MY DYING BRIDE - A Line of Deathless Kings

Celkové hodnocení alba: 89% Rok vydání: 2006 Žánr: doom metal Celkový čas: 61:00 Skladby

Recenze:

Všichni příznivci anglických králů doom metalu se konečně dočkali a v době příchodu podzimu vychází v pořadí již devátý studiový počin "Umírající nevěsty." MY DYING BRIDE se pohybují na scéně dlouhých patnáct let, a za tu dobu si dozajisté vybudovali pevnou pozici jak v rámci daného stylu, ale stejně tak získali respekt i ze strany fanoušků žánrů odlišných. Za celou tu dlouhou dobu snad nevydali jedinou slabší desku, která by nějakým způsobem vybočovala z konceptu magického frontmana Aarona Stainthorpea. Od death metalových počátků přes lyričtější období a nádhernou experimentální desku "34,788% Complete" se pozvolna kapela začala soustředit ne spíš na hudební posun jednotlivých desek, ale na tu jedinečnou atmosféru, kterou pocítil snad každý, kdo přišel s MY DYING BRIDE do styku.

Nová deska "A Line Of Deathless Kings" se po několika soustředěných posleších dostává pod kůži o něco snadněji nežli její dva roky starý předchůdce. Ihned při prvním poslechu zjistíte, že MY DYING BRIDE složili hodně kytarovou desku, na které v první řadě vládnou někdy hutné pomalé, někdy rychlejší skřípavé riffy. Druhou věcí, která se při prvních posleších zdá býti víceméně automatická, jsou magické klávesy, od ještě magičtější Sarah Stanton, která se konečně dostala mezi stálé členy kapely. Své party nahrála přinejmenším dobře a jak jsem mluvil o věci automatické, tak po několikátém poslechu zjistíte, že je to vlastně koření celého příběhu "linie nesmrtelných králů." Samozřejmě nesmím opomenout samotného pěvce Aarona, který celý příběh provází svým natolik osobitým zpěvem, a že tentokrát opravdu o zpěv jde. Ihned v úvodní "To Remain Tombless" se v několika pasážích Aaron dostává do slušných výšek aby vzápětí přešel do svého klasického hlubšího sténání a místy samozřejmě do chropotu.

Myslím, že MY DYING BRIDE tentokrát odvedli obrovský kus práce a můžeme jen doufat, že se brzy alespoň přiblíží naší republice a předvedou svoje umění opět na živo. Z jednotlivých skladeb alba bych vyzdvihl již zmiňovanou úvodní "To Remain Tombless" dále poslední "The Blood, the Wine, the Roses" a také klipovku "Deeper Down." Za nejzdařilejší část alba však považuji posledních třicet sekund celé desky a za to dávám absolutorium.

Autor: Gaia
Zdroj: http://www.abysszine.com/view.php?cisloclanku=2006100202-my-dying-bride-a-line-of-a-deathless-kings

---

Britskou doom metalovou stálici MY DYING BRIDE snad netřeba blíže představovat. Po minulé vynikající desce The Songs of Darkness, Words of Light (2004), jsem ani nedoufal, že by toto dílo překonali. The Line Of Deathless Kings, dle mého obsahuje několik super skladeb a zbytek je pouze nadprůměrný. Přesto se jedná o velice slušené umělecké dílo, jenž se v diskografii Britů neztratí. Pokud mám vyzvednout ty geniální kousky, tak jsou to rozhodně L´Amon Detruit, I Cannot Be Loved, And I Walk With Them, Thy Raven Wings, One of Beauty Daughter a závěrečná The Blood, The Mind, The Roses a to jsou poctivé dvě třetiny desky. Jedná se o skutečné funerální hymny, které jen těžko budete dostávat z hlavy. Ty zbylé tři jsou samozřejmě ok, ale už mě nedostaly do varu. Jediné podstatnější mínus vidím v tom, že Aaron už nepoužil svůj variabilnější vokál. V podstatě zpívá v jedné poloze, jako třeba na Turn Loose The Swans. Použití brutálního zpěvu, by klimatu desky určitě prospělo. Je sice fakt, že v poslední skladbě to hoši pěkně rozpálí, ale je to jen na chvilku a na úplný závěr placky. Novinku pohostinsky nabubnoval John Bennett, poněvadž stálý člen souboru, Shaun Steels měl už delší dobu zdravotní problémy. Ty ovšem dospěli tak daleko, že MDB požádali Johna, aby v kapele zůstal nastálo. Pochválit musím velice zdařilý boolet, jenž zmákl Matt Vickerstaff. Nahrávání tradičně proběhlo v Academy Studios a Chapel Studios, kde měl vše na starosti osvědčený producent Mags, jenž s MDB spolupracuje už deset let. Samozřejmě mu pomáhal i Calvin Robertshaw, bývalý kytarista kapely.

