HAGGARD - Tales of Ithiria

Celkové hodnocení alba: 41% Rok vydání: 2008 Žánr: gothic metal Celkový čas: 42:48 Skladby

Recenze:

Když už nic, tak Němcům HAGGARD nelze upřít jednu výjimečnost oproti ostatním metalovým kapelám: v její základní sestavě totiž figuruje vždy okolo patnácti členů (nejvíce jsme v jejich sestavě mohli napočítat až jedenadvacet). V tomto aspektu skupinu může trumfnout snad jen obskurní mezinárodní folkmetalový projekt FOLKEARTH. Ono ukočírovat tolik lidí ve studiu či na koncertech určitě nebude žádný med a možná si to uvědomil i mozek ansámblu Asis Nasseri, a proto se, jak se říká lidově, nepouští do žádných velkých akcí (myšleno co se hudební složky týče).

Navzdory faktu, že jako puberťák jsem byl z HAGGARD až nekriticky nadšený (jejich první dvě CD "And Thou Shalt Trust... The Seer" a "Awaking the Centuries" patří snad k nejoposlouchanějším nahrávkám v mé fonotéce) a dokonce jsem je považoval za mnohem sofistikovanější epigony třeba takových THERION (jak jsem se šeredně mýlil), tak nyní naopak ke kapele chovám spíše pocity apatie. Netvrdím, že HAGGARD neumí na své nástroje hrát či nedokáží zkomponovat hitové kompozice. Třeba práce s ženskými vokály je na výtečné úrovni, též Asisiho growling nepostrádá ono potřebné charisma, ovšem když s metalem začínáte a navíc neexistoval internet pro rozšíření hudebních obzorů (originálních CD jsem si mohl dovolit tak pár kusů do roka), tak vám přijde interesantní třeba jen pohled do bookletu CD, kde typicky klišovitě metalově vyhlížející členové kontrastují s až intelektuálním vzezřením druhé "vážnohudební" části kapely. U srdce vás hřeje pocit, že posloucháte tak trochu jinou hudbu, než vaši kamarádi (pro vás ten pocit může být o to zajímavější, že se jedná o hudbu tak trochu jinou i na poli samotného metalu). Jednoho dne však zjistíte, že jakkoliv si vás kdysi určitá kapela podmanila svou nekonvenčností, tak dnes si na ni ani nevzpomenete.

Nenechte se zmást názvem "Progressive" jejich debutního EP, ani faktem, že HAGGARD existují již sedmnáct let. Pokud si ostřílený posluchač pustí čtvrté dlouhohrající CD "Tales Of Ithiria", klidně by tipoval na mladé debutanty. Po hudební stránce nenastala v kapele žádná evoluce. Někdo by možná podotkl, že vážná hudba je natolik časem prověřený (a sofistikovaný) žánr, že pár let neznamená nic v rámci staletého vývoje. A když ji naroubujete do tradičního (death) metalu, o originalitu máte vždy tak jako tak postaráno. Ovšem toto zjednodušené konstatování rozhodně nelze brát jako primární měřítko kvality. V hudbě očekávám též košaté melodie, zajímavé nápady a postupy a především brilantní hráčské výkony. Bohužel dřevní pojetí metalového spodku, na nějž je nabalena neméně konvenční orchestrální složka nemusí splňovat nároky všech posluchačů. Když za celou hrací dobu zazní, tuším, jen jedno nemastné neslané kytarové sólo, bubeník si příliš netyká s přechody (naopak se vyžívá v monotónních kopácích) a část, jež by měla být na skupině nejvíce zajímavá, tedy symfonická sekce, zní jako obyčejný orchestrion někde na zámečku, kde se konají lokální vesnické slavnosti. Ostatně ultra kýčovitý obal CD, kde chrabrý rytíř fatálně spočinul v klíně sličné děvy se siluetou hořícího hradu v povzdálí, nad nímž poletuje dračí hejno, napovídá, že o originalitu zde opravdu nepůjde. A vícejazyčné (angličtina, němčina, latina) heroické texty o bezútěšných středověkých časech okořeněné povinnými fantasy atributy oslní opravdu jen málokoho.

