Francii čert vzal

Beaudricourt:

Umíme už jen prohrávat
to nám jde, věru, skvěle!
Angličan dobyl půlku Francie
dauphin je zalezlý jak krysa v Chinonu
Paříž je v rukou nepřítele.

Kdepak je naše odvaha –
to galský kohout chcíp?
Teď prohráli jsme u Rouvray –
neschopné velení se mění ve vraha
svých vlastních vojáků!
Bába s nůší velela by líp!

Vojsko je horda zbabělců
a dauphin není král
velení – banda šílenců
a když to půjde dál
tak Francii čert vzal!

Já – hrdý velitel pevnosti Vaucouleurs,
rytíř Robert de Beaudricourt,
mazaný chlapík a vyhlášený kanec
snad jednou budu zobat z ruky Anglánům
a skončím jako zaprodanec!

Vojsko je horda zbabělců
a dauphin není král
velení – banda šílenců
a když to půjde dál
tak Francii čert vzal!


Beaudricourt:

Pěkná – teď nemám náladu ani čas.


Pobočník:

Vypadni! Slyšelas?


Beaudricourt:

Ať počká do zítřka ...
Čím horší pobočník – tím lepší kuplířka.


Pobočník:

Tři dny ji odtud odháním
a vlezla mi sem přeci!
Možná se, pane, aspoň pobavíte.
Ta čubka mele moc podivný věci!


Johanka:

Roberte, vím, že ty mi pomůžeš.


Beaudricourt:

Co to ksakru říká?


Pobočník:

Ona je vážně vedle jak ta jedle.
Já se z ní pomátnu – vona mu tyká!


Johanka:

Plním jen úkol, který mi dal Pán.
Jsem Johanka, dcera rychtáře z Domrémy.


Pobočník:

Pámbu ho potěš, má bláznivou holku!


Beaudricourt:

Nech toho, hovado, jejího otce znám.


Johanka:

Tak teda Roberte! Jasně a bez okolků ...
Máš mi dát družinu, koně a mužský šat ...


Pobočník:

Panenství se jí tlačí na mozek.
S tím bysme měli něco udělat ... !


Johanka:

Vojáky učit mám, jak mají bojovat,
dauphina Karla pak odvést ze Chinonu
a dát ho korunovat v Remeši –
a ty mi pomůžeš – a tím se proslavíš ...
Sláva a bohatství –
to tě snad netěší ... ?


Pobočník:

To máte, sakra, skvělou budoucnost!


Johanka:

Neklej a nezvětšuj svou vinu!


Pobočník:

Vyliž mi, prasačko,
mám děsnou kocovinu!


Johanka:

Za chvíli budeš stát
tváří v tvář Hospodinu ...
Směješ se naposled –
už nasmál jsi se dost ...


Johanka:

Minulost spolkla budoucnost.
Je mrtev, pane, dohořela svíce.


Beaudricourt:

Ty jsi ho zabila – čarodějnice!


Johanka:

Mýlíš se Roberte. Roberte, copak mohu?
Rozhněval nebesa, rouhal se Pánu Bohu.
To hlasy říkají mi, co se stane...
Jako já věřím hlasům, věř i ty mně – pane.


Beaudricourt:

Všechno je ztraceno...


Johanka:

Hlasy mi řekly – není!
Pojedu v čele vojáků
a Pán Bůh všechno změní!
Poslední špatnou zprávu obsahuje list,
že prohráli jsme u Rouvray –
a to neumím číst!


Beaudricourt:

Tak tohle už je na mě moc!
To byla tajná zpráva.
Jak se k ní, k ďasu, dostala!?
Ta se mnou ale mává!
Šílená bosorka –
co když mě zabije?
Tak já ti dám, co chceš –
pro spásu Francie!

Koně, zbroj a družinu
jen si to všechno vem –
dřív, než se z toho pominu ...
Jen blázni a všichni svatí
snad spasí tuhle zem!

Francois, René –
všichni sem – doveďte svatou Pannu
s mým listem ke králi
snad ona zvítězí, když my jsme prohráli!!!

Francois, René –
všichni sem – doveďte svatou Pannu
s mým listem ke králi
snad ona zvítězí, když my jsme prohráli!!!

AŤ JEJÍ ODVAHA ZATŘESE CHINONEM
JEN BLÁZNI A VŠICHNI SVATÍ
SNAD SPASÍ TUHLE ZEM!