CARCASS - Heartwork

Celkové hodnocení alba: 77% Rok vydání: 1994 Žánr: death metal Celkový čas: 41:38 Skladby

Recenze:

Sú kulty, na ktoré si radi spomínate a pravidelne sa k ním s nostalgiou vraciate. Albumy, ktoré ak aj neurobili revolúciu na hudobnom poli, určite poriadne zmenili aspoň váš život. Tak niečo také je pre mňa opus "Heartwork" od anglických praotcov grindu Carcass. Nikdy som na gridcore nebol odborník a dokonca som mal vo svojom živote isté "mladícke" obdobie, kedy som ním úplne pohŕdal (čo mi je dnes veľmi ľúto) a určite aj pravoverní poslucháči grindcore si radšej pod týmto pojmom predstavia skoršie albumy Carcass, či zapolemizujú, nakoľko je "Heartwork" vlastne grindový a nakoľko deathový album... Ak niečím pohŕdam dnes, sú to hudobné škatuľky a preto tu podobnú polemiku viesť nemienim. Čoho sa pri hodnotení tohoto kultu držím je to, že ide o absolútne originálne dielo, brutálne a rytmické, ktoré totálne prevrátilo môj spôsob ponímania (nielen!) gitarového riffu a vďaka ktorému sa z dvojice Steer/Amott stali moji "učitelia" metalovej hry na gitaru.

Ak vyhrabem nejaké vlastné spomienky na tento album, napadá ma najmä recenzia v českom Brave (nehodlám vysvetľovať ako som sa k nej dostal :o)) v roku 1994, ktorá, samozrejme neznalá scény, z albumu spravila vrchol brutality a nepočúvateľnosti (ani mi nemohli dať lepší dôvod na záujem), no a takisto si presne pamätám na pocity, keď mi do mojich trinásťročných uší prvý krát udrel nádherne cynický riff skladby "Buried Dreams", prípadne mi klesla sánka pri zhliadnutí klipu "Heartwork" v programe Into the Pit na MTV. Nehovoriac o bizarnosti, ktorou na vás prehovára obal, vytvorený veľmajstrom Gigerom, guru horrorovej maľby a grafiky. Od tých dávnych čias sa mi jednoducho nestalo, že by som si album x-tý krát pravidelne nevypočul bez toho, aby som ním bol bezhranične nadšený.

Čo tento album robí absolútne veľkým je zloba, ktorá srší z každého tónu, zježené chlpy a hladina adrenalínu, ktorá stúpa s pridanou hlasitosťou. Od spomínanej dvojaktovky "Buried Dreams", ktorá vás rytmicky ešte šetrí prichádza mlátička "Carnal Forge" pri krorej vždy ľutujem, že som nemal tú možnosť zhliadnuť Carcass naživo a rozmlátiť sa v kotli, ktorý túto skladbu musel sprevádzať. Carcass dávkujú ohromné porcie brutality a rýchlosti s dokonale rozdelenými prídelmi neuveriteľne nápaditých sól, ktoré vždy k poslúchačovi prehovárajú rovnakým jazykom a vďaka ktorým je hra Billa Steera a Mika Amotta absolútne nezameniteľná. "No Love Lost" je opäť ťažkopádna a pomalšia, čo riff, to výtvor génia, kombinácia naoko neprirodzene nasledujúcich tónov vás nútia napínať uši a žasnúť! No a prichádzame k hymne albumu, titulnej "Heartwork"... Typický Carcass, non plus ultra!!! Nasledujúci "Embodiment" je tvrdo antikresťanské stanovisko, opäť na striedačku pomalšia skladba, ktorá hovorí nekompromisnou rečou: "Buď vôľa naša, zhor kráľovstvo Tvoje!" Kdeže sú tie krásne časy, kedy ešte death metal poznal takýto jazyk! "This Mortal Coil" a typické zdvojené gitary, ktoré sa ani v sólach nerozchádzajú, rezká sloha s refrénom naklepaným ako pravý Wiener Schnitzel :o). "Arbeit Macht Fleisch" začína typicky grindovo, v strednom tempe, riffy fungujú ako perfektne namazaná mašina, text hovorí o svete Carcass, šedom a špinavom, plnom sĺz, utrpenia a krvi. Skladba končí a v zlomku sekundy, načasovaná tak, aby vám nenechala ani chvíľu na výdych, začína "Blind Bleeding the Blind". Rýchly záver však prejde do pomalšieho, sekaného riffu a z Walkerovho hlasu cítite sliny, ktoré na vás zlostne prská. "Doctrinal Expletives" pokračuje podobným spôsobom ako obrovský mlynček na mäso a vy chápete zmysel, prečo sa táto hudba volá, ako sa volá. Oproti predošlým hitovkám je trochu slabšia, no dokonale ukazuje zmysel Carcassov nenapodobovať sa a prinášať vždy niečo nové. Záverečná "Death Certificate" je prefíkanejšia než loviaci predátor. Drží v pasci, zlovestne pomaly si vás obchádza, gitarová vyhrávka... A zaútočí. Kusy mäsa lietajú vzdychom, groteskná rytmická gitara drží dych so šialenými Owenovými bicími a s vami trasú tisícky voltov. Dokonalý začiatok! A takisto koniec albumu.

