CREMATORY - Believe

Celkové hodnocení alba: dosud nehodnoceno Rok vydání: 2000 Žánr: death metal Celkový čas: 56:36 Skladby

Recenze:

Německá skupina CREMATORY funguje a obšťastňuje v pravidelných intervalech svými deskami fanoušky už od devadesátého třetího roku, zrod tedy nastal v době kdy takzvaný gotický doom metal byl v kolébce a smečky drásající tento styl (až na vyjímky) roubovaly pocity těžké deprese, melancholické romantiky s deathmetalovou hrubostí a syrovostí. Spousta průkopníků (opět až na vyjímky) utekla od smrtících kořenů a metalu tak daleko, že jejich současný výraz je skoro k nepoznání, ale pouze u některých můžeme kdykoli poznat osobitou skladatelskou ruku (od deathu přes doom rock až k popu).

Skladatelská ruka lze už nějaký ten pátek rozeznat i u německého krematoria hrajícího svůj gotický "doom" deathmetal, rock, pop s tanečními prvky a přineslo nám ostatky v pořadí již osmého alba. U minulé desky "Act Seven" začali někteří pochybovači hlásat, že spalovna pocitů pálí víc popových květin než by se hodilo a počali roznášet zprávy o uhnívání metalových kořínků, lámání si vazu tanečními párty a podobně. Tyto zvěsti se donesly krematorkům a ti se rozhodli, že natočí kompromis, ve kterém se spojí osvědčené atributy s experimentátorskými pokusy a na světě je "Believe". Nejedná se o žádné převratné dílo, jenž by současnou hudební scénu nějak posunulo, tak jak víceméně u všech alb, ale je nejen tady určité kouzlo melodické melancholií lehce načichlé romantiky umocněné Felixovým chrochtáním a sem tam smrtícím výbojem. Dalo by se říct, že se jedná o nejtvrdší album od "Just Dreaming" ale zároveň je do starých pasáží vklíněna novější tvář v podobě tanečního skotačení nebo popové rozevlátosti. Při poslechu skladby "Act Seven" si nemůžu nevzpomenout na debutní "Transmigration" (právě tady je kontrast nejsilnější). Taková " Time for Tears" nemá společný jen název s jistou skladbou z "Illusions", ona by se mohla jmenovat "Tears of Time", protože ona je s ní skoro totožná (slovo skoro mám nemalou chuť škrtnout).

V tomto momentě už to nejde vydržet a člověka chtě nechtě popadnou myšlenky o sebevykrádání a tvůrčí neplodnosti, na druhou stranu právě ono kouzlo skladeb "Unspoken", "Caroline" nebo "Take" uchlácholí minimálně k dalšímu poslechu. Když se to tak vezme kolem a koukolem Crematory nahráli další příjemnou poslechovou desku, která vás sice nezvedne ze židle ani nedonutí okusovat nábytek, ale neškodně vyplní chvilky při nichž není třeba se na hudbu plně pekelně soustředit.

Zdroj: http://www.allmetal.cz/recenze/clanek.php?id=25&od=372