La belle dame sans merci

Vyčichlá růže před hotelem na chodníku,
zas prodává svou něhu sterilní,
v bílých šatičkách zkrvavělá od neonů,
v čelistech očí svírá lhostejnost.

Ref:
K ránu už své tělo ani nevnímá
a cítí se jak prasklé zrcadlo snů,
na bílý strop si mořské vlny promítá
jak jdou, jdou k příkrým břehům.

Když půlnoční slunko drnčí na chodníku,
ženské tváře ztrácejí mdlý třpyt,
diskrétní vrchní vnucuje s láhví vodky
za cizí prachy cizí vychladlost.

Ref:

Když zvedneš tu růži ležící na chodníku,
o umělé trny si neroztrhneš dlaň,
bez dlouhých řečí pak provede tě rájem
a snídat budeš zase sám.

Vyčichlá růže před hotelem na chodníku
maličkou rukou mávla na taxík
a tvá láska bez haléře, puklý zvon, co spadl z věže,
hledá tu svou la belle dame sans merci.