PAIN - Psalms of Extinction

Celkové hodnocení alba: 68% Rok vydání: 2007 Žánr: metal Celkový čas: 48:01 Skladby

Recenze:

Hned v úvodu článku se musím přiznat, že jsem se této recenze mírně obával, jelikož hudba, za kterou stojí leader skupiny HYPOCRISY a jeden z nejvýraznějších muzikantů dnešní metalové scény, Peter Tägtgren, vzbuzuje ve mě obrovský respekt, ani ne tak díky věhlasnému Tägtgrenovi, ale hlavně a především díky muzice samotné. PAIN na "Psalms of Extinction" totiž žije svým vlastním životem, prožívá šťastné a na druhou stranu zase ne tolik radostné chvíle a ačkoliv se zde dají najít momenty atraktivní i méně atraktivní, přesto deska vyzařuje nezaměnitelné kouzlo a charisma, podobně jako je tomu kupříkladu u nejnovějšího ziltoidovského počinu DEVINA TOWNSENDA. Všechno je tak jak je, a jinak to být ani nemůže. V nitru "žalmu o vymření" se odehrávají všemožné emotivní konflikty, které vyplouvají jeden po druhém na povrch v podobě jednotlivých písní, které jsou každá jakousi dílčí episodou. To celé se k nám dostává díky chladivému závanu severské zimy a mrazivým dechem přenáší nezaměnitelné vibrace do našich uší.

Určitým způsobem deska kulminuje na pomezí nu-metalu a směsici elektronického ba dokonce tanečního žánru, s velkou chutí bych použil nálepku absolutní kybermetal a s tímto výjádřením popis ukončil. Ono ovšem nic není na první pohled tak jednoduché a tak si "Psalms of Extinction" rozebereme trochu podrobněji.

Industriálnost a technická živelnost je ve skladbách cítit snad na každém kroku, a vše se bravůrně fůzuje se syrovostí a nasyceností kytar a Peterova osobitého zpěvu. Leader se v textech vyznává ke svým postojům a postřehům z dění kolem sebe, což přidává desce na vyzrálosti a ta tím dostává jakýsi punc sounáležitosti s dnešním světem. Peter se jak vidno nebojí konfrontace s problematikou moderního způsobu života. Do této kategorie patří třeba věci jako "Computer God", "Clouds of Ecstasy" či "Bitch". Přestože "Psalms of Extinction" překypuje živelností a dravostí, najdou se zde i kousky jako "Just Think Again", do které nahrál tesknoucí epické kytarové sólo virtuóz Aleksi Laiho z CHILDREN OF BODOM, či "Does It Really Matter", poletující ve vláčnějším tempu a skomírající s básnickou lehkostí a zároveň nezvratnou krutostí. Špičku pomyslného ledovce tvoří singlová "Zombie Slam", jejiž bicích partů se ujal Mikkey Dee z MOTÖRHEAD, a která dokáže odrovnat svojí přímočarostí s velmi atraktivním průvodním riffem, nesoucím na svých bedrech váhu celé skladby.

Pro doplnění již tak dost nahuštěné atmosféry alba umístil Peter chytlavou předělávku sličné BJÖRK, "Play Dead" s podmanivými klávesami, která svoji náladou a textovým vyjádřením myslím fantasticky zapadá do konceptu "Psalms of Extinction". V příkře zahloubaném a posmutnělém nádechu se nese i již zmiňovaná následující věc "Does It Really Matter". Mou velkou přízeň si vydobyla hněvem nasáklá, odporem ocejchovaná a mírně sexem posedlá "Clouds of Ecstasy", sice s jednoduchými rytmickými kudrlinkami, ovšem zato dynamicky odsýpající záležitost, která nenechá nikoho ani na moment vydechnout od návalu zuřivé hudební extáze. Domnívám se, že po "Zombie Slam" máme to potěšení s další hitovkou jako hrom.

