THE GATHERING - The West Pole

Celkové hodnocení alba: 82% Rok vydání: 2009 Žánr: psychedelic rock Celkový čas: 54:17 Skladby

Recenze:

Někde mezi posledním řádkem naší BIOgrafie The Gathering a prvním řádkem této recenze začíná zcela nová éra. Navždy už to bude éra druhá, éra po Anneke. Možná je to jen důkaz síly, která kapelu provází, nevím, ale navzdory mnohým předtuchám se The Gathering s odchodem ikony vyrovnávají velice dobře. Zvolili přitom úplně jinou taktiku, než pro jakou se rozhodli nešťastníci z Nightwish a Tristanie. Ti totiž hledali nový hlas, který bude úplně jiný než ten původní. Vzniklou katastrofu, kdy nový hlas absolutně nekomunikuje s původní tváří ani duší kapely, nemusím dnes ale vůbec rozebírat. The Gathering totiž podobnou chybu nedělají.
Bývalá zpěvačka zajímavé norské bandy Octavia Sperati, Silje Wergeland, jako náhrada za Anneke by mě nenapadla ani ve snu, ale Bože jak ta se na její místo hodí! Jako prdel na hrnec. Je svá, samozřejmě, ale její hlas je stejně tak plný příjemných zákoutí, pozitivní energie i sexy ženské usměvavosti, která z Anneke vždycky vyzařovala. Podle mého je to skvělá volba. A kdo ví, třeba postupem vyroste v podobnou star, třebaže k šarmu Anneke této seveřance přeci jen kus schází.

Jenže The Gathering, to nakonec nebyla pouze úžasná zpěvačka. Byla to taky neotřelá hra strun, jednou lehkých jako motýlí kýchnutí, jindy řezavých jako stébla vysoké trávy. Celé spektrum nálad pokrývalo jednotlivé desky a fakt, že se rockový duch postupně vytrácel, nebyl v konečném důsledku vůbec negativní. Přesto se kapela rozhodla, vrátit se s aktuálním dítkem „The West Pole“ v čase o kus zpět, daleko před Souvenirs. Ubylo sice krystalických aranží, trip hopových prvků i skromných samplů, ale namísto toho posílila role kytar a jejich jednoduchá souhra s bicími. Právě tento přímočarý dialog však na novince funguje překvapivě dobře. The Gathering dokázali vždycky z relativně tenkých zvukových vrstev vystavět silné muzikální stavby, ale už dlouho si při tom nevystačili pouze s kytarou a bicími, jako je tomu třeba u skladby „All you are“. Geniálně jednoduchý tlukot bubenického srdce v úžasné symbióze s výrazným kytarovým nápadem, o tom to všechno je.

Celá deska je postavena asi takto: úvodní údernější čtveřici střídá trojice velice pomalých a zasněných hudebních exkurzí, následovaných opět třemi rockově mnohem nabroušenějšími kousky. Jestli bych v tomto modelu hledal hluchá místa, narazil bych asi na dosti prázdné počínání v písni „No bird call“, která sice nijak nevybočuje ani z tvorby starší, ale hodila by se spíše na úplný konec alba. Naopak hitové vrcholy přináší skladby „All you are“ a fantastická, stále ještě trip hopová pohodička „Pale traces“. Ta asi nejvíce připomíná předchozí dvě desky kapely a to jak stylem bicích, tak lehkostí kytarových experimentů. No řekněte, svedla by to Anneke tak výrazně lépe? Nemyslím!

Deska má ale ještě jeden výrazně zářivý okamžik. Je jím křehká balada se zajímavě „namnoženým“ vokálem, nazvaná „Capital of nowhere“. Povídají si v ní kytara s pianem a já si myslím, že si jejich šeptaný duet získá velkou většinu starších fanoušků, přestože to je jasný posun do méně obvyklých poloh. A komu by přeci jen úplně nevoněla, může zkusit píseň následující. Ta je ještě pomalejší, piano v ní zůstává na scéně úplně samo, pouze zpěvačka ho drží za ruku a utěšuje ho, aby se ještě před koncem nerozplakalo úplně. Původní srdce The Gathering zde bije asi nejsilněji.

