Opilecká

ŠTĚPÁN:

Dneska to je zvláštní den, to se všichni vožerem,
čistý budou ulice.

DAV-MUŽI:

Nalejem si palice.

ŠTĚPÁN:

Každej by měl v noci spát.

DAV-MUŽI:

Musíme si zachlastat.
Špatně se nám totiž spí,
když nejsme nalitý!

DAV-ŽENY:

Kdo pak hadry posbírá?
A kdo potom vytírá?
Kdo má snášet ožraly,
co nás ve všem nechali?

DAV-MUŽI:

Óóóó, nechte si svý řeči,
vy jste vždycky v křeči,
když chlap se dobře má.
Óóóó, běžte radši k dětem
a my se tu nametem,
pak příjdem za váma.

DAV-ŽENY:
Co si vlastně myslíte.

DAV-MUŽI:

To vy těžko tušíte.

DAV-ŽENY:

Proč se ženský vdávají?

DAV-MUŽI:

Zázraky se stávají!

ŽENA 1:

Mažte domů, chasníci!

ŠTĚPÁN:

Až dopiju sklenici.

ŠTĚPÁNOVKA:

Hele, tys ňák povyrost!

DAV-MUŽI:
Do rána je času dost.

DAV-ŽENY:

Když se vodsuď nehnete,
zejtra hlady pojdete.
My vyrazíme na stohy,
nasadit vám parohy!<

DAV-MUŽI:

Óóóó, nechte si svý řeči,
vy jste vždycky v křeči,
když chlap se dobře má.
Óóóó, běžte radši k dětem
a my se tu nametem,
pak příjdem za váma.

DAV-ŽENY:

Óóóó, dost bylo žertů,
táhněte k čertu!
Bando kořalů!
Óóóó, trpělivost došla.

MUŽ PODPANTOFELNÍK:

Teďka támhle prošla...