RICHARD MÜLLER - Čo bolo, bolo

Celkové hodnocení alba: 86% Rok vydání: 2006 Žánr: pop-music Celkový čas: 144:11 Skladby

Recenze:

I u nás velmi populární Richard Müller už nějaké ty kompilace typu 'best of' na svém kontě má. "Čo bolo, bolo" je ovšem výběr opravdu dotažený a zcela reprezentativní. A pokud nejste vlastníky kompletní diskografie, a patříte pochopitelně k Richardovým příznivcům, rozhodně stojí za to ho mít.

Nemusíte být ani extra znalcem Müllerovy tvorby, nemusíte mít doma jedinou desku a nikdy nebýt na jeho koncertě, a přesto je velmi pravděpodobné, že takových 75 % skladeb z tohoto kompletu jste už někdy slyšeli. Už to o něčem vypovídá. A když si k tomu připočtete, že na rozdíl od mnohých kolegů, kde tento princip platí také, tady jen sotva najdete něco, při čem vás i jen s minimální porcí vkusu bude polévat stud, máte důvod, proč i mezi podobně sestavovanými výběry má tenhle slušnou pozici. Chci tím říct, že kdyby měla každá 'bestofka' takový smysl a opodstatnění jako tahle, možná by spotřební pop music mnozí nechápali až tolik jako něco opovrženíhodného.

Kompilace zachycuje všechna období, představuje s výjimkou nepříliš povedené trojky Banketu a projektu "Baal" všechna řadová alba plus dvě vedlejší spolupráce s pány Hapkou a Horáčkem. A navíc postupuje přísně po časové ose, takže se tu dá krásně sledovat vývoj. Dvaadvacet let, od Banketu až po současnost. Müller, ač sám zdatný autor, neopomněl všechny podstatné spolupracovníky a kooperace. O pečlivosti přípravy celého projektu svědčí citlivě vybrané verze skladeb i na informace bohatý booklet, kde najdete všechny detaily. Chcete si najít, z jaké desky je ta a ta nahrávka (nezapomínejme, že mnohé hity existují v různých verzích) nebo kdo hraje na perkuse ve dvanácté skladbě? Není problém. Na většinu spolupracovníků nebylo navíc zapomenuto ani na fotografiích.

Výběr působí vyrovnaně a inteligentně jako skladby samotné. Ve způsobu, jakým jsou tu nadávkovány silné melodie, šansonová procítěnost, osobní texty i energie rocku pro dospělé, ostatně tkví jejich síla. Nutno si ovšem uvědomit, že veškeré odchylky, ať už synthipopové začátky Banketu (první hit "Prečo vy, ludia XX. storočia..." tu nenajdete), experimentální pasáže z alba "LSD" či některé rockovější polohy z poslední desky, byly důsledně vyeliminovány. Stejně tak, jako je tu Richard prezentován jako romantický melancholik s vážnou tváří. Možná ta takto trochu uměle vyvolaná přemíra sentimentu a na hraně se pohybující patos jsou tím jediným, co lze kompletu vytknout.

Za dvaadvacetiletou kariéru toho lze stihnout dost. Nejen překročit stín slavného otce, nechat za sebou významnou kapelu i vybudovat solidní sólovou kariéru. Ale málokomu se podaří získat si masovou popularitu i umělecké uznání zároveň. Málokomu se podaří samotnou svou tvorbou odsunout na vedlejší kolej i tak pro bulvár lákavá témata, jako jsou drogy, veřejné skandály či vztah se všeobecně známou necelebritou. A málokomu se podaří mít takový respekt, že bývalé vydavatelství mu sestaví opravdu reprezentativní výběr i se skladbami, které vyšly jinde. Richard Müller tohle všechno dokázal. A otevřené dveře v podobě nové, závěrečné skladby, dávají tušit, že to ještě nebude všechno.

Zdroj: http://musicserver.cz/clanek/17042/Richard-Muller-Co-bolo-bolo/