PESTILENCE - Resurrection Macabre

Celkové hodnocení alba: 43% Rok vydání: 2009 Žánr: death metal Celkový čas: 40:31 Skladby

Recenze:

PESTILENCE je jedna z kapiel, ktorej návrat som si želal, nie síce kvôli novým albumom, ale kvôli tomu, že som ich chcel aspoň raz vidieť naživo. Vidieť som ich zatiaľ nestihol, no nový album sa mi do rúk dostal, tak prečo si ho nevypočuť? Ak sa dá Mameliho projekt C-187 považovať za pokračovanie toho, kde PESTILENCE skončili s albumom „Spheres“, tak tento aktuálny, už plnohodnotný album skupiny PESTILENCE sa pomyselne vrátil viac do minulosti, predovšetkým ku kultovej nahrávke „Testimony Of The Ancients“.

Na „Resurrection Macabre“ mi vadia dve skutočnosti. Aké? Nuž, po prvé, Peter Wildoer je síce výborný technický bubeník, no v tomto prípade mu chýba schopnosť urobiť svoju hru variabilnejšou a zaujímavejšou, myslené v porovnaní s tým, čo nám na predchádzajúcich (hlavne posledných dvoch) nahrávkach PESTILENCE predviedol Marco Foddis. A po druhé? Vokál Patricka Mameliho nemá tú pravú „pestilencovskú“ tvár, je konzervatívne deathmetalový a pôsobí na mňa dojmom, akoby bol do hudby len umelo prilepený. Jasný rozdiel je počuť na recenzovanom albume, ak si porovnáte jedenásť nových skladieb s bonusmi, ktorými sú tri znovunahraté staré songy. Keď by som aj ako-tak prekonal „sklamanie“ z málo pestrých bicích, vokál sa mi asi nikdy nepodarí celkom predýchať. Naopak, ten ostatok, čo možno na albume nájsť, sa mi páči nadmieru. Či už ide o samostatné gitarové riffy a sóla, basgitarové party, alebo o aranže a skladby samotné, neostáva mi nič iné ako chváliť. Výborné inštrumentálne schopnosti jednotlivých muzikantov sú neodškriepiteľné a jasne počuteľné, pričom túto pochvalu paradoxne smerujem aj k Wildoerovi, veď jeho príspevok k dielu je aj napriek mojej výhrade na vysokej úrovni. Partia okolo Patricka Mameliho nezaspala v minulom tisícročí a okrem zrejmého a zámerného čerpania inšpirácie vo svojej vlastnej minulosti sa dokázali pozrieť aj dopredu a aspoň sčasti prispôsobiť aj súčasným trendom.

Akokoľvek perfektne zahratý technický death metal s moderným zvukom by ale nebol tým, čím je, nebyť schopnosti skladať silné songy, ktoré majú potenciál stať sa podobnými „hitmi“, akými sú „Chemo Therapy“, „Twisted Truth“ a „Mind Reflections“ zo starších zásekov kapely. Medzi také môžem smelo zaradiť úvodnú „Devouring Frenzy“, údernú „Hate Suicide“ a titulnú „Resurrection Macabre“. Je ťažké (samozrejme nie nemožné) v dnešnej dobe prísť s niečím novým a prevratným, predpokladám, že PESTILENCE sa o to ani nepokúšali. Ich snahou bolo osloviť starých konzervatívnejších poslucháčov, čo sa im aj podarilo. Tejto ich snahe rozumiem, no zároveň dvíham varovný prst, pretože pri všetkej úcte k PESTILENCE, takýto stav veci do budúcnosti nebudem akceptovať. PESTILENCE boli vždy, aspoň pre mňa, zárukou napredovania a experimentov a dúfam, že na tom nemienia nič meniť.

Aj napriek vyššie zmieneným výhradám musím priznať, že PESTILENCE sú späť v plnej sile a vrátili sa snáď aj v pravú dobu, kedy si budú môcť naplno vychutnať svoje postavenie kultovej skupiny. Albumom „Resurrection Macabre“ začali novú etapu svojej existencie a mne neostáva nič iné ako veriť, že bude úspešná a dlhá. Držím palce, aby sa im v spoločnosti ich znovunavrátených kolegov SADIST, ATHEIST, CARCASS a CYNIC darilo čo najlepšie.

