Fotografie z roku 2007
EN | CZ

Recenze hudebního alba

Přihlášení
Jméno
Heslo
Statistika webu | Email

 TIAMAT - Prey


Celkové hodnocení alba: 94%
Rok vydání: 2003
Žánr: gothic metal
Celkový čas: 55:22
Skladby


Recenze:

Švédové Tiamat se pohybují na scéně už pěknou řádku let a za tu dobu stačili projít zajímavými stylovými obměnami. Ze začátku drhli temný syrový doom metal. Tento model dovedli k dokonalosti skvělým a kultovním albem „Clouds“, aby se poté vydali na celkem dobrodružnou cestu. Další počin „Wildhoney“ částečně navazuje na předchozí desky, ale frontman Johan Edlund často odbočuje od svého syrového projevu a vznáší se v čistějších podmanivě hladivých hlasových tóninách. I hudebně kapela poněkud zklidňuje a začíná si výrazně pohrávat s psychedelickou atmosférou. Poprvé je zde cítit ve vzduchu pinkflojdovský odér. Na následující desce „A Deeper Kind Of Slumber“ už tyto psychedelické vize propukají naplno, z hudby se vytrácí metalová složka a deska se stává depresivním atmo trip art rockovým veledílem. Protipól pak tvoří následující počin „Skeleton Skeletron“, což není nic jiného než obyčejný nekomplikovaný gothic rock silně inspirovaný např. Sisters Of Mercy. Album „Judas Christ“ je pak směsí chytlavých gothic rockových vypalovaček, trip rockových úletů a kapela se zdánlivě snaží uspokojit všechny fandy.

Podobný model jako v případě minulé desky zvolili Tiamat i na „Prey“, album ale působí mnohem celistvěji a kompaktněji, než jeho předchůdce. I když i zde bych desku hudebně rozdělil na dvě skupiny. Nacházejí se tu totiž opět svižnější gothic rockové fláky, které však mají v sobě kus atmosférické podmanivosti, typické právě pro tyto Švédy. Do této skupiny bych zařadil písně „Wings Of Heaven“, „Love In Chains“, „Light In Extension“ a „Cloovenhoof“. Na druhé straně je vše vyváženo pomalejšími, rozjímavějšími a „tripovějšími“ písněmi, které lze sice také zařadit do škatulky gothic rock, jejich nálada je však trochu odlišná – temnější a podmanivější. Mezi ty patří skladby „Divided“ a „Carry Your Cross“ s hostující zpěvačkou, jejíž projev dává písním další rozměr a obohacuje pestrost a atmosféru alba. Dále sem můžeme zařadit křehkou depresivní věc „Prey“, „Nihil“ a naprosto grandiózní finále obstarává nejkrásnější skladba celého kompletu „Pentagram“, nasáklá psychedelickou pinkflojdovskou atmosférou s přenádhernými kytarovými vyhrávkami, které silně evokují právě Gilmourovu jedinečnou kytarovou hru. Skladba „Cain“ pak stojí někde uprostřed. Podmanivá temná píseň s chytlavým rockovým refrénem je jakýmsi sjednocujícím prvkem a také skladbou, která asi nejvýstižněji charakterizuje současnou hudební tvář Tiamat. Bylo poměrně chytrým krokem, právě z této skladby udělat singl a natočit k ní videoklip. Zbylé stopy pak tvoří už jen instrumentální předěly, které jemně dokreslují atmosféru alba.

Celkově se jedná o silně nadprůměrné gothic rockové album, které může oslovit i náročnější posluchače. Osobně bych však uvítal návrat k psychedeličtější produkci, kterou Tiamat předvedli na svém zřejmě nejlepším počinu „A Deeper Kind Of Slumber“. Právě toto album nosím hluboko v srdci a aktuální deska se mu kvalitativně bohužel nerovná. Což ale není ani výtka, protože na tak geniální opus lze asi těžko už navázat, či znovu překvapit něčím podobně extravagantním. Za tento menší nedostatek dva bodíky uberu, což však nic nemění na tom, že jde o vynikající desku.

Autor: empty (hodnocení 8 z 10)
Zdroj: http://www.metalnation.cz/index.php?pg=recenze&action=whole&id=171&nick=empty




Že by nevyzpytatelní seveřané dopláceli na nepochopení? Minulá deska Judas Christ vybočila z řady, zářila všemi barvami a vpřed ji táhlo množství expresivních, třaskavě poutavých nápadů. Reakce byly nadšené, snad poprvé od přelomového dílka Wildhoney. Lup ho, osmá řadovka Prey je na světě a znovu z ní zní ukázněný gothic rock zahalený do intimní mlhy, z níž jen pozvolna vystupují náznaky.

Nakonec se opět vynoří spousta zajímavého, zvlášť pokud dokážeme vnímat třináctku skladeb jako sevřený kus hudby. Johan Edlund a spol. oželeli razanci a prvoplánovou chytlavost. Nemusí to být a priori špatná zpráva. Řekněte sami - nezačala vám časem vlezlost Vote For Love dlabat díru do hlavy? Novinka je prostě komornější, sevřenejší. O to víc mohou vyniknout lahůdkové drobné detaily. A že jich album nabízí. Přesto se neustále vrací pokušitelská myšlenka, že nějaký ten nosný moment by nezaškodil. Mělo ho album Skeleton Skeletron, k němuž Edlund novinku v přeneseném významu připodobňuje, konec konců ho mělo i vyloženě uspávací A Deeper Kind Of Slumber.

