THE GATHERING - Home

Celkové hodnocení alba: 98% Rok vydání: 2006 Žánr: psychedelic rock Celkový čas: 60:21 Skladby

Recenze:

Holandská stálice The Gathering existuje již neuvěřitelným osmnáctým rokem a patří k průkopníkům evropské gothic/doomové scény. Založení kapely se traduje na rok 1989 a od té doby vydala kapela 8 alb. První dvě desky „Always“ a „Almost A Dance“ se nesla ve znamení syrovějšího doom metalu s death metalovými ingrediencemi a drsnými mužskými vokálními party. Pak však skupina objevila velký poklad v podobě zpěvačky Anneke van Giersbergen a vydala přelomový a legendární počin „Mandylion“ - jedno z prvních alb produkovaných žijící legendou Waldemarem Sorychtou. Už tady je jasně patrné, že Anneke má ve svém hrdle poklad a osobně jí dodnes považuji za jednu z nejlepších zpěvaček. Na následujícím „Nighttime Birds“, neméně geniálním výtvoru, je patrné zjemnění stylu kapely a to samé můžeme říct i o dalších deskách. Kapela tak z gothic/doomových vod urazila poměrně dlouhou a zajímavou cestu až k současnému trip rockovému výrazivu, který reprezentuje i novinka „Home“. Zajímavostí je i fakt, že se ke kapele přidala další žena Marjolein Kooijman, která obsadila post baskytaristky a právě toto album je její premiérou.

Spousta starších fanoušků kapelu zavrhla, protože se vzdálila od metalového výraziva, hlavní atributy ale zůstaly - podmanivý a emotivní vokální projev geniální Anneke, tajemná atmosféra, melancholie i silné melodie. „Home“ je skutečně velmi něžnou a křehkou deskou někdy skoro až s minimalistickou atmosférou. Svým vývojem mi nejvíce připomínají britskou legendu Anathemu. Ta také začínala syrovým doom metalem, aby své výrazivo rozmělnila do velmi křehkého projevu, stejně jako The Gathering si uchovala jedinečnou atmosféru a stylový posun rozhodně nebyl na úkor kvality. Navíc současná hudební tvář Anathemy zas tak daleko od The Gathering není a určitě zde najdete paralely. Minimalističtější pojetí desky navíc umožňuje plně vyniknout překrásnému melancholickému vokálu Anneke. Zbytek kapely ale rozhodně nehraje druhé housle a zpěvačce zdatně sekunduje. Při prvním ohledání možná nevyniknou všechny detaily, ale po několikerém poslechu zjistíte, že i přes poměrně úsporná aranžmá se zde po instrumentální stránce děje opravdu hodně. Kapela sází na rockovější projev s jemnými hladivými kytarami, všudypřítomnou psychedelickou atmosférou a vše je inteligentně a nápaditě doplněno zajímavými samply. Na svých internetových stránkách uvádějí takřka všichni členové kapely jako jedno ze svých nejoblíbenějších alb geniální „OK Computer“ od kultovních britských alternativních mágů Radiohead a troufám si tvrdit, že i sem směřuje inspirace. Myslím, že „Home“ by mohlo být poměrně výživným soustem i pro fandy této kapely. The Gathering jsou ale samozřejmě velmi originální a sví a jakákoliv srovnání berte spíše s rezervou.

The Gathering na svém aktuálním počinu „Home“ ještě více zjemnili svůj styl, desku provází něžná, teskná a podmanivá atmosféra, které korunuje překrásný emotivní vokál Anneke. Instrumentální složka je poměrně decentní, avšak velmi inteligentní, nápaditá, mnohavrstevná a každým poslechem přitažlivější. Skupina stvořila zřejmě nejvyzrálejší dílo za svou kariéru, které pohladí každou utrápenou duši.

