti. ASPHYX je aj po sedemnástich rokoch stále fascinujúca kopa hnoja.

Autor: Rudi (8 z 10)
Zdroj: http://metalopolis.net/art_reviews.asp?id=4828

Země tulipánů v letošním roce do světa vyslala asi nejkvalitnější nálož deathmetalových desek. Jejich seznam by čítal mnoho položek a proto se rovnou zaměříme na jednu z nejkvalitnějších nahrávek. Novou studiovou desku legendárních ASPHYX. Ti se na scénu vracejí po několikaleté přestávce a my v tuto chvíli můžeme s klidem konstatovat, že se jednalo o odpočinek s velmi pozitivními následky.

Pro příznivce old school deathmetalu je to určitě dobrá zpráva, poněvadž ani zub času nedokázal této bandě změnit hudební tvář. V pravém slova smyslu se jedná o příkladnou desku, ze které můžeme číst všechny průvodní znaky zhoubného stylu. Jsou to hlavně kořeny klasického heavymetalu a s nim spojené chytlavé rify, syrový zvuk kytary, pevný rytmický základ a v případě těchto pánů i nezaměnitelný projev vokalisty Martina van Drunena.

Přednost této desky bych oproti jiným viděl především v schopnosti zaujmout na oko jednoduchou stavbou písní. Ty však v žádném případě neupadají do lacinného modelu pivního deathu, se kterým se můžeme v současnosti na metalové scéně tak hojně setkat. Dalším velkým pozitivem je fakt, že se kapela vyvarovala nahrání alba, které by splňovalo všechny požadavky firmy a fanoušků a samo o sobě by ve své podstatě zůstalo pouze dobře odvedenou prací. Z nahrávky tak srší energie a chuť hrát, dělat věci tak, jak nejlíp umím a vyvarovat se tím zbytečných diskuzí nad smyslem reunionu po dlouhých letech. Pevně věřím, že právě tento přístup má ruku v ruce s chytrými kompozicemi za následek, že tato deska k sobě dokáže přitáhnout i příznivce jiných žánrů.

Skoro by se chtělo říct, čeho se dotkne Martin van Drunen, je o kvalitu postaráno. Po loňském parádním debutu bratrských HAIL OF BULLETS se jedná o další z velmi kvalitních záseků v jeho bohaté diskografii. Doufajme, že mu jeho entuziasmus dlouho vydrží a brzy se s některým z jeho projektů budeme moci setkat naživo!

Autor: Jan Novák (hodnocení 9 z 10)
Zdroj: http://www.abysszine.com/2009120002-asphyx-death-the-brutal-way.html

Vlastní komentář:

Návrat ve velkém stylu. Vynikající zvuk a starý dobrý Asphyx.