Sametové jaro

Je jaro,větry vanou od jihu do cely,
sbohem či nashledanou, obecné veselí,
jsou stromy plné mízy a někdo jiný sklízí
to, co jsme zaseli, to, co jsme zaseli.

Ačkoli dozvonilo poslední zvonění,
přec v duši temno zbylo a v srdci vězení,
po vinných ani slechu, a jiným ku prospěchu
jsou naši ranění, jsou naši ranění.

Je jaro, ledy plovou s narkózou do žíly
a s maskou sametovou jde ústup zdvořilý
a na mohyle něhy mráz uhrabává sněhy,
jež zimu přežily, jež zimu přežily.