Jaro

Jaro začlo nešťastně, jak ostatně vždycky,
neslaně a nemastně, zkrátka makrobioticky,
slunce svítí na dámy čtoucí český Burdy,
stejně jak na Saddámy střílející Kurdy.

Přišel jsem dřív z oběda, v pokoji hrál Verdi,
načapal jsem souseda, měl gatě na půl žerdi,
jdu do polí za prací a za druhou mízou,
unavený lustrací a parlamentnou krízou.

Svítí křídla bělásků, v řece se třou líni,
na tradiční pomlázku s řetězy jdou skini,
čichám děsný aroma, potácím se, blednu,
narazil jsem na Roma, co píchli ho tu v lednu.

Jaro začlo nešťastně, jak ostatně vždycky,
neslaně a nemastně, makrobioticky.