Zdroj: http://www.metalworld.biz/view.php?cisloclanku=2006102701

---

Keď dvaja robia to isté, nemusia spraviť to isté. Keď vlani v auguste zo svojšického amfiteátru duneli tóny starých skladieb MY DYING BRIDE, zrejme som nebol jediný, koho premkla nostalgia za doommetalovými kráľmi a ich starou ságou zakončenou nesmrteľným a dokonale nadčasovým Anjelom a temnoriekou. Návraty ku koreňom, hrabanie sa v stuchnutej hrobárskej zemine časov bývalých, väčšinou končí neslávne. Ak niečo robí „starú“ éru slávnou, býva to jej neopakovateľnosť. Nuž a potom existujú ešte výnimky.

Línia nesmrteľných kráľov nie je a nebude žiadnym memoriálom. Obal, promo fotky a čudujsasvete aj hudbu „nových“ MY DYING BRIDE ako keby niekto vytiahol z polovice minulej dekády. Nenájdete tu absolútne nič, čo by evokovalo čokoľvek moderné. Už od začiatku vás však jej mrazivá ťaživosť oblapí veľmi zvláštnym spôsobom. „A Line Of Deathless Kings“ nie je návrat do minulosti. Je to minulosť, ktorá ako keby nikdy neskončila. „To Remain Tombless“ – smrť, ktorá nenašla zotavenie v žiadnej hrobke. Spôsob podania dávno zabudnutých postupov, ktorý nenecháva priestor na spomínanie ani porovnávanie. Zlovestné riffy a pálčivá atmosféra, ktorá sa okamžite zažiera do údov, Aaronov unikátny čistý hlas a moje zježené chlpy. Doom metal, ktorý nielenže odmieta paletu farieb modernej doby – zo starej šedej namiešava unikátne a nepočuté momenty. Hudba, ktorá sa tragikomicky vysmieva moderným oprašovačom zašlej slávy – záhrada machom obrastených sôch namiesto múzea voskových figurín.

Dramatickosť, s akou MY DYING BRIDE postavali svoje skladby je aspoň malým zábleskom racionality v návale emócií, ktorým nie a nie sa vyhnúť. Siahodlhé kompozície nie sú účelom – ak to máme nastavené aspoň trochu podobne, tie päť až deväťminútovky vám uplynú úplne iným spôsobom, než ako tradičné minúty. Moloch ťahavých gitarových riffov zčistajasna zakryje klenba mohutných klávesov. Akustické intermezzá zbozšťujúce minimalizmus a najčastejšia kombinácia nálad, keď sa ťažkopádne archaické doommetalové motívy, priehľadne napáchnuté Britániou rozlejú v riavu košatých emócii, preplnených síce banálnou epickosťou, no uveriteľných a dôveryhodných v každej jednej sekunde. Nuž, pochybnosti by možno aj boli namieste, čo však s racionalitou, ktorá vypína, akonáhle sa rozoznie ďalšia skladba?

Album možno rozdeliť na charizmatické úvodné a záverečné skladby a kompozične komplikovanejší prepracovaný stred, ktorý uspokojí „hľadačov“. Cez mŕtvolnú stuchlinu tu sem tam presiaknu všetky zásadné vplyvy, ktoré sa kedy na Angličanoch odrazili. Vrcholov je tu plno, azda najväčší však prichádza v predposlednej „Deeper Down“, ktorá aspoň mňa osobne nechala zízať s otvorenou hubou, najmä vďaka neuveriteľne chytľavej kombinácii zvláštnej tóniny Aaronových vokálov so zlovestným doomovým podkladom. Všetko, čo som kedy na MY DYING BRIDE miloval je tu. Plus tony nepočutého, prekvapivého.

Krásny dôkaz toho, aké subjektívne môže byť vnímanie hudby. Hľadáte neustále čosi nové, nepočuté, podmanivé a charizmatické, s tvarom dokonale pasujúcim do zízajúcej diery hudobného hladu vo vnútri, a ono sa to zrazu zjaví v desať rokov starej forme. MY DYING BRIDE ma albumom „A Line Of Deathless Kings“ trafili presne do čierneho, krásne vystihli môj osobný „dopyt“. Každému želám takýto a podobný zážitok.

Zdroj: http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=3052