Sečteno, podtrženo, osobně mě na albu "Tales Of Ithiria" zaujaly jen ženské vokální kreace (ostatně když jsou účinkující dívčiny školené sopranistky, tak se suverénní výkon tak nějak očekává). Po hudební (i textové stránce) stránce zní deska prakticky totožně jako o jedenáct let starý debut "And Thou Shalt Trust... The Seer" (jen s vyšperkovanějším zvukem). A vzdát skupině velký dík jen proto, že namísto programování využívá pro dosažení potřebného orchestrálního vyznění tradiční akustické nástroje, se mi zdá poněkud unáhlené.

Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: http://www.abysszine.com/2008090007-haggard-tales-of-ithiria.html


HAGGARD o sobě nedali nějakou dobu vědět, poslední studiový počin vydali před čtyřmi lety a až na pár koncertů více méně ticho po pěšině. Byla tedy nasnadě otázka, kterým směrem se nadále vydají. První alba (pomineme-li jich deathové prvopočátky) se nesla v duchu divadelní hry - časté mezihry, proslovy a pár silných melodií byly bez pochyby působivé jako celek. Na posledním albu se více přiblížili klasickému konceptu hudebních alb. Vsadili více na melodie a potlačili divadelní aspekt. Na „Tales Of Ithiria“ toto své směřování dotáhli ještě dál a již zcela kladou důraz na písně. Jde o koncepční album, které obsahuje dějové vsuvky vyprávěné zvučným, hlubokým hlasem (pro něž zapůjčil svůj hlas bubeník Mike Terrana) s ponurou hudbou na pozadí. Nemůžu se zbavit dojmu, že podobné vyprávění o bitvách jsem už někde slyšel… Jenže ony proslovy se k jejich rádoby renesanční hudbě příliš nehodí a i přesto, že jsou (naštěstí) jen mezi písněmi, jejich začlenění působí trochu krkolomně. Ale pomineme-li tento neduh, tak tu máme šest (pět původních) velmi podařených písní.

Hudba a celková kompozice skladeb na „Tales Of Ithiria“ je mnohem čitelnější než dříve, určitě hudebně vyspělejší a přitom plná zvratů, ale jako celek se dokáže držet tématu a rozpracovávat melodii v různých tempech. Opět sází na kombinaci klasických rockových postupů a starých nástrojů, které mají evokovat historickou atmosféru. Finální mix a celková produkce je podařená a kompozice všech prvků přirozená, nenásilná. Po této stránce mi přijde nové album jako to nejlepší, co dosud tito Němci nahráli. Dát větší důraz na melodie a kompaktnost jednotlivých písní bylo přesně to, co předchozím deskám chybělo. K tomu připočtěme vokální různorodost a velmi slušný výkon hlavní vokalistky Susanne Ehlers, které vydatně přichrochtává kapelník Asis Nasseri, další čisté zpěvy a bohatý sbor. Na druhou stranu nové album obsahuje pouhých pět skladeb a to mi přijde poněkud málo. Jako šestá figuruje známá píseň „Hijo De La Luna“ původně od španělské kapely MECANO z osmdesátých let, ale od té doby nespočetněkrát přezpívaná. Celkově vzato je „Tales Of Ithiria“ podařené album a komu se líbily počiny předchozí by s ním neměl mít vážnější problém. Rozhodně těch několik malebných melodií stojí za poslech.

Autor: Manatar
Zdroj: http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=4334

---

The first encounter with HAGGARD back in 2005, listening to their "Eppur Si Muove" masterpiece, held a promising becoming of a great band with new ideas that made it seem worthwhile listening to. "And Thou Shalt Trust... The Seer", which I listened to a few weeks later, was a weaker album, but nonetheless not lacking creativity. HAGGARD are a breath of fresh air in the Metal scene, combining elements of classical and baroque music with distorted guitars and fierce heavy drumming to create a sort of humble coexistence between the two. Many bands have tried to fuse these elements, but only a few actually manage to create something near the reach of audible. "Eppur Si Muove" was such a brainchild and as promising as the album was, as high were the hopes that the successor would be as grand as the precursor.

