Most přes minulost

Johanka:

Neber mi sen ...
Víš – můj sen o probdělých nocích
neber mi sen
a vrať mi zpátky ten pocit
že nejsem osamělá ...
V tobě se ztrácím celá ...

Lhát – musím ti lhát
příteli můj.
Já svůj osud znám –
mě nelituj.

Když pravda je horší než lež
pak už jen snům věřit chceš –
když vstoupíš na poslední most
přes minulost.

Zbyl mi jen sen.
Víš – můj sen o probdělých nocích.
Zbyl mi jen sen
aspoň ve snu zažít ten pocit,
že nejsem osamělá...
V tobě se ztrácím celá ...

Lhát – musím ti lhát
příteli můj.
Já svůj osud znám –
mě nelituj.

Proč nesmím, proč nesmím se ptát –
ještě stoupám – nebo už je to pád?!
Proč čeká mě podivný most
přes minulost ...

Proč nesmím, proč nesmím se ptát –
ještě stoupám – nebo už je to pád?!
Proč čeká mě podivný most
přes minulost.