Telefonní ďábel

Já seděl jsem v hangáru s telefonním ďáblem<br>
a pil jsem s ní na půlku džin<br>
Řekla mi: "Jednou mi natrháš v lukách<br>
náruč bílejch kopretin"<br>
<br>
Já zalovil rukou v děravejch kapsách<br>
svejch notně odřenejch džín<br>
Vytáh jsem půldolar, dal jsem ho na stůl<br>
a povídám: "Hej, hoď si s ním"<br>
<br>
Tak jsme tam seděli od láhve k láhvi<br>
a já nevěděl co mám říct<br>
Hledal jsem slůvka, aby to nebylo blbý<br>
já nechtěl ji ztratit, nic víc<br>
<br>
A když jsme pak stáli, tam nahoře na schodech<br>
a tvář ji přikryl můj stín<br>
Já jako čaroděj, řek jsem jí:<br>
"Podívej, tady máš pár kopretin"<br>
<br>
Řek jsem jí: "Hej, podívej jak jsou bílý<br>
jsou hezčí než záhon růží<br>
Já nevím proč tak rád cítím<br>
tvý prsty na mý kůži"<br>
<br>
Telefonní ďábel ten nemá co ztratit<br>
já toho mám víc než dost<br>
Pouštím si Kryšpína a je mi smutno<br>
a mám sám na sebe zlost<br>
<br>
Až přijde léto a louky budou jiný<br>
já budu stát v kopretinách<br>
A pak se usměju, no, velký jsme byli<br>
telefonní ďábel a já<br>