Stevenův monolog

Steven:

Sestro dobrá vílo má,
stejně vězněná jak já,
tvůj smích jak tóny flétny zněl,
pohřbil jej tvůj trýznitel.

V tomhle kraji, dá se říct,
pohřbívá se čím dál víc.
Prý zvíře zlé, prý hrůzný tvor
zkázu rozsévá i mor,
náhle, podle mnoha zpráv,
skápne člověk, ač byl zdráv.

Zlo, jež ničí zdejší říš,
páše lidská zrůda spíš.
Krev žen a dítek v tmoucích tmách
může sát snad pouze vrah!

I když věřím dál, že nad zlem,
dobro vítězí, ne zášť,
Bůh mi promine,
leč vraždě zločinné
nezabrání Otčenáš.

Proč, kníže, nás tu trýzníš dál?
Tváří v tvář bych rád ti stál.

Proč ty nečelíš těm vraždám?
Možná prsty sám v nich máš!
Ať jsi vrah či ne,
ty oči zločinné...
Vzepři se jim, sestro má!