Jak už bylo nastíněno, Peter Tägtgren odvedl na albu velký kus práce, zvukově se nedá skladbám takřka vůbec nic vytknout, avšak po poslechu některých kousků zůstane v duši hudebního labužníka, ať už ze sféry taneční či metalové, velká prázdná černá díra, která bude hledat nějakou jinou hmotu, kterou by se dalo prázdné místo plnohodnotně zacelit.

hodnocení: 80 %

Autor: Miroslav Schwanzer
Zdroj: http://www.abysszine.com/view.php?cisloclanku=2007070012-pain-psalms-of-extinction

---

Už v predošlej nechvalnej recenzii počinu Petra Tägtgrena bola reč o tom, ako sa v minulosti postupne zmazával rozdiel medzi jeho domovskými HYPOCRISY a bočným úletom PAIN. Isté rozdiely samozrejme zostali, a čo je zaujímavejšie, „Psalms Of Extinction“ možno mnohé ďalšie načrtáva. Ale pekne poporiadku. PAIN bol svojho času nápaditým úletom a prekročením dominantnej verejnej mienky o zdanlivej nezlúčiteľnosti metalovej hudby s tanečnou elektronikou. Hoci staršie skladby PAIN dokázali rozhýbať spráchnivelé kosti metalistove a určite aj dostať mu do hlavy zopár nákazlivých popevkov, v princípe sa potvrdilo pravidlo, že poslucháč metalu je jeden z najortodoxnejších, najmenej prístupný iným vplyvom a teda aj výsostne formálne a povrchné náznaky inej hudby dokáže absorbovať a považovať za ktovieako objavné. Inými slovami, dáme preč gitary a skúsenejší poslucháč tanečnej scény iba znudene mávne rukou. Málo či veľa? Navyše, po Tägtgrenovi sa k podobným úletom odhodlali aj ďalší a keďže tuc-tuc rytmika má vlastne na skok k tradičnej okovanej gotike už od čias otcov zakladateľov SISTERS OF MERCY, čoskoro sa človek v záplave podobne znejúcich projektov utopil. PAIN sa zacyklil, albumy prestali byť po prvom posluchu zaujímavé a hoci to bežnému poslucháčovi zrejme nevadilo, bol najvyšší čas nájsť odtiaľ cestu von. Presne takýto záver nesie aj základný „mission statement“ novinky „Psalms Of Extinction“.

Hneď od začiatku a ešte hodnú chvíľu badať očividnú snahu nestať sa len ďalšou z uniformných radoviek. Vulgárnej a krikľavej elektroniky ubudlo, album sa však rovno od jednej atraktívnej milenky vrhol do rozkroku druhej. Nie nadarmo tu zaznelo meno SISTERS OF MERCY: model PAIN 2007 si totiž vybíja všetky tanečné chúťky práve na minimalistických a striktných rytmoch, ako vystrihnutých z gotickej scény prelomu 80. a 90. rokov. Snáď až na nudné Tägtgrenovo frázované, ktoré sa od čias jeho speváckych začiatkov v HYPOCRISY neposunulo vôbec nikam, tu poslucháč zažije každú chvíľu snahu o prekvapenie. Spočiatku vo forme tvrdšej a agresívnejšej, industriálom líznutej hudby, v podarenej „Save Your Prayers“, ktorá však najmä v refréne nezaprie typickú polopatistickú melodiku PAIN. Neskôr sa však Tägtgrenovi pre zmenu nedarí zaprieť aj ďalší charakteristický atribút tvorby PAIN, jednoducho vystavané „halékačky“, ktoré však už po rokoch a s pribúdajúcim množstvom albumov dávnejšie stratili na zaujímavosti. Asi nie je jednoduché vyznávať podobnú hudobnú filozofiu a vyhnúť sa vate, silné momenty albumu vyvolávajú polemiku, či sa predsalen nedalo posnažiť ešte o kúsok viac.