Na albume "Heartwork" počuť hudobníkov, ktorí majú prehľad a skúsenosti, za sebou odohraté decibely brutality, ktoré zúročili na opuse, ktorý je tvrdý, neľútostný a sofistikovaný zároveň. Dá sa povedať, že ide o vyvrcholenie cesty majstrov grindcoru, pretože nasledujúci "Swansong" bol už len akousi death'n'rollovou "Labuťou piesňou" tejto nezabudnuteľnej formácie (hoci svojim spôsobom ide tiež o skvelé dielo, chybou je len, ak očakávate napredovanie v brutalite). Od "Práce srdca" nás dnes delí desaťročie, no keď si ju vypočujete, zistíte, aký malý krok dopredu odvtedy ostatné kapely spravili.

Zdroj: http://www.abysszine.com/view.php?cisloclanku=2004022401-carcass-heartwork

---

Podíváme-li se blíže na nesmazatelnou stopu, kterou po sobě v metalové historii zanechali slovutní CARCASS, zjistíme, že se vlastně nejedná o stopu jedinou, nýbrž o stopy dvě. Grind corovou a death metalovou. Prvně zmíněnou, jež mimo jiné položila základy zpracování chorobné medicínské problematiky v hudebních textech, nechme protentokráte stranou, a věnujme se stopě druhé, vrcholící kde jinde, než na albu „Heartwork“. Nebylo totiž v roce 1993 mnoho těch, kteří by mísili podobně razantní smrtící práci s tak výraznou porcí melodie, a jestliže budeme schopni vysledovat kontakty liverpoolských se skandinávskou scénou (přes Michaela Amotta, samosebou), není už daleko k úvaze o tom, jak dalece právě tohle album ovlivnilo kusy jako „Terminal Spirit Disease“ (AT THE GATES, 1994), „The Gallery“ (DARK TRANQUILLITY, 1995) či „The Jester Race“ (IN FLAMES, 1996). Ale ať už to tak bylo nebo ne, jisté je jedno – stejně vytříbených kusů nějtěžšího z kovů po světě moc neběhá.

Co naznačilo přerodové a zčásti ex-grindové album „Necroticism – Descanting The Insalubrious“ o dva roky dříve, to „Heartwork“ demonstrovalo v celé jeho světské kráse: z CARCASS se stali korunní princové death metalu, jimž nic originálního nebylo svaté. V nejsilnější možné sestavě Walker, Steer, Amott a Owen, nově pod křídly majoritního labelu a s myšlenkami na věci filozofické až avantgardní nejen v textech (obálku alba vytvořil slavný H. R. Giger) si s death metalem zahráli na honěnou ve hře, v níž oni byli lovící kočkou a nebohý styl prchající myší. Z toho důvodu si ani na okamžik nemůžete být jisti, co se s tou kterou skladbou alba stane vzápětí, zda zaúpí v mohutném stisku čelistí smrti, zda třeba nepodlehne přesile Owenova grindového „náletu“, či zda se neztratí v až nebezpečně odlehčeném sólovém uvolnění, hodném málem jazzové improvizace. To všechno CARCASS předvádějí s tak maximální sebejistotou, až to jednomu bere dech, a logickým důsledkem je skutečně mimořádná death metalová nálož, odpalující deset přesných a stoprocentně účinných detonací. V hlavní roli se představují mazané a luxusně znějící kytarové riffy, mnohdy v nijak agresivním a rychlém kabátku, jež ovšem vládnou silou nezastavitelné vodní eroze. A jakmile v posluchačově mysli vyhloubí dostatečně velký prostor, přichází zvířecí vokální projev Jeffa Walkera (Steerův murmur tentokráte albu chybí), aby jej společně s úžasnými melodickými vsuvkami obou kytar neprodyšně zaplnil. Na albu proto nenajdete jedinou skulinku coby potenciální prostor pro vznik nějakých slabin a budete-li se naopak pídit po tom, kde je ze všeho nejpevnější, odpověď naleznete jen velmi těžko. Sám za sebe mohu říct, že v tomto směru bych nejspíš vsadil na titulní skladbu (jejíž sólovou melodii pasuji do první desítky nejlepších death metalových sól všech dob), případně mrazivě plazivou „This Mortal Coil“, ale je mi jasné, že v případě téhle nahrávky k jejímu absolutnímu prospěchu najisto platí, že co člověk, to názor.

„Heartwork“ proto jednoznačně patří do metalové Síně slávy, to je prostý a nezpochybnitelný fakt, přičemž není vůbec jisté, jestli by tam nepatřila i další ryze death metalová alba CARCASS, kdyby ovšem nějaká existovala. Dalším ústupkem hudební tvrdosti a agresi na následujícím titulu „Swansong“ totiž kapela definitivně opustila čerstvě porobené území smrti a jelikož po něm už prakticky neexistovala, nemohla tento svůj výjimečný počin nikdy zopakovat. Svým způsobem to nicméně všechno dává smysl – gradace, rychlost a kvalita hudebního vývoje Mršiny jí předurčila tvořit velká alba, ovšem pohříchu spíše podle hesla „jednou a dost“. Jejich hodnota (a „Heartwork“ to jenom potvrzuje) však byla o to vyšší.

Autor: Louis (hodnocení 10 z 10)
Zdroj: http://metalopolis.net/art_reviews.asp?id=5160