Autor: Koscj (hodnocení 7 z 10)
Zdroj: http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=4581

---

Reunion Pestilence jsem kvitoval s nadšením. Po oznámení této zprávy ve mě začal plát oheň nedočkavosti. Uvidím tedy další ze stěžejních kapel techno-progress-death metalu živě. Shindy opět potěšil mé srdéčko a přidal Pestilence na letošní ročník festivalu Brutal Assault. Desky jako "Spheres", "Testimony of the Ancient" nebo "Consuming Impulse" u mě budou dlouho v srdci a nejen tam. Tyto desky by měl znát kdokoli lačnící po promakanější muzice. Osobně jsem opět zalapal po dechu, když bylo oznámeno, že kapela vydá i po dlouhé době desku. Nadržený jak mariňák ve veřejném domě po 2 letech na moři jsem se tedy hned zaposlechl do novinky. Jaké zděšení?! Toto je Pestilence?! Už od prvního songu jsme se dostali někam do vod šedého death metalu bez xichtu. Vokál je už od začátku naprosto nevýrazný a tolikráte již slyšený, že se snadno zamění. Holt Martin Van Drunen válí v souputnících Hail Of Bullets (doporučuji poslechnout) a tak vokální výlety se nekonají. Horror Detox je snad jediný song z desky, který ujde v rámci žánru death metal. Jenže toto nejsou Pestilence! Marně vše hledají, marně se snaží. Ano, Pestilence na rozdíl od předchozích počinů ničím nepřekvapují. Ba co více, stávají se během chvíle předvídatelní a - držte mě někdo - nudní. To bych nikdy neřekl po prvních minutách desky od Pestilence. Snad jako by člověk si šoupl do uší Cannibal Corpse nebo Obituary. Tedy kapely, které omílají jeden samý postup na desce dokola. Stopy po něčem, co by zavánělo po "Spheres" či "Consuming Impulse" tedy nehledejte. Nebylo by to do uší bijící, kdyby se na desce nezačali vykrádat. Co rozhodně stojí za poslech je basa Tonyho Choye. Tento pro mě jeden z nejlepších basáků předvedl na desce výbornou práci. Což nejde říci o hodně stereotypně znějících bicích, kde jsem čekal aspoň nějaký smělejší výlet. Kytary průměrně deathově znějící naprosto sednou k vokálu. No a není divu, že Patrick Mameli se více vyřádil v C-187. Tady jako by jel podle nějaké šablony. Dehydrated II má tedy být jakýmsi pokračováním nebo navozením na jeden nezapomenutelných začátku desky "Consuming Impulse". Jenže stejně jako songy předtím, zapadne do šedi a vedle prvního dílu(?) dokazuje, že dvojky skvělých filmů nebývají vždy stejně dobré. Po zbytek alba se vše nese pořád při stejném. Nevím zda malá náplast na puklé srdce má být trojice živě zahraných starých fláků, ale vyzní to oproti novým věcem jako dvě jiné kapely. Po poslechu desky jsem hodně zklamaný. Mám domněnku, že reunion některých kapel je jen prostě marketingový tah, který má labelu přidat nějaké ty eura na účet. Noví "Pestilence" jsou totiž jako europivo. Vzalo se totiž prvotřídní pivečko dle rodinného receptu a to se zprůměrovalo, aby se dobře prodalo na masivní trh. Je sice faktem, že deska má dobrý zvuk, výtečnou práci Tonyho Choye a pak také velké jméno. Co už nemá je duch a kouzlo dřívějších desek, moment překvapení a nebýt jedním z mnoha. Na Brutal Assaultu se podívám na provedení starších fláků. Ty nové nechám prošumět. Průměrná a zatím nejslabší deska znovuzrozených Pestilence. Na jeden poslech a více nic. Škoda :(

Autor: Panda
Zdroj: http://www.metalista.cz/index.php/recenze/zahranini-scena/605-pestilence-resurrection-macabre-2009.html

---