Ktoré sú tie silné momenty? Určite už spomenutý úvod albumu. Skladby, ktoré zdarne spĺňajú úlohu lapača pozornosti, vrátane špinavo rock’n’rollovej „Zombie Slam“, v ktorej zahosťoval bubeník Mikkey Dee (MOTÖRHEAD) a ktorej refrén sa nevyhne porovnávaniu s gotickou hymnou „Temple Of Love“. Najbližšie zase cover verzia „Play Dead“ od Björk, ktorej sa ako jedinej nedá vytknúť vôbec nič. Trápnych a nepodarených metalových pokusov o prerobenie známych hitov bolo v poslednej dobe niekoľko, paradoxne až polopatistickí PAIN dokázali v „Play Dead“ úspešne uchopiť originál a citlivým prístupom mu podsunúť vlastnú tvár tak, že by pravdepodobne nikomu nemalo napadnúť porovnávať, či je lepší originál alebo cover. Jediné, čo v „Play Dead“ hrá proti Täghtgrenovi je, že poslucháč v kontraste s ostatnými skladbami musí okamžite pochopiť, aké to je, keď spev konečne dobre a originálne frázuje. Ihneď po nej nasleduje ďalšia zaujímavá skladba, tentokrát výnimočne úspešný pokus zaujímavého parafrázovania minulosti. Skladba „Does It Really Matter“ by sa s trochou fantázie mohla objaviť na niektorom z predošlých albumov PAIN a stále by kvalitatívne vytŕčala. V „Just Think Again“ hosťuje Alexi Laiho z CHILDREN OF BODOM a na albume zastupuje povinnú pomalú jazdu. Podobnú metalovú hru na pop už oveľa lepšie predviedli RAMMSTEIN, no aj tak sa jedná o jednu z najvýraznejších skladieb albumu.

Peter Tägtgren je skvelý zvukový majster a producent, ktorému sa nedá uprieť vznik jedného z veľkých zvukových hnutí 90. rokov minulého storočia. Štúdiu Abyss patrí v metalovej histórii podobný význam, aký mala legendárna göteborská škola. Bohužiaľ, rovnaký Peter Tägtgren potrebuje všetok svoj zvukársky a producentský talent na to, aby vyvážil pokrivkávajúce skladateľstvo a spevácke schopnosti. „Žalmy vyhynutia“ rozhodne nie sú podobný prúser ako posledná radovka HYPOCRISY. Vďaka dostatku svetlých miest a prekvapivo nájdenej munícii v zdanlivo vystieľanom zásobníku si vlastne celkom aj zaslúžia pozitívne hodnotenie. Nový PAIN sa podaril nad očakávania, 5 minút spokojne počúvajme, kým začneme opäť pre zmenu čakať na nových vizionárov a priekopníkov, aby sa názov tohto albumu nestal smutným opisom reality jedného žánru.

Autor: V-DUR
Zdroj: http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=3398

---

YIHAAAAA!! In my hands I have the promo of the new Pain-album; ‘Psalms Of Extinction’. As you know, Pain is that other project by Hypocrisy front man Peter Tägtgren and the previous release 'Dancing With The Dead' I hailed as the best album of the year. So like a kid on Christmas morning I run over to my sound system and fling the disc in the tray of my CD player.

