| 
Books
Annotation: „Přistupuji k dílu, jaké nikdy nemělo příkladu a vůbec nenajde napodobitele. Chci ukázat lidem mně podobným jednoho člověka v jeho pravé povaze; a tím člověkem budu já. Jen já.“ Těmito slovy uvozuje francouzský filozof a spisovatel Jean-Jacques Rousseau (1712 až 1778) svá slavná Vyznání, která představují mezník v dějinách literatury, a třebaže vznikla před více než dvěma sty padesáti lety, dodnes nepřestávají fascinovat čtenáře na celém světě. V této knize, považované za počátek autobiografického žánru ve vlastním slova smyslu, autor vypráví román svého života. Evokuje vzpomínky na dětství a mládí, líčí životní zápasy, polemiky, zpytuje svůj citový život, přičemž se nevyhýbá ani intimním, ba choulostivým tématům a nelichotivým okolnostem svého života. Jeho záměrem nebylo popisovat vnější události, nýbrž napsat „dějiny své duše“ – autor si předsevzal „seznámit přesně čtenáře s tím, jak ve všech situacích mého života vypadalo moje nitro“. Rousseau byl prvním moderním evropským autorem nové doby, jenž prolomil hranici mezi literaturou a osobním životem a sám se učinil předmětem knihy. Ve své autobiografii vyjadřuje přesvědčení o významu indivi¬duální existence, která je natolik cenná, že se může stát předmětem literatury. Název knihy viditelně odkazuje k Vyznání Augustinovu – zatímco však Augustinus svůj život popisuje jen jako exemplární cestu k Bohu, pro Rousseaua je hlavním tématem knihy otevřené líčení vlastního života a nelítostné zúčtování s ním: ve středu pozornosti je tedy subjekt autora, jenž si stále klade dvě základní otázky: Kdo jsem? Co znamená říkat pravdu? Rousseauova vzpomínková rekonstrukce (nikoli nepodobná tomu, co později rozvinul Marcel Proust ve svém Hledání ztraceného času), ačkoli je rozvíjena v převážně chronologickém sledu, je tak vybudována nikoli na logice vnějších dějů, ale na vnitřní logice citů. Vyznání nejsou paměťmi ve smyslu pouhého vyprávění o tom, co autor prožil, toto líčení nemá jen dokumentární funkci, nýbrž – řečeno slovy autora doslovu k českému vydání Josefa Fulky – se nese ve znamení snahy ani ne tak o znovunalezení, ale spíše o vynalezení vlastního já. Po dlouhé, téměř čtyřicetileté odmlce se českým čtenářům dostává do rukou jedno z nejdůležitějších a zároveň nejpozoruhodnějších děl světové literatury. Nové vydání je doplněno fundovaným doslovem Josef Fulky.
Annotation: Heideggerovy Příspěvky k filosofii (Ze spatření) lze oprávněně považovat za jeho druhé hlavní dílo po knize Bytí a čas. Plán na zkomponování celkové skladby Příspěvků měl pocházet již z roku 1932, leč k samotnému vypracování došlo v letech 1936-1938. Příspěvky obsahují první pokus o formulaci a rozpracování myšlení z hlediska dějin bytí, ve kterém již nejde o primát žádného jsoucna, a to ani lidského pobytu, které by v aktu transcendence přes celek jsoucího dosahovalo určení horizontu smyslu bytí, nýbrž o náležitý rozvrh pravdy bytí z patřičně se dějící události jeho spatření. Spatření je jméno pro odehrávající se sounáležitost patřičného přidělení pravdy bytí a náležitého rozvrhování bytí, které naplňuje lidské bytí-tu zejména v aktech myšlení, vytvoření uměleckého díla, státotvorného činu, oběti a lásky. Příspěvky vznášejí požadavek přechodu z konce metafysiky, kdy došlo k vyprázdnění a popření smyslu bytí v podobě úlohy zodpovědět otázku po jsoucnu jakožto jsoucím, do jiného počátku myšlení, ve kterém má docházet k promýšlení otázky pravdy bytí jakožto světliny toho sebe-skrývajícího. V Příspěvcích dochází k tomu, co bylo v Dopise o "humanismu" ohlášeno pod označením "obrat". Ten není jen obratem ke spatření události pravdy bytí, nýbrž je obratem samotného spatření, to znamená události onoho protipohybu, v němž sounáleží udílející se pravda bytí s patřičně náležejícím bytím-tu, do kterého se promění někdejší bytnost člověka ve smyslu animal rationale.
