PINK FLOYD - Atom Heart Mother

Celkové hodnocení alba: 68% Rok vydání: 1970 Žánr: rock Celkový čas: 52:51 Skladby

Recenze:

Éra hledání je u legendární kapely Pink Floyd podle mého soudu přinejmenším zajímavá a pro fajnšmekry, skalní fandy ale i pro obyčejné příznivce této skupiny hodná detailního poslechu. Alba jako "Meddle", "Ummagumma" či "Atom Heart Mother" jsou skutečně skvost, alternativní hudba, jež vás snadno pohltí, byť je starší a trochu zapomenutá.

Psal se rok 1970 když Pink Floyd čelili zkáze v podobě rozpadnutí a marné snaze najít vlastní hudební identitu. Každé album bylo jiné, netypické a absolutně neovlivněné tehdejšími trendy či dobou. Již tehdy se projevily organizátorské a vůdčí vlohy Rogera Waterse, a tak není divu, že se pár krátkých let nato stali 'Floydi' uznávanou a oblíbenou skupinou napříč všemi posluchači. Nerozpadli se a svůj styl nakonec našli. A dále už to jistě všichni znáte. Nezaobírejme se však historií, vraťme se k albu "Atom Heart Mother".

Nepočítáme-li velice experimentální album "Ummagumma", je 'Atomové srdce' zřejmě nejvyváženější deskou v historii kapely. 4 hudebníci, 5 skladeb, 2 kolektivně podepsané a další tři v autorské režii Rogera Waterse, Ricka Wrighta a Davida Gilmoura. Nick Mason se na samostatné skladbě nepodílel, přispěl však právě na skladbách kolektivních. Album otevírá přes dvaadvacet minut trvající titulní kompozice, při jejímž poslechu na vás zapůsobí taková škála emocí, pocitů, nápadů a tajemných myšlenek, že budete dlouho vzpomínat na to, kdy se vám tohle naposledy přihodilo. Skladba "Atom Heart Mother" je rozdělena na několik částí. V hlavním tématu a melodii celého tracku se promítá Watersova zvláštní záliba implementace různých zvuků nehudebního charakteru jako např. jízda motorky a podobné výjevy. Hraje spousty nástrojů, zpívá chór, studiová kouzla v plné parádě. Jednoduchost střídá složitost, psychedelii jasná melodie. Jednoduše řečeno - unikátně intelektuální hudební zážitek. Po tomto skvostu následují ony zmiňované tři skladby jednotlivých členů skupiny, které tak jasně naznačují povahu Rogera, Ricka i Davida. Watersova "If" je příkladem skepse a těžkého realismu. Text pojednávající o tom "Kdyby..." je perfektně hudebně sklouben s pomalejší melodií vybrnkávanou potichu na akustickou kytaru. Ukazuje, jakým směrem se Waters v budoucnu vydá a taky vydal. Jakoby tato skladba vypadla z výhradně jeho počinu "The Wall". Následuje Wrightova "Summer '68". Text o jedné zapomenuté lásce v doprovodu klavíru je jeden z mála příspěvků Richarda Wrighta k diskografii Pink Floyd. A nutno uznat, že důstojným. Nad čtvrtou skladbou pomyslně drží taktovku Gilmour. Typicky optimistická, avšak melancholií řízlá skladba pojednává o Davidově dětství, jeho vzpomínkách a v neposlední řadě nabízí zajímavost v podobě zvonů - ano, hádáte správně. Stejných zvonů, jaké byly použity v "High Hopes" na poslední řadovce "The Division Bell". "If" a "Fat Old Sun" je svoji náladou tak odlišná jako Roger Waters a David Gilmour osobně. Textově, hudebně i celkově. Rick Wright jen částečně zasahuje do předem známého sporu, který vyvrcholil dlouhá léta po tomto hudebním počinu. A Mason? V pozadí, jako jediný od vzniku až po dnešek stálý člen se mezi titány nepletl. Na závěr alba skladba trvající něco přes třináct minut, příznačně nazvaná "Alan's Psychedelic Breakfast". Trochu zvláštní, experimentální, leč zajímavá. K této skladbě se váže i několik historek jako například ta jak se uvažovalo o přinesení stolu se surovinami pro snídani na koncertní pódium. Proč? Dozvíte se při poslechu.

Na celé album pěji ódy, chválím ho a doporučuji všem druhům příznivců Pink Floyd. Avšak je třeba zdůraznit, že deska není až tak lehce stravitelná. Ve srovnání s "The Wall", "The Dark Side of the Moon" či jinými legendárními fošnami se může jevit jen jako zajímavý experiment, který ne každého musí nadchnout. Sami členové Pink Floyd se k 'AHM' staví s velkým despektem, mimo jiné jediná skladba se odsud neobjevila na jakémkoliv výběru. Na koncertech se kromě začátku sedmdesátých let žádná skladba nehrála. Je to prostě odstaveno na druhou kolej, leč jen pro svou vlastní škodu. Rozhodně doporučuji si desku alespoň poslechnout a poznat Floydy i v jiném světle než v podobě profláklých alb. Nic za to nedáte, přinejhorším se obohatíte o jedno skvělé, zapomenuté a trochu nedoceněné album.

Sestava
David Gilmour - kytara, zpěv
Roger Waters - baskytara, zpěv
Richard Wright - klávesy, zpěv
Nick Mason - bicí

Hostující hudebníci:
Ron Geesin (orchestr) - dirigent
John Aldiss - zpěv

Autor: Záhořík Pavel

Zdroj: http://www.bestrock.cz/index.php?PAGE=3&iq=2&id=126&klic=Pink%20Floyd&klic3=4