Antarktida

Na stanici Sever na antarktickém pobřeží
Když se láme leden dá se celkem dobře žít
Je sotva mínus sedm i tučňáci jsou zpocení
A Josef chladí vodku na vypnutém topení

On a Ivan už tři týdny slaví krásný letní den
To podle zdejších zvyků se bez pleskačky nesmí ven
Ani slunce nezapadá jen se vlní v křivkách houpacích
A tak nepoznáš kdy vstávat a kdy je vlastně po práci

A i když práce pro ně začíná sotva vyjdou ze dveří
Provádějí výzkum ale dávno už nic neměří
Jen sledují jak vítr píská ten přímý přenos ligový
A broukají si píseň co jen stěží zlidoví

Škoda že tu nejsme sami
Obklopeni pouze krami
Mlha vlny výprav halí
Jež se jako příboj valí
Škoda že tu nejsme sami
S tuleni a velrybami
Ty lodě v dáli
Kéž by se tak rázem staly
Fatamorgánami

Oni milovali oba krásnou dívku nevinnou
Ale ona pro ně neztratila ani slzu jedinou
Její srdce totiž zaklel černokněžník na sta let
Vzal její slzy na kraj světa a proměnil je v mráz a led

A tak teď jejich hrdý prapor tu nad střechami chatek ční
A nikdo nenapíše nikam jak jsou všichni stateční
Jen když centrála se dusí to někdy strach i mívají
Sesednou se kolem a potichu si zpívají

Škoda že tu nejsme sami
Obklopeni pouze krami
Mlha vlny výprav halí
Jež se jako příboj valí
Škoda že tu nejsme sami
S tuleni a velrybami
Všechny ty lodě v dáli
Kéž by se tak rázem staly
Fatamorgánami

Na stanici Sever Ivan s Pepou drží stráž
Občas vzpomenou si na domov kde je stále dráž a dráž
S úsměvem nesou ten svůj úděl a trpělivě čekají
Až vyprší ta kletba a její slzy roztají
Až vyprší ta kletba a ty hory kolem roztají