Annotation: Mezi Freudovy nejslavnější knihy patří Přednášky k úvodu do psychoanalýzy, jejichž první řadu přednesl mezi lety 1915 a 1917 v posluchárně Vídeňské psychiatrické kliniky. Jeho cílem byla srozumitelnost při výkladu základních psychoanalytických pojmů a jevů. Freud na tento projekt navázal v Nové řadě přednášek k úvodu do psychoanalýzy z roku 1933, ačkoli tato řada už nikdy před posluchači přednesena nebyla. Freud zde své poznatky (např. nauku o snech či téma ženskosti) reviduje a doplňuje a představuje mimo jiné strukturální model psychiky (id, ego, superego). Tím završuje své učení.
Annotation: Kniha Totem a tabu je asi nejslavnějším Freudovým dílem, v němž aplikuje psychoanalýzu na oblast antropologie a religionistiky. Když v roce 1913 vyšlo poprvé, způsobilo značný rozruch pro svůj radikální výklad náboženství jakožto neurotického symptomu. Jedná se o soubor čtyř statí, v nichž Freud zkoumá některé aspekty života přírodních národů a dává je do souvislosti s duševním životem neurotiků. Asi nejslavnější je poslední stať, kde Freud víru v bohy a totem odvozuje od prehistorické události, při níž skupina ze skupiny vyloučených synů zabila svého otce alfa-samce a následně ho snědla, aby vstřebala jeho moc. Když se svůj čin synové snažili odčinit, učinili z mrtvého otce totem a zavedli zákaz jeho pojídání. Prvotní – a v zastřenější podobě jakékoli – náboženství je tak vlastně snahou odčinit prvotní zločin. Málokdo dnes takové interpretaci věří, ale přesto se stala slavnou a nedílnou součástí studia člověka a náboženství. Doslov Václav Soukup. Sigmund Freud (1856–1939), vídeňský neurolog a psychoterapeut, zakladatel psychoanalýzy. Hluboce ovlivnil řadu psychologických, filozofických i antropologických teorií. Stal se třetí nejcitovanější osobou v psychologii 20. století.
Annotation: Houellebecq jako esejista. Výbor z textů nejznámějšího francouzského spisovatele. „Vypěstujte v sobě hluboké rozhořčení ze života,“ vyzývá Michel Houellebecq v eseji připomínajícím gnostickou parodii příruček osobního rozvoje. Ve výboru kratších prozaických útvarů potvrzuje pověst jednoho z nejoriginálnějších hlasů dneška, když nás zavádí na plátna němého filmu či před průčelí současné architektury. Prorok žlutých vest zde nahlíží i na průběh globalizace či liberalismus, a hlavně osvětluje, proč vždy mířit k pravdě. Součástí tohoto výboru jsou kromě kratších prozaických textů i rozhovory s Michelem Houellebecqem a jeho novela Lanzarote.
Annotation: Základní spis Kantovy praktické filosofie. Autor v něm stanovujenejvyšší princip morality, vysvětluje jeho funkci a odstiňuje jej od jiných koncepcí založení praktické filosofie. Třetí opravené vydání překladu L. Menzela.
Annotation: Od poválečného období až do sametové revoluce. Známý historik Jan Rychlík hledá kořeny socialismu na československém území už v roce 1945. Fundované shrnutí všech hlavních period socialistického Československa vás s pomocí dobových dokumentů provede od únorového převratu přes „zlatá šedesátá“ až do rozpadu režimu v roce 1989. V jeho unikátní studii se organicky prolíná realita řadových obyvatel i špiček komunistického režimu a stranou nezůstává ani slovenský úhel pohledu.