Zbývají nám dvě poslední skladby. První z nich by mohla hodně lidí zklamat, přeci jen je mnohem jednodušší a přímočařejší, než by možná fanoušci čekali. Kapela si své fanoušky přeci jen naučila na delikátnější pokrmy. Možná, že druhá z nich by mohla dojem napravit. Patří taky mezi rychlejší rockovky, ale vrací se do ní jakoby kouzlo, které skladba předchozí postrádala. To už je ale otázka nejjemnějších osobních preferencí. Někomu by se mohla novinka zdát i lepší, než poněkud rozvleklá deska „Home“, která sice nabízela tři nenapodobitelné klenoty, ale jinak jí trochu chyběl drive a moment překvapení. Oproti ní je The West Pole výrazně posluchačsky přívětivějším a vyrovnanějším albem. Cena, kterou za tuto změnu kapela zaplatila, mi však nepřijde nijak vysoká. Silné jádro zůstalo, pouze ho obklopují přístupnější a mnohem více otevřené skladby.

Miluji střední období The Gathering, smekám před albem Souvenirs a k Nighttime birds chovám téměř osobní vztah. Možná, že The West Pole jejich úrovně nedosahuje, ale z této vybrané společnosti tak úplně nevypadne. Ba naopak, bude pro denní užívání přívětivější, než album předchozí ...

Zdroj: http://www.music-pioneer.net/index.php?option=com_content&task=view&id=506&Itemid=1

---

S vydáním devátého studiového alba holandského zázraku THE GATHERING vyvstanou u nejednoho posluchače emoce související ani ne tak s hudební náplní, nýbrž s faktem, že po mnoha letech opustil ansámbl klíčový člen, extrémně charismatická zpěvačka Anneke van Giersbergen. Není žádným tajemstvím, že Anneke dala přednost své perspektivní sólové kariéře, kterou prezentuje pod hlavičkou AGUA DE ANNIQUE. Tudíž o její umělecký přínos nebudeme ochuzeni ani do budoucna, co však považuji za klíčové, je to, že rozloučení s Anneke THE GATHERING nejenže nerozhodilo, ba naopak, posílilo. Ostatně výměna na vokálním postu se u kapely neuskutečnila poprvé (celkem sestavou prošlo pět zpěváků/zpěvaček) a novicka Silje Wergeland z norské ženské skupiny OCTAVIA SPERATI se stala více než důstojnou volbou.

Pokud nepočítám kultovní počiny z metalového období kapely, kde instrumentální složka souzněla v jisté harmonii se zpěvovými linkami, u posledních počinů získala intimní triprockové rysy, sloužící jako rafinované podloží pro až esoterické vokální linky (ostatně Anneke si nikdy nepotrpěla na konvenční projev a její originálně vrstvený zpěv více než cokoliv jiného evokoval další hudební nástroj). Pokud doposud ženský zpěv patří k zcela signifikantnímu znamení kvinteta, s CD "The West Pole" prožívám opět trochu jiné dobrodružství. Po letech u THE GATHERING zase více vnímám samotnou instrumentální složku hudby a opět se potvrzuje, že René Rutten je bezesporu unikátní skladatel. Ostatně v mém úsudku mě utvrzuje i fakt, že poprvé v historii skupiny album otevírá instrumentální intro. Nestává se mi tak často, aby mně nějaká kompozice na první poslech nejen učarovala, ale doslova dostala do transu. "When Trust Becomes Sound" představuje THE GATHERING v příjemném reminiscenčním světle. Na jedné straně mě velice mile potěšila syrově znějící kytara, jako vystřižená z postrockového hájemství té nejvyšší jakosti, na straně druhé však kapela svůj entuziasmus dokázala ukočírovat, tudíž o regulérní návrat k zemitějšímu metalovému období se nejedná. S oním sympatickým nazvučením kytar se setkáme též v následující "Treasure", ostatně v umírněnější míře na celém albu. Rutten a spol. bezesporu sází na výraznější instrumentaci (jak ve smyslu aranžérském, tak co se zvukové dynamiky týče). Onen psychedelický opar, podporovaný repetitivní rytmikou a nezřídka minimalistickým kytarovým rukopisem ("All You Are"), nelze nepostřehnout ani na "The West Pole", jedná se již o typické instrumentální kontury moderní etapy kapely, nicméně progresivní vlivy (pučící v THE GATHERING bezesporu od samého počátku) vyvěrají očividně razantněji než dříve (v tomto aspektu spatřuji jistou příbuznost s alternativně-progresivním mezníkem "How to Measure a Planet?"). Hudební stránku THE GATHERING považuji za tak trochu kontroverzní, na první poslech může totiž působit poněkud konvenčnějším (až poprockovým) dojmem, ovšem teprve po několikerém poslechovém ponoru začíná vyvěrat na povrch ona pověstná zlatá žíla. V případě holandského kvintetu asi nejlépe pasuje konstatování "progrese ukrytá v minimalismu".

