Divný kníže

Jel krajem divný kníže, a chrpy povadly,
když z prstů koval mříže a z paží zábradlí,
/: on z vlasů pletl dráty, měl kasematy z dlaní
a hadry za brokáty, zlá slova místo zbraní. :/

Kam šlápl, vyrůstaly jen ocúny a blín,
když slzy nezůstaly, tak pomohl jim plyn,
/: hnal vítr plevy z polí a Kristus křičel z kříže,
když rány léčil solí ten prapodivný kníže. :/

On pánem byl i sluhou, a svazek ortelů
si svázal černou stuhou, již smáčel v chanelu,
/: a hluchá píseň slábla, když havran značil cestu,
již pro potěchu ďábla vyhlásil v manifestu. :/

Měl místo básní spisy a jako prózu mor
a potkany a krysy a difosgen a chlor,
/: měl klobouk z peří rajky a s důstojností snoba
on vymýšlel si bajky, v nichž vítězila zloba. :/

Měl pendrek místo práva a statky pro gardu,
v níž vrazi řvali sláva pro rudou kokardu,
/: on lidem spílal zrádců, psal hesla do podloubí,
v nichž podle vkusu vládců lež s neřestí se snoubí. :/

Dál kníže nosí věnce tou zemí zděšenou,
on strach má za spojence, jde s hlavou svěšenou
/: a netuší, že děti z té země, v které mrazí,
prostě a bez závěti mu jednou hlavu srazí. :/