Johanka

Johanka:

Stála jsem před kaplí
u naší vesnice
zvonili poledne
a zrála pšenice
přes pole přeběhl
mraků stín
ovce mi chtěly sníst
mou náruč kopretin

Vítr se proháněl
Boží dlaň hladí klasy
a v jeho šumění
jsem uslyšela hlasy
smály se ...


Hlasy:

Johanko, Johanko,
to není pšenice
to jsem já, archanděl
to jsme my – světice –
Michael, Markéta, Kateřina.


Johanka:

Pan farář řekl mi
že to se dětem stává
a pak se vyptával
jestli mě bolí hlava ...
už on mi nevěřil –
já ano – ze všech sil.

Vítr se proháněl
Boží dlaň hladí klasy
a v jeho šumění
jsem uslyšela hlasy
smály se ...


Hlasy:

Johanko, Johanko,
to není pšenice
to jsem já archanděl
to jsme my – světice –
Michael, Markéta, Kateřina


Johanka:
Táta mě hrozně zbil
a bratr se mi smál
maminka plakala
a pláče pořád dál ...
Tři roky ke mě mluvily
ty svaté hlasy
a já se vznášela
do nadpozemské krásy ...

Vítr se proháněl
Boží dlaň hladí klasy
a v jeho šumění
jsem uslyšela hlasy
smály se ...