Vím, co cítíš

Johanka:

Vím, co cítíš –
hrůzu vyvolených!
Ať je to pocta – nebo trest
když Pán to chce
tak musíme to snést ...

Vím, co cítíš –
hrůzu vyvolených!
Ať je to pocta – nebo trest
když Pán to chce
tak musíme to snést ...

Mé hlasy řekly mi
že Bůh mi dává sílu –
když povolal mě ke svatému dílu
jen tomu pomůže – kdo sám se brání
a našim zbraním pak dá požehnání ...

Vím, co cítíš –
hrůzu vyvolených!
Ať je to pocta – nebo trest
když Pán to chce
tak musíme to snést ...

Francie povstane
i když je mrtva málem.
Ty v městě Remeši
prohlášen budeš králem!
Musíš mi vojsko dát
potáhnem k Orleánsu
když Pán to chce –
tak budem bojovat.

Když On se přiklonil
na naší stranu –
ve jménu Božím – nelze prohrávat!!!


Král:

Ví, co cítím.
Hrůzu vyvolených!
Ať je to pocta nebo trest –
když Pán to chce
no tak to musím snést ...

Když já ti podlehl
snad podlehne i nepřítel ...!
Ach, já se bojím – a teď při mě stůj!
Vrchního velení je zbaven pan Tremuille!
Kapitán La Hire ... je vrchní velitel!!!


La Hire:

Ó, díky, pane! Dík! Tys přišla právě včas.
Za Boha a jeho Pannu – na Orleáns!


Všichni:

Za krále a jeho Pannu!
Za krále a jeho Pannu – na Orleáns!