HYPOCRISY - The Arrival

Celkové hodnocení alba: 56% Rok vydání: 2003 Žánr: death metal Celkový čas: 42:28 Skladby

Recenze:

Peter Tägtgren a spol. albem "The Arrival" udělali již devátý zásek do své pestré diskografie. Tři emzáci kráčející na obalu CD, mohou značit, že deska vznikla v klasické tříčlenné sestavě. Nicméně ihned po jejím nahrání skupinu opustil bubeník Lars Szöke (nahradil ho Horgh – ex-IMMORTAL), jenž v HYPOCRISY působil od úplných začátků a novicem do party se stal druhý kytarista Andreas Holma.

Deska "The Arrival" se po rozporuplném "Catch-22" vrací do svých typických kolejí. Mám-li být upřímný, ze začátku se mi zase tolik nezamlouvala. Skupina se především hodně opakuje a mnoho riffů a postupů jsme slyšeli již v minulosti. Mnohem častěji než po HYPOCRISY v poslední době sahám po Peterově výtečném projektu PAIN. Ovšem po několika posleších si i "The Arrival" získává mé sympatie. Sice se nejedná o nejlepší počin kapely, ale rozhodně ční nad těmi novějšími. Po hudební stránce inklinuje k mému oblíbenému albu "Hypocrisy" z '99. Celkově je zvuk průzračně čisťounký, s jasně čitelnými kytarovým riffy. Ve tvorbě skupiny už dávno odzvonilo syrovému death metalu. Přestože se stále jedná o extrémní muziku, ve srovnání se smrtonostným kovem, řekněme amerického stylu, působí HYPOCRISY až relaxačním dojmem. Samozřejmě myšleno v pozitivním duchu. Dnešní tvorbu skupiny bych ani death metalem nenazýval. HYPOCRISY jednoduše hrají moderní metal, nebrání se dalším vlivům, hlavně tedy klávesovým aranžím a Peter střídá různé extrémní hlasové polohy. Taktéž hojně využívá různých hlasových modulátorů. Některé kytarové vyhrávky by klidně zapadly do nějaké pohodové heavy metalové kapelky.

HYPOCRISY jsou takoví metaloví kutilové. Ve studiu hodně experimentují, s každou skladbou si patřičně pohrají. Proto po aranžerské a hráčské stránce nenalézám nedostatky. Ale téměř patnáctileté trvání spolku se nutně muselo podepsat na autorské stránce. Někdy mám pocit, že ani neposlouchám nové album HYPOCRISY, ale jejich Best-of. Třeba taková "The Abyss" jakoby vypadla z CD "Abducted". "The Arrival" bohužel obsahuje i trochu vaty, třeba nevýraznou "odrhovačku" "Dead Sky Dawning". Naproti tomu následující blackově načichlá "The Departure" hraničí s genialitou. Jeden nejsilnějších válů v historii kapely.

Z komplexního hlediska patří "The Arrival" mezi kvalitní alba. Ale z diskografie skupiny nijak zásadním způsobem vyčnívat nebude (škoda, že se všechny skladby nenesou v duchu skvělé "Dead Sky Dawning"). Každopádně jsem zvědavý na další etapu HYPOCRISY s novou posilou ve zbrani.

Zdroj: http://www.abysszine.com/view.php?cisloclanku=2005032401-hypocrisy-the-arrival

---

Nepreniknuteľná hmla vládne mrazivému ránu. Režúci chlad núti k pohybu. Slnko práve vychádza. Mliečne chuchvalce sa lenivo prevaľujú cez úbočia. Nikde žiadny pohyb... žeby ešte všetko spalo? Vlastné kroky sú jediný zvuk, ktoré ľudské uši dokážu zachytiť. Hmla hustne. Ticho vnímaš ešte intenzívnejšie. S ťažkosťami prehĺtaš sliny. Kráčaš. Chlad, hmla, šero. Stojíš. Hmlou sa rozliehajú rozostrené tóny. Čo to je? Kráčaš. A opäť stojíš. ČO TO JE?