And what happens next…….. damn’……. well….. to be honest….. at first glance I miss the kick and aggression of the ‘Dancing’-album. Don’t get me wrong, it’s certainly not bad what mister Tägtgren brings to the table, but THE album that blows all others away….no, can’t say this is it. Damn’, how I wished it was. “Were my expectations too high?” I ask myself. Well, to top that previous album was a hell of a task of course. ‘Dancing With The Dead’ was a vicious and sharp statement with a coherent sound. ‘Psalms Of Extinction’ is more of a collection of tracks which stand on their own. Or so it seems at first glance. It has to be said, this doesn’t upstage its predecessor, although there are guest appearances of Mikkey Dee (drums on ‘Zombie Slam’), Anders Iwers and Alexi Laiho (In Flames and Children Of Bodom). For that the tracks vary too much style wise, but with tracks like the remarkable Björk cover ‘Play Dead’, the stampeding ‘Nailed To The Ground’, the raunchy and “hit-to-be ‘Zombie Slam’ and the 1000% Pain track ‘Psalms Of Extinction’ Peter succeeds yet again in delivering a couple of superb songs. And after a couple of fly bys something strange happens. As a ship coming out of the fog, the album reveals a cunning balance and consistency. It IS coherent. The tracks DO fit together. Even ‘Just Think Again‘ which sounds somewhat dull at first, fits in like hand in glove, when listening to the whole album. There are people out there that will state that on this album Peter is searching for a direction. As if he couldn’t make up his mind on which way to go; a more heavy guitar orientated sound as in the opener ‘Save Your Prayers‘ or the very successful, more trance/ Depeche Mode-pop style. Well, whatever the case may be, fact is that there’s more than enough top notch material on this album to call it another superb album by Pain. But, as said, don’t expect ‘Dancing With The Dead Part II’, because that stands as the best album of Pain up to this point in time, at least in my book.

Score 87/100 (details)

Author: Frank D.
Source: http://www.lordsofmetal.nl/showreview.php?id=9254&lang=en

---

I first became aware of Pain through a promotional sampler CD, given to me by a store clerk after purchasing Machine Head’s The Blackening, which was basically a Roadrunner Record’s sampler disc. One of the songs on this disc was “Nailed to the Ground” by Pain. After first listen, it wasn’t that appealing, but as I focused more, I began to feel the catchiness and the groove thrown into this form of industrial metal. After being a fan of Hypocrisy for so long, I thought I’d best check out Pain properly and so picked up a copy of this album, Psalms of Extinction.

This album immediately grabbed me with the groovy, low tuned guitar work of Mr. Tägtgren and the amazing amount of things going on at certain times. It’s this perfectly refined groovy, driving industrial metal album, with thousands of effects and keys and a perfect vocal quality. Peter has really shown his versatility on this album, with the vocals differing on nearly every song.

The guitar work, as mentioned, is crunchy and low tuned, but still catchy and groovy. Riffs like the intro to “Nailed to the Ground”, “Bitch” and the title track are so simple, but work perfectly with the music. The keys are a great asset, as Peter has obviously tried to make them a focus, but still not the centre of attention. The keys in the verses of “Bottle’s Nest” are perfect for the song, as they help keep the focus on the lyrics (dealing with alcoholism).

The tone for the guitars on this album is a really good balance, heavy, but not just plain fuzz like some bands adopt when setting their tone. The mids are higher than usual with metal, along for a more defined tone, but still retaining the certain buzz-saw sound pioneered in Swedish death metal.

The drumming on this album is simple, straight to the point and diverse in sound. By that I don’t mean it’s like he played the drums with carrots or something, I mean that on each song, the drum tone changes. On some songs it’s obviously a real kit, on some songs it’s obviously a drum machine, on some songs you can tell it’s just a triggered kit, hence throwing in some diversity.

There are 3 major guest appearances on this album, Peter Iwers (In Flames’ bassist) plays on "Save Your Prayers" and "Nailed to the Ground", Mikkey Dee (from Motorhead) plays drums on “Zombie Slam” and Alexi Laiho (of Children Of Bodom fame) plays a guest guitar solo on “Just Think Again”. Oddly enough, only the guitar solo is really anything special, as the bass and drums just add more to the “band vibe” with the album. Still, it’s a nice touch, and probably would have saved Tägtgren some time better spent tuning or something, I don’t know.

All in all, don’t come to this album looking for the brutality of Bloodbath or even the heaviness of Hypocrisy, just come here with an open enough mind to accept some really quite good, interesting, industrial metal.

Stand-out tracks: Nailed to the Ground, Bitch, Psalms of Extinction, Just Think Again

Author: Magero
Source: http://www.metal-archives.com/review.php?id=147831