Setkání s Puškinem

Co bylo je pryč jednou provždy a stesky jsou k ničemu každá epocha má vlastní kulisy herce i kus a líto mi je že už nikdy se nesetkám s Puškinem nezajdu si s ním na čaj do bistra U sedmi hus Dnes už nechodíme jak zastara bosáci naboso řvou motory aut my z oken sčítáme galaxie a líto mi je že už po Moskvě nejezdí drožkáři a nebudou víc nebudou a to líto mi je Před tebou se skláním má bezbřehá epocho poznání a vzdávám ti hold lidský rozume nad rozumem a líto mi je že jak dřív se i dnes bůžkům klaníme a na kolenou bijem hlavami o tvrdou zem Podél našich cest dlouhé aleje vítězných praporů náš boj za to stál my máme vše za co šli jsme se bít a líto mi je že se stavějí pomníky z mramoru a vyšší než my vyšší než veškerá vítězství Co bylo je pryč vyjdu ven na špacír koukám noc je tu vtom z ničeho nic vedle arbatských vrat u vody stojí drožkář a kůň a pan Puškin jde po prázdném prospektu já krk za to dám zítra že se něco přihodí