CANDLEMASS - Epicus Doomicus Metallicus

Celkové hodnocení alba: 78% Rok vydání: 1986 Žánr: doom metal Celkový čas: 42:52 Skladby

Recenze:

Samota, nenávist, bolest, odevzdání. Všechno neštěstí tohoto a jiných světů, podávané v jako šnek pomalém tempu, na kovovém tácu nazdobeném ponurými náladami stejně pomalých riffů a zvučným, i když pochmurně naladěným zpěvem. To je doom metal. Hudební styl starý téměř jako celý heavy metal sám a přesně a jasně pojmenovatelný (pomineme-li samozřejmě výsadní autorské právo BLACK SABBATH) také od okamžiku, kdy nad prodejními pulty obchodů s hudbou spolu s debutovým albem švédských CANDLEMASS zavanul také studený chlad zhouby a nasládlý pach hniloby a zatuchliny.

„Sedím sám v temnotě a čekám, až budu volný,
pláču, osamělý a opuštěný,
dychtím po tom, aby už přišel můj čas, smrt znamená jen život,
prosím, nechte mě zemřít o samotě.“ („Solitude“)

Slova, která by se dnes mohla zdát jako vytržená ze slabikáře klišé, měla v roce 1986 úplně jinou sílu. V reakci na revoluční a závratně rychlý vývoj metalových škatulek kolem sebe se CANDLEMASS nejen jejich prostřednictvím pokusili nabídnout alternativu, která měla obejít thrashová, blacková a deathová „zvěrstva“, a za pomoci sofistikovanějšího projevu nabídnout specifický prožitek příbuzných fantasticko-temných nálad. A hned napoprvé se jim to podařilo tak, že to otřáslo i samotnou věčností.

Album, pojmenované latinskou imitací na „Epic Doom Metal“ alias definici stylu kapely, přitom nemělo přijít na svět zrovna lehce, o čemž svědčí například angažování hostujícího pěvce Johana Längqvista na skutečně poslední chvíli. Výhradní autor hudby i textů Leif Edling (až do dnešních dnů samozřejmě vůdčí persóna švédských černokněžníků) však měl už tehdy koncepci CANDLEMASS pevně v rukou, a tak se nemohlo stát nic menšího, než že zpěvák do kapely zapadl jak vychladlé tělo nebožtíkovo do přesně naměřené rakve. A to všechno je slyšet od prvního tónu nesmrtelné hymny „Solitude“, v níž je mimochodem nadefinována veškerá podstata doom metalového bytí a smýšlení. Samota, nenávist, bolest a odevzdání. Po křišťálově akustické předehrávce (už tady vám z Längqvistova výrazu běhá mráz po zádech) přichází geniální a téměř halucinogenní riff, na jehož bedrech by CANDLEMASS unesli snad všechnu tíhu světa. Opravdová fantazie. V závěsu nacházíme rovněž přiléhavé sólo a užuž je tady další doomový monolit, kterému čas vtisknul stejně účinný punc nezaměnitelnosti. Téměř desetiminutová „Demon´s Gate“, opanovaná dalším všemocným riffem, nahlíží za brány všednosti, kde dominuje syrově magicko-hororové téma. Plynule přecházíme k podobně uhrančivému pohledu do nejznámější z čarodějnických propriet („Crystal Ball“) a se staženým hrdlem i před černý kámen, oplývající jistými, přesně neurčenými vlastnostmi („Black Stone Wielder“). Příval výjimečných kytarových nápadů neustává a ve snovém duchu, sem tam nakaženém i zhoubnou (klávesovou) melodií, kapela přikračuje k posledním dvěma skladbám, s nimiž se naplní i počtem krátký, nicméně maximálně výřečný obsah alba. A zejména pak v podání závěrečné „A Sorcerer´s Pledge“ je to konec jak má být, s uhrančivou předehrou, rozmanitým hudebním dějem a gradací v gejzíru melodického ženského zpěvu, kterému snad mohl být dopřán ještě o chvíli delší prostor (jak ostatně názorně předvádí i pozdější zpěvák skupiny Messiah Marcolin v živém záznamu skladby na albu „Live“).

Věru tak se tedy kalila zkáza, esence (navzdory jejímu fyzickému „promítnutí“) v metalových vodách speciálně vítaná, a tak tedy vznikl jeden z prvních pomníků tohoto památného rozkladného procesu. Vzpomeňme na něj s pokorou, nejlépe pak přímo u reproduktorů s hlasitostí nastavenou v odpovídající výši.

Autor: Louis
Zdroj: http://metalopolis.net/art_reviews.asp?id=4611

---

A necessary album for every Epic- respectively Doom Metal fan is "Epicus Doomicus Metallicus", the debut of the nearly legendary Swedish band CANDLEMASS. Influenced by BLACK SABBATH, like every Doom- and maybe most Heavy bands, CANDLEMASS connected their music with theatrical buildings respectively much bombast (without drifting into a tawdry corner) and created so their own, unmistakable style.

Doom Metal will be ever rooted in the underground, because the music is absolutely nothing for the mainstream market but it's loved by a few very much. The British innovators were the only one, who succeeded commercially and with some deductions also CANDLEMASS.

The music on this divine record is very dark, naturally, but also sometimes shows light at the end of the tunnel (except for the opening track "Solitude", which shouldn't be listened to with some suicidal tendencies). Also, you can't get a beer from the cellar between two Snare-beats, because the band offers a maximum of diversifying elements in every single song. Moreover, the vocals of session-vocalist Johan Langquist surpass easily the voice of his follower, Messiah Marcolin, and brings you a crazy goose bump feeling.

Who hasn't got the Black Dragon-CD MUST buy the re-release at Powerline Records, because there is also a bonus-CD with some live-tracks. Furthermore a glassy sound, all lyrics and linernotes for every song.

Who's hesitating to buy it, I can't help you! (Online October 11, 2002)

Author: Hawk (result: 10 points of 10)
Source: http://www.metal-observer.com/articles.php?lid=1&sid=1&id=1329