Annotation: Předložený výbor, který z francouzských a latinských originálů přeložil a úvodními poznámkami opatřil Jan Palkoska, nabízí reprezentativní průřez těmi z Leibnizových filosofických textů, které lze považovat za zásadní pro náležité porozumění jak základům, tak i některým z ústředních motivů Leibnizova vrcholného myšlení v oblastech logické sémantiky, metodologie, metafyziky a přírodní filosofie. Jednotlivá témata z uvedených oblastí jsou v textech představována (jak je pro Leibnize charakteristické) z rozličných úhlů pohledu a s rozličně kladenými důrazy. Výbor zahrnuje ucelenější systematizující podání, polemické a programové texty, texty týkající se logicko-sémantických a metafyzických základů reality a myšlení i filosoficky nejpodstatnější pasáže z Leibnizovy korespondence s jeho současníky. Nabízí i nový překlad Monadologie, jež v současnosti platí za nejznámější Leibnizův text.
Annotation: Plútarchos zasadil svůj spis O Sókratově daimoniužánrově na pomezí historické novely a filosofického dialogu, do rámce skutečných událostí konce roku 378 př. Kr. v Thébách, kdy místní demokraté spolu se skupinou exulantů svrhli oligarchy vládnoucí krvavě a krutě pod ochranou spartské posádky. Spiklenci se scházejí v thébském Simmiově domě pod záminkou hovorů o filosofii. O jejich jednáních, činech a rozmluvách na filosofická témata, jež vedou mezi konspiracemi, referuje o něco později hostitelům v Athénách jeden z účastníků převratu, Kafisias, bratr nejslavnějšího thébského vojevůdce Epameinónda.
Annotation: Totožnost, chronologicky druhý román Milana Kundery napsaný francouzsky/1995/, vychází v českém překladu Anny Kareninové a s doslovem Jakuba Češky. Vidím jejich dvě hlavy, z profilu, ve světle noční lampičky: hlavu Jeana-Marca se šíjí na polštáři; hlavu Chantal, skloněnou asi deset centimetrů nad ním. Říkala: „Nikdy tě už nespustím z očí. Bez přestání se na tebe budu dívat.“ A po odmlce: „Mám strach, když mé oko mrkne. Strach, aby během té vteřiny, kdy můj pohled zhasne, neproklouzl na tvé místo had, krysa, jiný muž.“ Pokoušel se trochu zvednout, aby se jí dotkl rty. Vrtěla hlavou: „Ne, chci se na tebe jen dívat.“ A pak: „Nechám rozžatou lampičku celou noc. Všechny noci.“
Annotation: Do rukou se vám dostává kniha od autora označovaného za jednoho z nejskvělejších novinářů naší doby (London Observer), v níž diskuze o úloze náboženství ve veřejném životě získává zcela novou podobu. Christopher Hitchens se v ní s jedinečnou erudicí a inteligencí věnuje nejnaléhavější otázce současnosti: zhoubné síle náboženství ve světě. V této působivé polemice s věřícími předkládá Hitchens základní argumenty proti náboženství (a ve prospěch sekulárnějšího přístupu k životu), a to formou podrobné a poučené interpretace hlavních náboženských textů. Hitchens nám vypráví příběh o vlastních nebezpečných zkušenostech s náboženstvím a popisuje svou duchovní cestu směrem k sekulárnímu nazírání na svět, založenému na vědě a rozumu. Je to svět, v němž jsou nebesa nahrazena záběry vesmíru získanými pomocí Hubbleova dalekohledu, nad nimiž se nám tají dech, a Mojžíš a hořící keř ustupují nádheře a symetrii dvojité šroubovice DNA. Bůh nás nestvořil, píše. My jsme stvořili Boha. Náboženství, vysvětluje Hitchens, nabízí zkreslenou představu o našem původu, naší podstatě a vesmíru. Tím, že jej dětem vštěpujeme, jim škodíme a ohrožujeme náš svět. Vůbec nezáleží na tom, zda jste celý život věřící, nebo přesvědčení ateisté, či zda patříte k těm, kteří si o úloze, jakou hraje náboženství v životě, neudělali zatím jasno; polemika předložená na stránkách knihy vás vyprovokuje k zamyšlení a k přání se do ní zapojit.
