Láska je Bůh

Johanka:

Ty nespíš, La Hire?


La Hire:

Ne. Nemám v duši klid ...


Johanka:

Takové vítězství. Měl bys to oslavit!


(La Hire má kytici černých růží – neví co s nimi)


Johanka:

Kde jsi vzal černé růže?


La Hire:

Jsou vzácné. Z Orleánsu.


Johanka:

A to jsi přines pro mě?


La Hire:

Ne – pro Svatou Pannu.
Johanko, mohla by ses za mě pomodlit?


Johanka:

La Hire – zkus to sám. Tak začni – poslouchám.


La Hire:

Láska je Bůh a Bůh je láska –
láska je Bůh a Bůh je láska –
a já to nevěděl až do dnes –
zdá se mi ...
Proč jsi mi, Pane, poslal do cesty
Johanku posedlou – tu malou z Domrémy?

Láska je Bůh a Bůh je láska –
láska je Bůh a Bůh je láska –
a já to nevěděl až do dnes –
zdá se mi ...
Proč jsi mi, Pane, poslal do cesty
Johanku posedlou – tu malou z Domrémy?

Já musel taky zešílet ...
Už znám svý neštěstí,
chci sevřít malé ruce
a drobná zápěstí –
když je to anděl spásy –
tak proč má tělo ženy ...?
Já, který slavně zvítězil
se cítím poražený!

Láska je Bůh a Bůh je láska –
láska je Bůh a Bůh je láska –
a já to nevěděl až do dnes –
zdá se mi ...
Proč´s mi ji, Pane, poslal do cesty
Johanku posedlou – tu malou z Domrémy?

Ona je milý příteli, to nejlepší tvé dílo –
je jak lilie ve větru a pevná jako skála.
Teď pokořil jsi La Hira – to se ti podařilo!
Na věky nechci víc – než aby o mě stála!

Já musel taky zešílet ...
Už znám svý neštěstí,
chci sevřít malé ruce
a drobná zápěstí.
Je jak lilie ve větru a pevná jako skála.
Zařiď to, Otče náš – chci aby o mě stála!
Chci aby o mě stála! Chci aby o mě stála!
Chci aby o mě stála! Chci aby o mě stála!


Johanka:

Ne, ty se nemodlíš.
Ty dáváš rozkazy.


La Hire:

To je můj hloupej zvyk.
Pán Bůh se urazí?
Víš vůbec, Johanko, co je to milovat?