| 
Recenze hudebního alba
| 
Blog
E-knihy
Filmy
Foto
Hudba
Knihy
Vtipy
Statistika 
MY DYING BRIDE - For Lies I Sire
Recenze:Nezaslechnout snad ani jedenkrát za život alespoň zmínku o My Dying Bride je pro příznivce ponuré a tíživé hudby téměř do nebe volající ostuda. Ne, nejde o to, zda této hudbě holdujete či nikoliv. My Dying Bride je zkrátka v úzkých kruzích pojem rovný fenoménu The Beatles. A troufnout si říci v dnešní době, ať již ve společnosti přátel či cizích lidí, že neznáte legendární "Brouky" - to je už skoro důvod k vyvržení z ní a postavení na roveň šimpanzovi, hašteřícímu se někde v korunách africké džungle. I přestože můžeme spekulovat o možném přínosu jak The Beatles, tak My Dying Bride svým žánrům, nelze jim upřít jedno - působí tak trochu jako posvátné ikony. A hrabat na něco posvátného, to už je na pováženou! Každopádně, v dnešní době začínat recenzi rouháním, že se nové album MDB zdaleka nevyvedlo (jak ostatně znějí jakési tajemné ohlasy "zvenčí"), by někomu mohlo přijít navýsost barbarské. Už možná proto působí má snaha album prověřit a ochutnat vcelku naivně až úsměvně. Ale vždyť mne znáte - vždy si naložím více, než jsem schopen unést. Zvláště po tak vysoko nastavené příčce, jako byla alba „The Angel and the Dark River" a „Line of Deathless Kings". Zkrátka očekávání bylo neskutečně úmorné a plné děsu z nadcházejících chvil, kdy bude muset krutý recenzent coby římský císař rozhodnout palcem své ruky. A ukáže se, zda bude dílo předhozeno posluchačům... a nebo lvům. Dobrých skupin běhají po světě spousty, ale těch opravdu výjimečných, ne-li dokonalých, je pomálu. Pro každého z nás to jsou jiné kapely, někdo jich má trochu víc, někdo trochu míň, ale je jisté, že rozhodně nejsou na každém rohu. A pro mě je jednou z těchto skupin, na jejichž tvorbu se nedokážu dívat jinak než naprosto nekriticky, My Dying Bride. "For Lies I Sire" byla pro mě jedna nejočekávanějších desek posledních měsíců. My Dying Bride jsou už několik let v neuvěřitelné formě, předcházející alba neměla chybu, takže nebyl důvod předpokládat, že se něco změní. K tomu příslib návratu houslí do jejich tvorby a navíc ta nádherná obálka. Ani na vteřinu mě nenapadlo, že by "For Lies I Sire" mohlo být horší než naprosto skvělé. A jestli jste už zavadili o hodnocení pod článkem, musí vám být jasné, že mě novinka nezklamala ani v nejmenším. Po velké spoustě pozorných poslechů musím říct, že minulé dvě desky "Songs of Darkness, Words of Light" a "A Line of Deathless Kings" byly mírně tvrdší (nutno brát v rámci žánru). To "zjemnění" souvisí s tím, že "For Lies I Sire" je celkově o něco pomalejší a melancholičtější a smutné melodie se táhnou po celou délku alba. O to více pak vyniknou ty vzácné chvíle, kdy kapela trochu zrychlí a zpěvák Aaron do mikrofonu "zazvrací" (což mu jde jen tak mimochodem stejně dobře jako zpívání). A vůbec, právě Aaronův výkon je jednou z nejlepších věcí na celém díle (ostatně tomu tak bylo i v minulých letech). Jeho zpěv posouvá každou skladbu minimálně o jednu úroveň výš. Samostatnou kapitolou je již zmiňovaný návrat houslí. Přesně takhle jsem si jejich využití představoval, doufal jsem, že přesně takhle budou znít - ve stylu "méně je více". Jejich zvukem se neplýtvá, ale když už se jejich tóny vynoří zpoza teskných melodií, činí je ještě tesknějšími a působivějšími. Nádhera, radost poslouchat. Právě takováhle alba potvrzují moji teorii, že ne kytara ani bicí, ale právě housle (společně s klavírem a cellem) jsou tím nejpůsobivějším nástrojem. Vedle zpěvu jsou housle druhou věcí, jíž se na "For Lies I Sire" prostě nemůžu nabažit. Ty houslové linky bych mohl poslouchat pořád. Nejen housle jsou ale tím , co je na desce zajímavé. I pomocí "obyčejných" nástrojů dokážou My Dying Bride vykouzlit skvostné pasáže. Například hned v první písní "Fall With Me" začíná přesně po čtyřech minutách kytarová vyhrávka, u níž naprosto umírám. A takovýmito "malými" kousky, které dohromady tvoří jeden skvělý celek, je "For Lies I Sire" napěchována měrou vrchovatou od úvodního songu až po závěrečný 11 minutový opus. Nutno pochválit také skutečnost, že písně jsou natolik rozmanité, aby mezi sebou nesplývaly, přičemž celé album drží stále pohromadě. Už po druhém nebo třetím poslechu jsem měl skoro všechny songy natvrdo zažrané v hlavě, přesto mě ani po velké spoustě poslechů nenudí. Pokud by vás i přesto, že jsem tady několikrát zmiňoval, že všechny písničky jsou výborné, zajímal můj osobní favorit, opravdu hodně jsem si oblíbil "ShadowHaunt". Úžasnou výtvarnou stránku alba jsem se již naťuknul na začátku. Jen dodám, že se mi dlouho nestalo, aby obal takhle přesně vystihoval mé pocity z hudby samotné. Svou vysokou laťku si My Dying Bride udrželi také v oblasti svých textů. Nejenže jsou (podle mě) skvělé a mají svůj smysl, ale navíc jsou i snadno srozumitelné, a to nejen v psané formě. Dokonce i někdo jako já (a to nejsem žádný jazykový odborník a angličtina není mým mateřským jazykem) dokázal během poslouchání porozumět jejich významu. A to se často nestává ani u skupin, jejichž zpěváci používají "čistší" techniky zpěvu. Po tom všem, co jsem zde napsal, by se mohlo zdát, že "For Lies I Sire" snad nemá chybu. Jenže ...ono v podstatě v mých očích nemá. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem chvíli nepomýšlel na absolutní hodnocení, ale nakonec jsem došel k závěru, že hodnocení těsně pod tou nejvyšší hranicí plně vystihuje kvality nového díla My Dying Bride. Autor: Monsterfuck (hodnocení 95%) Zdroj: http://sicmaggot.blog.cz/0903/my-dying-bride-for-lies-i-sire I’m very happy. Not only has the new My Dying Bride finally arrived, it’s a really good album. Granted, it’s not a seminal work of art like “The Angel & The Dark River”, but it’s amazing. While I’ve been pleased with some of the latest work released by the band, like “A Line of Deathless Kings” and “Songs of Darkness, Words of Light”, I have a feeling this one, “For Lies I Sire”, surpasses them. There are two reasons for that, I believe; first and foremost, this is real, depressing doom metal at its best, and by that, I mean that the song writing done here by Mr. Stainthorpe and his troupe has really taken a turn for the deep end, and I mean that in the best way possible. Aaron mentioned in an interview this was probably the most depressing stuff the band had recorded, and while that may be an exaggeration, it certainly rings true when in comparison to the most recent albums. The other reason? The glorious return of the violin. Oh, how I missed thee, sweet, perturbed instrument of doom! Katie Stone has now joined the fold to replace keyboardist Sarah Stanton (I’m not sure if Sarah has left for good or is just taking time off), and brought with her, along with her abilities with the keys, the long lost essential element of My Dying Bride’s music. Ever since the departure of the brilliant Martin Powell, the band had been lacking something, and it was quite obvious what it was. While the violin passages aren’t as memorable as Powell’s, they greatly enrich the overall sound of this album. The despair in Aaron Stainthorpe’s vocals here remind me a lot of “The Dreadful Hours” and “For Darkest Skies”, which incidentally are two of my favorite cuts of My Dying Bride’s history. The guitar work has constantly improved in recent years as well, while maintaining some characteristic riffs, and those are present here once again. It’s vintage My Dying Bride, one could say. Really, listen to tracks like “My Body, A Funeral”, “The Lies I Sire” and the epic “Death Triumphant”; the abysmal depths of the soul that the music explores is impossible to remain untouched by. Yeah, that was really gay and kinda emo. Sorry. Still, the point is, it’s good shit. My only beef here is with Aaron’s aggressive vocals. They’ve seen much better days, so personally, I’d prefer he’d stick with his signature woe-is-me clean singing. Other than that, top-notch. The cover: There’s a crow, a bleak background and the undead rising. That’s pretty much all I need, thanks. 8 withering flowers out of 10. Author: Euthanatos Source: http://www.globaldomination.se/reviews/my-dying-bride-for-lies-i-sire It took me hours, literally, in order to find a way to start this review. Not only because MY DYING BRIDE is one of the bands that I have in my ’top ten’ list, or because they are one of the leaders in the Doom Metal scene, but because these kind of albums can’t be described in words easily. What should I write for this band from Halifax, England, which along PARADISE LOST and ANATHEMA are the ’Holy triad’ of Death/Doom Metal in the U.K.? We are talking about a band that most of their albums, even the controversial "34.788%...Complete" one, are better than many other bands’ albums and some of the older stuff of MY DYING BRIDE is classic in the Metal community. With "For Lies I Sire" they are going a step backwards in a good way, since, along with the new lineup, the violin comes back (something the old fans of the band will appreciate). So, since the history lessons have been postponed (and if you don’t know anything about this band even if you don’t like this genre, you have two choices: go now and buy every album right now or stop telling you are listening to Metal music), I’ll try to describe this album in words. There are many reasons to love this CD. Most of them are going to haunt your mind in a beautiful way that cannot be described. Those who followed the band during those eighteen years can understand me. The album is probably the most depressing and darkest stuff they have released in the past ten years. And, believe me, I love albums like "Songs Of Darkness, Words Of Light" and "A Line Of Deathless Kings". While listening to "For Lies I Sire" a smell of pain, agony and death will surround you, and the Death Metal parts will bring you back from this dark land, but just for a while. The band seems to be in great shape and it’s obvious that they worked hard for this release. Probably the new blood in the band gave them the boost... or just what is going on in the world made Aaron Stainthorpe and his