Annotation: Všechno, co jste chtěli a potřebovali vědět o vojenské topografii, naleznete v jasné a srozumitelné formě v této původně vojenské příručce. Kniha je vhodná především pro preppery, survivalisty, trampy, příznivce trekkingu a výletů do přírody, ale stejně tak i pro militaristy či zájemce o vojenství obecně. Co najdete v knize: - typy terénu a terénních útvarů
Annotation: To, čemu v češtině říkáme „plastický stůl“ (protože dokáže dokonale plasticky zobrazit skutečný terén), se v anglickém jazyce nazývá „Sandbox“ a v němčině „Sandkasten“, čili „pískoviště“. Historie tzv. „plastického stolu“ je velmi dlouhá. Prokazatelně se využíval již před naším letopočtem ve starém Řecku a Římě, kde sloužil nejenom pro vojenské účely, ale rovněž také pro výuku matematiky, fyziky a dalších věd. Byla to vlastně jakási „tabule naležato“, do které se zapisovalo dlouhou tenkou hůlkou. Využití plastického stolu ve vojenství je však mnohem rafinovanější. Zde stůl slouží jako jednoduchý, levný a snadno zhotovitelný prostředek k realistickému trojrozměrnému zobrazení skutečného terénu ve zmenšené podobě. Takto vytvořená 3D mapa pak funguje při obecném vysvětlování základů vojenské taktiky, ale stejně tak i při nácviku reálných akcí. V pískovišti se vybuduje věrný zmenšený model skutečného budoucího místa působení jednotky, vyznačí se důležité terénní body, význačné terénní překážky, rozmístění budov a bunkrů a samozřejmě pozice nepřátelských a vlastních jednotek. Potom je mužstvu podrobně vysvětlena taktika, která bude využita při útoku na toto místo anebo při jeho obraně. Vojáci tak získají dokonalou představu o svém budoucím poslání na místě, které v reálu třeba ani nikdy neviděli. Stavba takového „pískoviště“ nebo plastického stolu však není zcela snadnou záležitostí. Má svoje pravidla, podle kterých je třeba postupovat, aby vyobrazení terénu bylo reálné a odpovídalo skutečnému stavu, a má také své záludnosti, na které je třeba si dávat pozor. Jinak hrozí, že se muži v ostré akci setkají s řadou nemilých překvapení. Jakkoliv se konstrukce a využití plastického stolu zdají primitivní nebo zastaralé, přesto má stále své místo ve většině vojsk světa. Je využíván v armádách NATO, včetně AČR, stejně jako vojsky Ruské federace. Díky bývalým příslušníkům ozbrojených složek se znalost jeho využití dostala i k povstaleckým či teroristickým hnutím a organizacím, takže jej můžeme vidět na videích Islámského státu, čečenských teroristů, ale využívala jej při práci třeba i IRA atd. Plastický stůl hojně využívají např. preppeři ve Spojených státech a zejména v JAR, kde slouží jako vhodná forma přípravy na obranu vlastního domova a jeho okolí, neboť umožňuje i osobám bez vojenského vzdělání, tedy i laikům, nevojákům, ženám a nezletilým pochopit, kde jsou silná a slabá místa, komu bude při obraně patřit který sektor, kudy vedou ústupové cesty atp. A ještě jednu výhodu má plastický stůl oproti jiným metodám zobrazení terénu a plánování akcí. Nikdo jej nemůže zkopírovat, naskenovat či „hacknout“, dokonce ani vaše vláda. Může stát na místě a hrát svou roli po celé měsíce, ba i roky. A v případě nebezpečí je lehce převrácen na zem a tímto aktem zmizí i veškeré důkazy. Protože jde o zajímavou a hravou formu procesu vzdělávání, je oblíbený zejména při výuce dětí a mladistvých. Jak jinak předat teenagerovi důležité informace a znalosti, když jakákoliv jiná forma výuky jej po pěti minutách přestane bavit? U plastického stolu se i ti nejstarší z nás vrací do svých dětských let. Je tedy jednou z nejlepších teoretických metod pro výuku taktiky a přípravu přepadů či jiných útočných nebo obranných akcí. Pokud se zabýváte taktikou, neměli byste si tuto příručku nechat ujít. Věřím, že příručka obohatí všechny z Vás, ať už jste preppery, survivalisty, militaristy, historiky anebo milovníky vojenských věd. Kniha není velká rozsahem, o to je ale zásadnější svým obsahem, neboť přináší mnoho zajímavých detailů a postřehů k této nepříliš známé problematice, jakož i k taktice samotné.
