Potopa

Byli kdysi dnové,
kdy i praotec Noe se bál.
Už se sem nic nevejde,
tohleto přece nejde dál.
Jestli teďka potopa nepřestane,
ani medák na živu nezůstane.
Jak vyhlížel holuby,
Plnovous mu z paluby vlál.

Táhne mu myslí,
že se mu zkřížili sysli,
že jsou to prachšpatný časy,
že se mu asi křížej rasy.
Minulý čtvrtek
navštívil žirafu krtek
a toho velkýho hada
má velice slepice ráda.

Rozčileně chodí
po palubě lodi,
nepřestává světu lát,
až racek chechtavý
klovne ho do hlavy,
pustě se mu začne smát:

Hej, starý pane,
každá potopa přestane,
ono to tak nezůstane
a pak se teprv budeme smát.

Dnes už není Noe,
však za to špatní dnové jdou dál.
Zas aby se potopy
obyvatel Evropy bál.
Jestliže tahle potopa nepřestane,
ani noha v Evropě nezůstane.
Holubice z Ženevy zdá se,
cestu že neví dál.

Táhne nám myslí,
kdybychom v tom takhle zkysli.
Chraňme se těch špatných časů,
aby nám chtěli čistit rasu.
Bylo by mukou
zdravit se jen pravou rukou
a na pouhý pokyn s hůry
pálit plný fůry kultury.

My se ještě přeci
takovýchhle věcí
nemusíme tolik bát.
Ať si kdo chce brousí
zuby nebo fousy,
můžeme mu zazpívat:

Hej, mladý pane,
Vždyť ta potopa přestane,
ono to tak nezůstane
a potom my se budeme smát.