Mayovky

Dávno už v polích ztichnul pokřik vran
v měsíční záři vločky poletují tu a tam
to jednou večer přišla paní zima
pozeptat se, co a jak se mám

Dřevěný teplo voní po trámech
nechal jsem vodu ohřát na čaj, na grog, na kamnech
pak v rohu u skleničky, začalo se zpívat o tom
jak dřív bylo líp

R:
asi už stárnu nebo hloupnu snad
Já jsem měl maovky a Wolkera rád
A než jsem šel s holkou řek jsem stokrát snad
Jak je mi milá, něžná, hezká
a jak bych chtěl ji mít rád

Najednou všechno se to zvrtlo tak
na pramen žába sedla a na helmy černej pták
a já si myslim že na tenhle podivnej svět
asi nepatřim

Jen ta má sázava mi občas vrátí chuť se smát
někdy se zastaví tam přítel, děvče, kamarád
pak v rohu u skleničky zpíváme si o tom
jak dřív bylo líp