fellows write such a songlist. And don’t forget the comeback of the violin, which makes the compositions deeper and more melancholic. The good thing is that the band found the balance between the violin and the guitars and the album is not overloaded with instruments. Sometimes the violin is on the background and some others the guitars step back. Is not that the albums that had only keyboards are bad, but the sound of the violin is something else. As for the rest of the band, well, the guitars have kept the characteristic riffing but it’s been improved over the years and the new rhythm section is doing a great work. As for Aaron’s performance? I think that he always has high standards and I can’t remember him lowering his level. "For Lies I Sire" has haunted me and my computer. Surely one of the albums that will be in my ’top’ list for 2009 and I believe that it will be a classic one in the years that will come. I’m looking forward for its release date to finally get the CD in my hands, in order to see even deeper in this effort. And even though I have my own scale to rate an album, since 10/10 goes only in all time classic stuff, this CD is quite near, so... Author: Harry Source: http://www.metal-temple.com/review.asp?id=3621 MY DYING BRIDE surely have been one of the most influential bands of Metal and also one that never really paid much attention to what people wanted them to sound like, instead going their own way. The inclusion of clear vocals, the cutting of the violin, the return of the violin, the experimental onset of “34.788%... Complete”, there has been a constant evolution, but no aimless meandering. “For Lies I Sire” is the tenth full album of the Yorkshire Doom brigade and yes, if you have followed the history of the band, then one piece of my previous sentence will have caught your eye: The return of the violin! Ten years after Martin Powell left the band, they have a new violinist in Katie Stone (from British Psychedelic Black Metal band A FOREST OF STARS) and it’s as if it never had been gone. Monumental opener “My Body, A Funeral” is one prime example for what the Brits sound like anno 2008 and it is one brilliant track outlining all the strengths, with the emotional/melancholic beginning, the great characteristic riffing, Aaron Stainthorpe’s equally characteristic voice, the violin and this intense spoken word passage, one great beginning for an album, I love it! Starting out with only bass, rhythm and a little of undistorted guitars underlining Aaron’s vocals, the elegiac violin sets in when the electric guitars also make their introduction, but as so often with MY DYING BRIDE the whole is so much more than the sum of all parts, as the emotions channeled through the music are what make this band and song so outstanding. And the beauty of MY DYING BRIDE is that while they are not overtly complex in their compositions and structures, they manage to hit home on a completely different level and in the past they have proven successfully that it is possible to use some repetitiveness to the best effect. “Fall With Me” almost takes on some progressive elements rhythmically, while maintaining the Doom cadence throughout, while “Bring Me Victory” has an almost upbeat atmosphere for MY DYING BRIDE, with the vocals being somewhat whispered, so there is some sort of hope in the oftentimes dreary sonic landscapes of the band without sounding out of place. Once you submerge into the dirges of these veterans, you are caught until the last notes fade away, as the songs are able to take you away onto a journey through the foggy lands of sorrow, one that makes it hard to really single out songs as the exceptional ones (well, with the exception of “My Body, A Funeral” that is), because it has the best effect enjoyed as a whole, because they master the balance between slow sorrow, heavy riffing and the emotive voice, which is not always purely clear, btw, “Shadowhaunt” incorporates some raspy vocals and “A Chapter In Loathing” features no clear vocals at all and rhythmically spices up the Doom with fast eruptions, which takes the listener by complete surprise, before “Death Triumphant” sets an eleven minute exclamation mark at the end of the album. The production is warm and clear, perfectly supplementing the melancholic aura emanating from the songs and the violin also has a very warm sound that kind of completes the MY DYING BRIDE sound again, rounding off “For Lies I Sire” and making it a Doom Metal monolith that will be very hard to beat this year, at the very least in this genre. Even on their tenth album this British Doom brigade still delivers the goods in impressive fashion, varied yet cohesive, demanding yet accessible, two thumbs up for one of Doom’s greatest! For the best effect, listen in the dark with headphones on... Author: Alex (result: 9,5 of 10) Source: http://www.metal-observer.com/articles.php?lid=1&sid=1&id=15945
|
HODNOCENÍ90-100% GENIÁLNÍ!!! 80-89% VYNIKAJÍCÍ 70-79% DOBRÉ 50-69% PRŮMĚRNÉ 40-49% SLABÉ 10-39% TRAPNÉ 0-9% HNŮJ!!! |
|
|