Peřina

Usnulas, má lásko, a já jak noční můra byl sám,
jenom teplo na polštáři, tváří tvojí voní, jsem sám
a s křikem noční dravci ulicí se toulaj
a tlučou do popelnic, do oken a vrat,
peřinu přes oči a uši přikrýt dlaní,
nutit se do spánku, kde mohla by jsi stát.

Usnulas, má lásko, já ještě malou chvíli tě chtěl,
potichu si hýčkat radost z něhy pálících těl,
tma zvláštní kouzlo má, plaší studu stíny,
světlo je pravda, ale ve tmě žije čas,
dotkneš se náhodou, jen tak, tak bez příčiny,
no a pak znovu, pak už schválně zas a zas.