"Tales Of Ithiria", however, is a complete and miserable disappointment, lacking most aspects its forerunner had to offer. Almost everything that made "Eppur Si Muove" grand and majestic, fades like a dim fog in the background of this weak album. While composing the songs for such a band must be as nightmarish as tuning all their instruments live, they still remain dull and lifeless, unlike earlier material. Whatever the cause for this abomination, it is disappointing at best, atrocious at worst. The album's concept is based on thoughts and stories of frontman Asis Nasseri, who, by the way, writes most material for the band. He is of German/Italian origin, which makes him stereotypical for classical music. He writes the lyrics in German, Italian, Latin and English. The latter being flawed at times. And if there's one thing for me that's an annoying pain to the ears, it's poor grammar and syntax in English. The EP focuses on some kind of tale about a generic mythical land "Ithiria", where you have the typical struggle of human/dwarf/elf races and of course the everlasting conflict between good and evil. Kings, witches and peasants, it's all there! Very inspiring. Never heard that one before.

The really horrible part of the album is the whole goddamn storytelling and whispering, which are elements that I loathe more than anything else in music (except maybe excessive use of breakdowns and "Jumpdafuckups"). We have a whole 6 minutes, distributed throughout the album, which is very annoying. This gets on your nerves very quickly, not only because the tales themselves are awfully uninspired and boring, but because they stop the natural musical flow of the album. It makes you impatient, grinding your teeth against each other and asking the guy to just shut up and continue with the goddamn music. This of course makes the album itself rather short, reaching only an actual playtime of about 36 minutes. As for the instrumental work, there is almost nothing new an offering to top their 2004 effort. Guitar work is dull and has apparently taken the back seat on this album. The only catchy tunes that can be found here are some vocal duties, preformed in traditional alto and soprano vocal range, by really talented singers. This is affirmed by live experience. The vocals of frontman Asis Nasseri have also weakened. His phrenic grunts were quite dim to begin with, but on this album they have taken a further step down, sounding even more weary.

"Oh god, don't let my heart be weak tonight"

Another weak aspect are the lyrics, as beforementioned in various languages, English being the weakest of them all. They are simply just generic and boring, enriching my creativity and perception of things to a zero degree. You even have to understand all of the languages to get the full concept and story, which I luckily can. But there still is nothing as near as inspiring or interesting here, in any language.

3000 men scattered at the first break of dawn
"Now unleash the dragon to lead me on"

Clearly, another painful aspect on this album is the cover of MECANO's "Hijo De La Luna", which is a horrible cover. Many artists have taken this song and made it their own, few have succeeded in making something out of it. If you're looking for a good cover, check out Mario Frangoulis' version of it. The cover on this album is simply worse than the Sarah Brightman version. Picture that together with heavy guitars every once in a while after the verse and then you have it. Not to mention the horrible pronunciation of the Spanish text. After a couple of years of Spanish lessons the grave flaws in the language are clearly audible. The vocal performance is painfully dire, as is the dull and hollow instrumental work for this song.

"Quantus tremor est futurus
Quando Judex est venturus
Cuncta stricte discussurus"

Also the "Dies Irae" excerpt is completely out of context. In conclusion, HAGGARD have managed to take an intense fall down the stairs of creativity and musicianship and not without a few bumps on the head. Regressive art, or simply a momentary lapse of reason? Only time will tell. Keep away from this album, unless you get excited from dullness.

Author: Aris Stefanov (2009-06-28, 3 of 10)
Source: http://www.metal-observer.com/articles.php?lid=1&sid=1&id=16320

Vlastní komentář:

Haggard vždy balancoval na hranici gotické majestátnosti a těžkého kýče. Tímto albem onu hranici již evidentně překročil. Stačí se podívat na obal... Hudebně se Haggard naprosto nevyvíjí a na první poslech efektní promluvy mezi jednotlivými skladbami po několika posleších otravují... a to je ještě eufemismus. Od úplného zatracení album zachraňují některé zajímavé hudební pasáže a skladba Hijo De La Luna, která je pohříchu pouze coververzí španělského originálu.