CANDLEMASS - King of the Grey Islands

Celkové hodnocení alba: 84% Rok vydání: 2007 Žánr: doom metal Celkový čas: 65:03 Skladby

Recenze:

Před pár lety reinkarnovaní Švédové CANDLEMASS přichází na trh po dvou letech od stejnojmenného comebackového alba s novinkou, jenž málem světlo světa nespatřila. Kapelu totiž vloni na podzim opustil charismatický vokalista Messiah Marcolin a tak zbylí členové stáli před velmi těžkým úkolem, který se zdál být nesplnitelný. Nahradit zdánlivě nenahraditelného pěvce Marcolina. Úkol to nebyl jednoduchý a tak napřed zbylá čtveřice Janne Lindh (bicí), Lasse Johansson (kytary), Leffe Edling (basa) a Mappe Björkman (kytary) naklusala do Polar studia ve Stockholmu, aby nahrála desítku nových songů, zatím bez zpěvu. Vloni na podzim a v zimě pak proběhl konkurs, z něhož vyšel překvapivý vítěz: Američan Robert Lowe, jinak zpěvák hudebně spřízněných SOLITUDE AETURNUS. Lepší výsledek jsme si tedy nemohli přát, a tak Robert letos v únoru nahrál v domácím Dallasu vokální linky, které pak kapela společně s Peterem Tägtgrenem smíchala během března v Abyss studiu a výsledek máme na světě. King Of The Grey Islands je výborné album, které musí mít každý správný doom metalista. CANDLEMASS totiž složili pecky, které jasně definují tento hudební styl. Songy jako například Of Stars and Smoke, Demonia 6, Destroyer či Clearsight jsou toho jasným důkazem. Osobně bych si sice přál, aby se do kapely vrátil Messiah Marcolin, ale když to jinak nejde….. Už se těším na nějaké živé vystoupení. Snad to nebude pro švédskou kapelu s americkým zpěvákem překážka. Pokud si pospíšíte, určitě ještě seženete digipackovou verzi alba, která obsahuje dva kousky navíc. Jsou to sice starší pecky Solitude a At The Gallows End, ale obě nazpíval Robert Lowe. Ale pozor! Jsou zaznamenány v opačném pořadí, než jsou uvedeny v bookletu.

Autor: TJ (hodnocení: 9 bodů)
Zdroj: http://www.metalworld.biz/view.php?cisloclanku=2007070011

---

Původně jsem měl ten dojem, že vlastně ani nemohu říct, že by mnou zpráva o dalším odchodu pěveckého samorosta Messiaha Marcoliniho z řad švédských doomařů CANDLEMASS (v rámci očekávání nové desky) nějak významněji zamávala. Pravda, „Mesiáš“ mohl být do jisté míry považován za těžko nahraditelného, ale i tahle míra měla a má své meze, za které se koneckonců kapela už dvakrát (a bez ztráty kytičky) v minulosti podívala. Navíc ve směru této úvahy nesmíme zapomenout ani na zdaleka nejdůležitější faktor pro celou novinku, totiž baskytaristu Leifa Edlinga. Ten jako správný metalový kapitán prostě nemohl než nezůstat na svém místě a jako již tradičně se rovnou podepsal pod všechno, co lze po stránce hudební a lyrické na „King Of The Grey Islands“ nalézt. Tím také zároveň položil ten nejzákladnější stavební kámen pro nejbližší budoucnost CANDLEMASS, v jehož světle se ovšem příchod amerického pěvce Roberta Loweho (jinak také SOLITUDE AETERNUS) stává poněkud závažnější záležitostí, než jakou se prve zdál být.

Protože zatímco Edling zcela jednoznačně přináší neotřesitelnou jistotu pravověrných CANDLEMASS, Lowe za ním v tomto směru poněkud zaostává. Dokonce mám ten dojem, že pokud bych měl sestavit žebříček zpěváků kapely od toho nejlepšího po „nejhoršího“, asi by mi nezbylo, než Loweho umístit až na úplně poslední místo. Robert samozřejmě není špatný zpěvák, naopak, jen výraz a barva jeho hlasu nejsou zkrátka ničím výjimečné a nestrhávají pozornost tak, jako výraz a barva hlasu všech ostatních zpěváků, kteří kdy řadami CANDLEMASS prošli (tj. krom Marcoliniho ještě Johan Langquist a Thomas Wilkström). A to by podle všeho nakonec mohlo být pro kapelu docela citelným zásahem na momentálně nejzranitelnějším místě.

Jinak je totiž „King Of The Grey Islands“ skutečně pravověrným albem CANDLEMASS se vším všudy, co k tomu patří, s jedinou výtkou, směřující k přesvědčivosti celého čerstvého materiálu. Všech osm jeho skladeb (intra „Prologue“ a „The Opal City“ nepočítaje) se za vámi táhne jako med za lžičkou, houpavý rytmus protkávají riffy někdy až na samé hranici jednoduchosti („Devil Seed“ je v tomto směru opravdu učebnicová) a všemu tomu velí nasládlým pachem hniloby načichlé melodie, které říkají pane výhradně jen tomuhle králi. Tak jako jsou ovšem šedé ostrovy, jimž momentálně panuje (těžko říct, zda předlohou názvu alba byly opravdové Šedé ostrovy, ležící na východě Atlantického oceánu u kanadského ostrova Newfoundland), zdá se to všechno být také poněkud šedivějším, než by v porovnání se zlatými časy kapely a předloňským eponymním návratem bylo bývalo zdrávo. Skutečně a s oslovujícím efektem vás na duši pohladí jen úvodní „Emperor Of The Void“, již zmíněná „Devil Seed“ (v níž sice objevíte náznaky absolutního hitu kapely „Solitude“, nicméně definitivně zůstane jen u nich), celkově zřejmě nejsilnější věc alba „Of Stars And Smoke“ a střižná „Clearsight“, vybavená pro změnu zejména velice charismatickým riffem. Ve zbylých skladbách se už pak musíte smířit s rutinou alá CANDLEMASS, ze které sice občas něco zajímavějšího vyčouhne (zvučný refrén „Demonia 6“), ale většinou zůstane prostou rutinou, které navíc přitěžuje fakt, že je rutinou už poněkolikáté za sebou.

Únavový syndrom, který čas od času postihuje kapely zuby nehty se držící svého kopyta, je zkrátka věcí tak samozřejmou a přirozenou, že se mu nemůžou vyhnout ani CANDLEMASS. Přesně o tom je i „King Of The Grey Islands“, album, které mělo v co nejpříznivějším světle představit nového zpěváka a (snad i) potvrdit výsostné postavení CANDLEMASS na poli světového doomu. Nic z toho se ovšem bohužel nestalo a švédská pětice tak může být ráda, že když už nic jiného, pořád ještě z téhle „nehody“ vyvázla s jakous takous ctí a nadějí, že příště to může být znovu lepší.

Autor: Louis
Zdroj: http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=3576