Autor: empty (hodnocení 10 z 10)
Zdroj: http://www.metalnation.cz/index.php?pg=recenze&action=whole&id=226&nick=empty

---

Začiatok albumu „Home“ v mnohom pripomína úvodné tóny veľkolepého neobrúseného diamantu „Mandylion“. Hrubší gitarový motív, ktorý skultivujú a strojrozmernia svojim nástupom ostatné nástroje, netrpezlivo sa skracujúci po chvíľu, kedy nastúpi Anneke. Nech to znie akokoľvek pateticky, porovnaním prvých tridsiatich sekúnd oboch albumov ste v obraze o tom, kam sa THE GATHERING za tie roky dostali, v čom vyspeli a dorástli, a čo sú presne tie „veci“, ktoré ich od začiatku vystihujú a ktoré by nedokázali striasť za žiadnu cenu.

Zbytok albumu vás THE GATHERING neprekvapia už len tým, že, ako na každom albume, opäť neprestávajú prekvapovať. Svoj zvuk posúvajú ďalej, prinášajú album v línii menej experimentálnych („Nightime Birds“, „if_then_else“) no duševne vyrovnaných a nesmierne ucelených albumov. Po netradičnom „Souvenirs“ je tu čistejší a popovejší trip rock, vo svojej priamočiarejšej forme. Ubudlo vrstiev, to málo, čo zostalo je zase o to kontrastnejšie; aranže a kompozície zjednodušili, do popredia tým vystúpila rafinovaná chémia zvukov a veľmi počuteľný prínos novej basgitaristky Marjolein. Holanďania nerezignovali na elektroniku, jej začlenenie do zbytku hudby však prešlo katarziou: je oveľa nenápadnejšia a funguje na princípe stavebného kameňa, namiesto ozdobného chrliča. Čo skladba, to melodický, rytmický i tématický originál.

Nielen producentská kontribúcia Attieho Bauwa odkazuje na prelomové dielo „How To Measure A Planet?“. Zásadný rozdiel je však vo vyspelosti materiálu. Bez ohľadu na vysokú kvalitu oboch, kým meranie planét bolo jasným a nadšeným experimentom, rovnako pomalý a ospalý „Home“ je už prirodzeným výstupom vyzretej kapely. THE GATHERING nemusia riešiť odvahu, i pri netypických aranžiach ako tangové „Solace“ znejú dostatočne sebavedome. Ostatne, ich vzťah s metalovou časťou publika už obstál v skúške šokom a dnes ho snáď už nemôže naštrbiť nič.

„Home“ je, až na príliš živé výnimky „Solace“ a „Your Troubles Are Over“, hudbou na skoré ráno po prebdenej noci. Obrazotvornou Odyseou od unavenej beznádeji k univerzálnej odpovedi (celý príbeh z prvej ruky objasní v našom rozhovore Frank Boeijen), na ktorej pochopenie netreba ani vedieť anglicky, stačí vedieť význam slova „Home“ a započúvať sa do rovnomenného vyvrcholenia albumu, ktoré dej vnútorného filmu nasmeruje na správnu odbočku k zhasínajúcim svetlám prebúdzajúceho sa mesta. Sigurrósovská „Forgotten Reprise“ už potom len usadí tento pocit hlboko do duše. Stavajúc vrchol zámku z karát, niekoľkominútovým fadeoutom pomaly odťahuje prsty od dokončeného diela, ktoré po úplnom utíchnutí samo stojí a ďalej „dohráva“ v hlave.

THE GATHERING dokážu čarovať s emóciami, uši sú ich cestou na podmanenie duše, ktorej je „Home“ štúdiou i terapiou. Hudobníci spod nijmegenských veterných mlynov prepašovali medzi drážky CD svoju charizmu. Najťažšou otázkou, ktorú si teraz môžeme položiť je, či je „Domov“ lepší než jeho predchodcovia. Je iný. Je pokračovaním cesty. Obohacujúci a inšpiratívny, podmanivý a zaujímavý.

"Pohnem sa priamo k svetlu, tak sa naučím hýbať. A krok, ktorý predchádza ďalším, vydláždi cestu predo mnou."

Autor: V-dur (hodnocení 10 z 10)
Zdroj: http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=2664