Spánembohem zvostávejte

Lednička v kuchyni dělá divné zvuky,
prudce se otřásá, pak si zavrní,
to třeba vysavač, ten mi žere z ruky,
a já spěchám, hopsasa, a z mé ženy jsem jak na trní.

Francovku v poličce, tu asi vypiju,
sním pohled anděla, co maloval Goya,
vždyť já dík honičce už ani nežiju,
tak odpoutat se od těla, ej, duša moja!

Lednička nezebe, škytla a umřela,
voda jí vytekla, už je studená,
a já chci do nebe, trouba je doběla,
a má žena do pekla, cukrovala, se vším smířená.

Francovkou z poličky vymyju ledviny,
poprosím anděla, co maloval Goya,
že už z té honičky říkám jen blbiny,
tak ať něco udělá, ej, duša moja!

A anděl od Goyi sundal perutě
a řekl: dobrá, přijmu tělo tvé,
jdi, chlapče, v pokoji, za slovo beru tě,
můžeš teď Mariím zvěstovat, že jsou těhotné - to ne!

Říkám: tu francovku, tu si vem a ani nemávejte,
já jsem teď andělem, maloval to Goya,
spánembohem zvostávejte,
letím si vesele, ej, duša moja,
já jsem teď andělem, ej, duša moja!