Fotografie z roku 2007
EN | CZ

Recenze hudebního alba

Přihlášení
Jméno
Heslo
Statistika webu | Email

 THE GATHERING - If_then_else...


Celkové hodnocení alba: 95%
Rok vydání: 2000
Žánr: psychedelic rock
Celkový čas: 52:51
Skladby


Recenze:

Po dvou letech se k našim uším dostává nové album holandských The Gathering se zajímavým titulem "if_then_else", jež určitě potěší každého programátora. Nevím proč zvolili zrovna takovýto název, možná proto že jeden z členů kapely je informatik a šprýmař zároveň, nebo snad pro vyjádření důležitosti informačních technologií v novém miléniu, na kterou možná všichni jednou dojedeme. No raději zanechme mých výplodů fantazie a pojďme si ve stručnosti shrnout dosavadní tvorbu skupiny.

V roce 1992 přicházejí The Gathering s albem "Always". Jedná se o velmi kvalitní doom-death, jsou přítomny klávesy, deathový vokál, občas zaslechneme i dívčí hrdélko. Nutno dodat, že dnes se o tomto albu mluví jako o kultovním. O rok později přicházejí s albem "Almost A Dance", které ovšem bylo v undergroundu přijato spíše odmítavě. Mohla za to především změna na postu vokalisty. Deathový chropot byl nemilosrdně vystřídán hlasem hodícím se spíše k funkové než doomové kapele (takový trochu huhňavější Kartsy z Waltari). V roce 1995 kapela vydává nové album "Mandylion" a na postu vokalisty nastává opět změna, ovšem zřejmě nejdramatičtější v historii celé kapely. Do kapely přichází tehdy 22-letá zpěvačka Anneke van Giersbergen, vlastnící podle některých lidí (včetně mne) nejkrásnější hlas na celé rockové či metalové scéně. Tato změna bezpochyby dopomohla kapele ke slávě, jíž se nyní může pyšnit. O dva roky později přicházejí s nádherným epickým albem "Nighttime Birds", které není sice tak "metalové" jako Mandylion, za to je zde přítomna velmi zvláštní atmosféra, kterou si vás toto album získá a hned tak nepustí. Na předposledním dvojalbu "How To Measure A Planet" se mnohem více experimentuje s různými zvukovými efekty, kytary více ustupují do pozadí, melodické motivy jsou tvořeny hlavně hlasovými linkami Anneke. Tento vývoj kapely nepotěšil velkou spoustu posluchačů (ani já tehdy nebyl dvakrát potěšen, naštěstí je to už pryč) i hudebních kritiků, na druhé straně si kapela jistě získala nový okruh fanoušků.

Teď už ale rychle k novému albu. Oproti předchozímu je nový materiál opět trošku dál, vývoj kapely se zřejmě nedá zastavit. Nové album se mi jeví jako rozmanitější a takové více "písničkové". Najdeme zde 11 skladeb, přičemž 2 jsou instrumentální. Album otevírá pomalejší "Rollercoaster", kterou vzápětí vystřídá svižná a silně kytarová "Shot To Pieces". Třetí, pomalejší "Amity" vytváří melancholicky zasněnou a dojímavou náladu, při níž nezůstane jediné oko suché. Anneke je v tomto oboru opravdová mistryně.

Někteří lidé, kterým jsem album pustil, mi tvrdili, že jim zde výraz Anneke trochu připomíná irské Cranberries, k čemuž se mohu také připojit, vedle toho mi některé její vokální pasáže vzdáleně připomněly poslední regulérní album norských ULVER (ano, mám na mysli album Themes From William Blake's Marriage Of Heaven And Hell). I když Anneke je samozřejmě nejlepší. To už ale zase trochu odbíhám.

Dále bych možná mohl upozornnit na sedmou skladbu "Analog Park", která se opravdu velmi podařila. Desátá, houpavá "Morphia's Waltz" by mohla docela dobře sloužit jako příjemná a uklidňující ukolébavka před usnutím.

Po zhruba půl minutě ticha následuje instrumentálka "Pathfinder", která celé album uzavírá a zanechává nás se zvláštním pocitem, takže nejlepší co můžeme udělat, je pustit desku znova.
Tuto záležitost doporučuji jednak všem těm, kteří si potřebují odpočinout od poslechu heavy-speed-thrash-black-death-doom metalových zběsilostí, tak i normálním smrtelníkům poslouchajícím středněproudý pop-rock, pro které by například první album "Always" bylo zřejmě zcela nestravitelné. Opravdu skvělá hudba, při níž přijdete na jiné myšlenky.

Zdroj: http://www.allmetal.cz/recenze/clanek.php?id=27&od=372