Potíž určitě netkví v nedostatku silných idejí. Nebylo by přece tak těžké představit si singlovou Cain v rázném, zrychleném provedení, nemluvě o Wings Of Heaven a Carry Your Cross And I'll Carry Mine. Nezbývá než respektovat, že Tiamat (do sestavy se mezitím opět vrátil věčný kytarový poutník Thomas Peterson) zvolili tentokrát menší obrátky.

Michal Husák

Zdroj: http://www.muzikus.cz/recenze/TiamatPrey~11~listopad~2003/


Kontroverzná formácia TIAMAT vedená charizmatickým Johanom Edlundom prichádza s úctyhodným ôsmym štúdiovým zásekom. Kedysi nekriticky oslavovaní hudobnými žurnalistami i poslucháčmi, korunovaní za PINK FLOYD-ov metalu, neskôr už len zatracovaní a vopred podceňovaní – rovnaký osud postihol už niekoľko kapiel, ktoré sa odvážili vymaniť z obmedzujúcej metalovej škatuľky. Nič nezmení ani nový album, hoci ide v porovnaní práve s rozporuplne prijatými „Skeleton Skeletron“ a najmä „Judas Christ“ o najvyzretejší a za posledné roky asi najlepší materiál.

„Prey“ obsahuje opäť vyrovnané skladby s prvkami typickými len pre TIAMAT. Album útočí typicky podmanivou tvrdosťou, príjemnými melódiami, čarovnou lyrikou a nechýba pôsobivá atmosféra. Prekvapí temnejšie vyznenie pod ktoré sa zrejme podpísal zrejme rozvod hlavného tvorivého mozgu J. Edlunda(ostatní sú totiž doslova a do písmena doprovodnou kapelou). Edlund napriek prítomnému smútku neskĺzava do uplakanej roviny, skôr uteká k temnejším motívom a symbolom. Prvá polovica albumu prináša viac osobnejšie témy a takmer úplne v nej chýba Edlundov charakteristický „evil“ ironický úškľabok – jednoducho tam preň nie je miesto. Úvodná hitovka „Cain“ sa dočkala aj pôsobivého vizuálneho spracovania. Predpokladaný rozvod rezonuje najviac v „Divided“(„The marriage has gone to my head, the wedding trumpets are dead…” alebo “I have to say, that all of this time, I waited for someone like you, you are my dream, you are my dream…”) a v asi najlepšej veci „Carry Your Cross And I’ll Carry Mine”. Kým ostatné skladby sa nesú v pomalom(nie nudnom) tempe, „Light In Extension“ prekvapí chytľavým rýchlejším nasadením. Titulná „Prey“(nie nepodobná „Do You Dream Of Me?“) by spolu s troma inštrumentálkami zase bez problémov zapadla do konceptu legendárneho „Wildhoney“.

Hitové ambície neskrýva ani strhujúca „Clovenhoof“, ktorá však v sebe má aj niečo znepokojujúce. V „Nihil“ si na pozadí hravej melódie Edlund neodpustí trefnú kritiku ku kresťanstvu, prípadne k náboženstvu všeobecne(„The loosers are the winners, the saints are the sinners,..., God is no forgiver, he demands and you deliver...“) a zavŕši to v poslednej „The Pentagram“ obsahujúcej Crowleyho text s výbornou pointou. Po hudobnej stránke všetko presne v duchu jeho dávnejšieho vyhlásenia, že na to, aby vyznel zle a agresívne, nemusí na plné hrdlo beštiálne vrieskať. Album obsahuje aj dátovú stopu s klipom ku „Cain“, spolu s „the making of“ a niekoľko wallpaperov. Trochu rozpačito pôsobí inak vydarený screensaver, ktorý vás prevedie diskografiou kapely, pretože neobsahuje death metalový debut „Sumerian Cry“, pričom na rôzne mini cd, single a live album nahraný v Izraeli sa nezabudlo. Úprava bookletu, zvuk a vôbec samotný album je takmer dokonalý. Ak by som chcel byť zákerný, TIAMAT možno vytknúť ovplyvnenie trebárs takými SISTERS OF MERCY(niekde medzi „Floodland“ a „Vision Thing“), alebo niektoré polohy obsahujúce sladidlo, ktoré s obľubou(a nadmerne) používa fínske fifipierko HIM.

V každom prípade sa posledné Edlundove dielko výborne počúva a prípadné nedostatky treba hľadať cez výkonný mikroskop. Kultový štatút „Wildhoney“ pre zadubenosť tzv. metalistov donekonečna nostalgicky čakajúcich jeho druhé pokračovanie „Prey“ nikdy nedosiahne. Pritom v mnohých ohľadoch je „Prey“ albumom rovnako dokonalým, bez tej trochy naivity, ktorú možno niektorým songom na „Wildhoney“ objektívne vytknúť. Albumom dospelým, osobným, temnejším a vôbec celkovo lepším. NAJLEPŠÍM!

Autor: Radicalcut (hodnocení 9 z 10)
Zdroj: http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=1148