Príchod. Príchod mrazivej smrti. Severskej melodickej smrti. HYPOCRISY.

„In the dimension beyond the twilight
A soul is waiting to be reborn
After a lifetime of repenting sin
A new life is about to begin“

Tóny úvodnej „Born Dead Buried Alive“ pripomenú ROTTING CHRIST a ich atmosferický skvost „Genesis“.

„But something went wrong that fateful night
And the cosmos went berserk
A fusion of the heavens
And the sphere where the dark ones lurk“


No bolo by veľkou chybou označiť týchto Švédov (bubeník v momentálnej zostave je síce rodený Nór, ale má jednoducho smolu – väčšina vyhráva) nálepkou atmosferický metal. To dokazuje nasledujúca „Eraser“. Melodický death metal vytiahnutý rovno z mrazničky. Pri počúvaní omŕzajú uši – bez poriadnej čiapky je to fakt hazard – ale nie a nie napočúvať sa tohto kúsku. Mal som možnosť zhliadnúť aj live záznam z Wackenu. Zabíjal melodikou. Za momentálnych kráľov melodického death metalu asi väčšina poslucháčov považuje IN FLAMES. „Pokrytecká“ odrhovačka „Stillborn“ kľudne mohla byť na ich predposlednom albume „Reroute to Remain“. Síce by tam mierne vytŕčala, ale inak by vcelku zapadla. Rozdiel je hlavne v tom, že IN FLAMES už zďaleka nie sú to, čím bývali, zatiaľ čo HYPOCRISY pokročili míľovými krokmi vpred. Aj keď miestami robia to isté, výsledok je úplne iný. Stačí si zobrať takú „Dead Sky Dawning“. Opäť chytľavý odrhovačkový refrén, no skladba toho ponúka podstatne viac ako len prvoplánovaný primitívny pokus o natlačenie sa do učí poslucháča. Navyše „hitovky“ sú podopĺňané (alebo skôr naopak?) majestátnymi záležitosťami typu „The Abyss“ alebo „The Departure“, ktorých severskú atmosféru mohli kľudne použiť hudobníci na dlhodobé uskladnenie rýchlo kaziaceho sa polotovaru, no na rozdiel od nemenovaných kolegov (AMON AMARTH) tak z mne neznámych príčin neurobili.

Vcelku zaujímavá je sci-fi tématika albumu, posúvajúca textovú zložku ďalej od klasických death metalových vôd. Časť textov údajne napísal Dan Swanö. K hudbe pasujú viac ako dobre, zdatne dopĺňajú celkovú atmosféru, no v konečnom dôsledku nejde o nič svetoborného, ale latka sa rozhodne nepodlieza.

Som rád, že kapela okolo Petera Tägtgrena sa nezastavila na jednom mieste a nepustila sa do bezhlavého ryžovania po vzore kolegov IN FLAMES. Vlastne by som asi ani nemal spomínať tieto dve kapely v jednej vete, keď si uvedomím, akým vývojom HYPOCRISY prešlo napríklad od takého „The Fourth Dimension“. HYPOCISY momentálne produkujú jednoznačne hodnotnejšiu a zaujímavejšiu hudbu. Atmosférou sa to ani nedá porovnávať. Neoslovia s ňou síce až toľko ľudí, ale asi si to ani nekladú ako hlavný cieľ ich tvorby. Otázne len bude, do akej miery sa bude dať kvalitná štúdiová práca preniesť na svetové pódia.

No žlč som si už vylial, tak ešte rýchlo zhrnúť „The Arrival“. Zabudnite na „Catch 22“. Je tu nové HYPOCRISY. Mrazivé, atmosferické, melodické a hlavne smrtiaco chytľavé.

Zdroj: http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=1768