Vlkodlakům

Nádhernou bolest a pach krve při půlnočních proměnách,
doprovází vytí vlčí, který tone v ozvěnách.
Mlžný opar pluje tmou a na magický znamení
je z člověka vlk, z vlka člověk, co každou noc se promění.

Nešťastní, unavený nesou úděl svůj
a každou půlnoc musej stůj co stůj,
zpátky z říše lidí, ale sami nechtějí.
Smrt je nevykoupí je to prokletí, trvající staletí;

Plamenný voči ve tmě
vodrážej hvězdy vzdálený,
touha po volnosti za cenu prokletí
duše na prach spálený.
To jsou vlkodlaci, který se ve tmě ztrácej,
z lesů do města se vracej.

Nešťastní, unavený nesou úděl svůj
a každou půlnoc musej stůj co stůj,
zpátky z říše lidí, ale sami nechtějí.
Smrt je nevykoupí je to prokletí, trvající staletí;

Osud v kapuce hladí je po tvářích,
jejich bolest občas utiší.
Píseň vlkodlaků často zaznívá,
ale nikdo z vás ji neslyší.
Psychiatři je v knížkách nenajdou,
vlčí lidi tady stejně jsou.

Nešťastní, unavený nesou úděl svůj
a každou půlnoc musej stůj co stůj,
zpátky z říše lidí, ale sami nechtějí.
Smrt je nevykoupí je to prokletí, trvající staletí...