Nyní se podíváme na skupinu z jiné, a to pěvecké perspektivy. Na první i druhý poslech si nelze nevšimnout Siljeniny inspiraci v postupech, kterým dala život Anneke, včetně typického zabarvení vokálu. Osobně hlasovou i aranžérskou příbuznost s předchozí zpěvačkou považuji za největší devízu nahrávky. Ruku na srdce, dokázali byste si zpěv u THE GATHERING představit v úplně jiném světle (např. v mužském podání) nebo jeho absenci? Já nikoliv, proto kvituji nejen zachování ženského elementu v sestavě, tudíž správnou volbu pro Silje, ale též její charisma evokující bývalou frontmanku. Na druhou stranu nelze tvrdit, že tak důležitý post jakým je u THE GATHERING (ženský) zpěv, jenž dotváří (minimálně) polovinu emocionálního vyznění, lze tak snadno nahradit. Silje bychom minimálně ukřivdili, pokud bychom suše konstatovali, že se jedná o jakýsi plagiát Anneke. Žádný člen sestavy nezapře svůj jedinečný invenční přístup, každý zosobňuje individuální uměleckou vizi. Silje si v jistých intencích libuje v subtilnějších polohách, což působí příjemně v kontrastu s tentokrát výraznějším nástrojovým arzenálem. Při poslechu psychedelických kousků jako "No Bird Call" (zde bych upozornil, krom výtečně zaranžovaných smyčců, především na, byť na první poslech poněkud latentní, ale o to více extatickou sólovou kytaru protkávající prakticky celou druhou půli kompozice) nebo "Capital of Nowhere" přichází onen katarzní pocit nirvány. Snad jen kratší, konejšivým piánem formovaná balada "You Promised Me a Symphony" působí v kontextu alba poněkud nekonzistentně. Silje též dokáže promptně přeřadit i na živelnější emocionální vlnu. Vitální hitovky v první půli alba jako "Treasure" a "All You Are" budiž zářivým důkazem. Ostatně v letargii se nepohybuje ani závěr kolekce, neboť dvě poslední skladby "No One Spoke" a "Constant Run" též živelně vibrují a Siljenin hlas mocně podporuje vyznění refrénů.

CD "The West Pole" po všech stránkách příjemně překvapilo. THE GATHERING se představili zase v trochu jiném světle, ovšem v globálu usilovně pokračují ve své originální cestě k poznání neotřelé hudební fantazie. Otřepané klišé, že nahrávka vyžaduje více poslechů v případě "The West Pole" platí dvojnásob. Bylo by škoda, neobjevit silný potenciál a kouzlo tohoto alba, přestože na první poslech možná vyzní poněkud tradicionálně. Alba, které se nesnaží jít posluchači naproti, nýbrž přesně naopak, na druhou stranu však pedantsky nelpícího na přehnaném akademismu.

Autor: Štěpán Šimek (hodnocení 80%)
Zdroj: http://www.abysszine.com/2009060042-the-gathering-the-west-pole.html

---