MOONSPELL - The Antidote

Celkové hodnocení alba: 44% Rok vydání: 2003 Žánr: gothic metal Celkový čas: 54:32 Skladby

Recenze:

Asi málokdo tušil, že po vydání debutu "Wolfheart" v dubnu 1995, se Portugalci MOONSPELL stanou jednou z nejrespektovanějších gothic metalových kapel a každé jejich album bude očekáváno s napětím. Nutno si však uvědomit, že svým nadmíru povedeným debutem, který se pro nespočet fans stal doslova kultovní záležitostí, si na sebe skupina nakladla záludnou past. Předně "Wolfheart" se stylově i hudebně odlišuje od další tvorby MOONSPELL, hlavně svou temnou, přírodně-erotickou sugestivní atmosférou, bohužel tuto kapitolu, prezentovanou ještě minialbem "Under The Moonspell" a projektem DAEMONARCH, se skupina rozhodla paralyzovat a svou produkci stočila směrem k mainstreamovějším gothic rockovým vodám. Roku 1996 prostřednictvím (opět velmi kvalitního) dílka "Irreligious" MOONSPELL ukázali svoji typickou tvář. Tudíž se tábory fans rozdělily na dvě skupiny, ta první se spokojí jen s prvotinou "Wolfheart" a nové směřovaní kapely jí zůstává lhostejné, ta druhá si ráda poslechne každé album MOONSPELL, ale neubrání se srovnáváním s prvními dvěma přelomovými deskami. A v tom tkví další problém, proč novinka (ale i předchozí kolekce "Darkness & Hope") získává spíše chladné hodnocení. MOONSPELL přišli na scénu relativně pozdě a rovnou s tak vyzrálým materiálem, jenž v té době působil poměrně neotřele, takže na rozdíl od svých stylově spřízněných kolegů u nich nezpozorujeme prakticky žádný vývoj a nepočítám-li hudebně vymykající se debut, jejich další směřování připomíná spíše hon na vlastní ocas. Ačkoliv dokáží MOONSPELL na svých albech docela překvapit, třeba jednou svým koketováním s popem a la DEPECHE MODE na "Sin/Pecado" (1998) či s agresivní elektronikou na "The Butterfly Effect", z komplexního hlediska si charismatičtí Portugalci svou tvář však našli již dávno, proto nelze očekávat nemožné, přesto i novinka v ledasčem překvapí.

Osobně miluji všechny alba této dark metalové skupiny a z mého pohledu u aktuální kolekce "The Antidote" rozhodně převažují pozitiva. Již předchozí deska "Darkness & Hope" byla předzvěstí návratu k temperamentnějšímu období desky "Irreligious", kterou charakterizují jednoduché riffy a díky výrazným klávesovým aranžím a charismatickému melodickému či agresivnímu zpěvu Fernanda taktéž konstantní temná aura se zapamatovatelnými pasážemi. Na "The Antidote" tuto reminiscenci zaregistrujeme v mnohem širším měřítku, tudíž tento materiál překvapí vitálním přitvrzením v souznění s metalovou syrovostí. Ovšem abyste neočekávali "Irreligious II", tak MOONSPELL přišli s některými inovacemi. Jednak upustili od rozmáchlých kláves, které byly na "The Antidote" použity spíše výjimečně (např. "Lunar Still"), navíc velmi rezervovaně (např. "A Walk on the Darkside"), prim převzaly typické moonspellovské kytary spolu s výraznou rytmickou sekcí. Velkou pozornost na sebe upoutají hlavně bicí Mikea Gaspara. Přestože se nejedná o žádné technické eskapády (právě naopak), jeho šťavnaté flirtování s až šamanskými rytmy, jaké jsme mohli poprvé slyšet ve skladbě "For a Taste of Eternity" z "Irreligious", nás provází celou deskou a dodává skladbám či mezihrám temný, magicko-rituální nádech. Určitě se vyplatí poukázat na hostujícího Fina Niclase Etelävuorio (jinak baskytarista AMORPHIS), kterého doporučil producent Hiili Hilesmaa, a bez váhání jeho techniku hry musím postavit výše oproti odevšímu Segiovi. Dále desku "The Antidote" charakterizuje, nejen již známé, střídání melodického a agresivního vokálu, ale taktéž jemných, katarzujících pasáží s těmi metalově syrovějšími. A věřte, že těch druhých jmenovaných si dosyta užijete.

Jak bývá u MOONSPELL zvykem, opět z celku vystupují nějaké ty hitovky. Mně se velmi líbí hned expanzivní otvírák "In and Above Men", bezpochyby nejnasranější skladba na desce. Pak třeba trojka "Everything Invaded", jejíž gradující začátek si může pěkně pohrát s vašimi nervy. Další hit jak řemen - "Capricorn at Her Feet". Ačkoliv se opět jedná o velmi přímočarou skladbu, její emociální náboj doslova zabíjí a to považuji za nejdůležitější aspekt hudby.

Ke zvuku desky opět nemůžu říci negativního slova. Výlety do finského Finvox se Portugalcům rozhodně vyplatily a dle mého soudu toto studio předčí i věhlasný sound z německého Woodhouse Studios (první tři desky). Taktéž práce ostříleného Hiili Hiilesmaa (HIM, SENTENCED, THEATRE OF TRAGEDY...) se na desce podepsala jen kladně.

Na úplný závěr bych jen upozornil, že limitovaná emise "The Antidote" obsahuje multimediální bonus a to soubor novel v původním jazyce z pera mladého portugalského autora José Luís Peixotoa, které se staly koncepčním podkladem alba.

Autor: Štěpán Šimek (hodnocení 85%)
Zdroj: http://www.abysszine.com/2004010501-moonspell-the-antidote.html