Annotation: Ernesto Guevara byl především, povstalcem, záškodníkem a velmi nadaným partyzánem, který se od naprosté nuly vypracoval až do úspěšného vedení partyzánského hnutí. Jeho kniha o metodách vedení partyzánského boje je návodná a patří k jedněm z nejlepších, jaké byly v historii na toto téma napsány. Není velká rozsahem, ale je zajímavá a přínosná informacemi, které jsou v ní shrnuty. Autor podrobně rozebírá: - počátek a vznik partyzánského hnutí, Jeho dílo je přínosné nejenom z pohledu historika, ale jistě zaujme všechny, kteří se zabývají metodami boje malých jednotek, asymetrickými konflikty, partyzánskými taktikami a strategiemi či záškodnictvím. Kniha by také rozhodně neměla chybět v knihovně nikoho, kdo se věnuje prepperství a survivalu.
Annotation: Kantův spis Pozorování citu krásna a vznešena z roku 1764 má v celku jeho díla zvláštní postavení. Jedná se o dílo předznamenávající svým tématem Kritiku soudnosti (1790), přitom patří ještě do Kantova předkritického období. Nadto jde o dílo populární, určené širší veřejnosti. Kant zde předkládá filosofická pozorování a formuluje hypotézy principů působících za jevy, jež pak ověřuje na pozorovaném materiálu. Vlastním tématem díla jsou vyšší či jemnější pocity (prožitky a požitky), jejichž základ Kant spatřuje v kombinaci pocitů krásna a vznešena, pro něž má člověk cit. Kant zároveň zkoumá jejich působení v morálce, u lidí rozdílných temperamentů, ve vztahu mužů a žen a v charakterech národů. V tomto smyslu jde o dílo podnětné nejen pro filosofy.
Annotation: Vznik Pojednání o toleranci byl podnícen procesem s Jeanem Calasem, francouzským protestantským obchodníkem, který byl obviněn z vraždy svého syna, aby zabránil jeho údajnému přestupu ke katolictví. Soudní spor a následná Calasova poprava vyvolávaly ve společnosti značné emoce. Voltaire ve svém textu, který vyšel o rok později, v roce 1763, vybízí k náboženské toleranci a obrací se proti fanatismu a pověrám. Podporuje odluku církve od státu a volá po zachování neutrality státu ve věcech víry. Jeho pojednání klade důraz na význam rozumu a svobody mysli při řešení sporných otázek.
Annotation: Kniha Věc myšlení, kterou si Martin Heidegger věnoval ke svým osmdesátým narozeninám v roce 1969, představuje jakési jeho filosofické memento. Tento soubor textů z první poloviny 60. let obsahuje kromě jiného dva z Heideggerových nejdůležitějších textů vůbec. Ve freiburgské přednášce Čas a bytí se autor po pětatřiceti letech vrací z pozice svého pozdního myšlení k problematice třetího – nikdy nedokončeného a údajně spáleného – oddílu svého hlavního díla Bytí a čas. Proslule obtížný text, který poprvé vychází v českém překladu, předvádí, že když bez předsudků přemýšlíme o bytí toho, co jest, jsme nevyhnutelně přivedeni před otázku po čase, a když následně přemýšlíme o čase, jsme nevyhnutelně dovedeni zpět k otázce po bytí. Věcný vztah obojího – bytí a času, času a bytí – pak Heidegger uchopuje v ústředním pojmu svého pozdního díla: události uvlastnění (Ereignis). Pařížská přednáška Konec filosofie a úkol myšlení, jejíž klasický překlad byl pro přítomné vydání znovu přehlédnut, formuluje tezi, že filosofie jako nauka o jsoucím jakožto jsoucím v naší epoše končí, protože jednotlivé vědy si již celek jsoucího bezezbytku rozebraly mezi sebou. Úkolem myšlení, které je dědicem filosofie, je poté podle Heideggera promýšlet věcné vztahy ukryté ve světlině bytí, která se rozevírá spolu s časem a ve které se veškeré jsoucí teprve stává zjevným a uchopitelným, – tedy promýšlet právě to, o co se autor sám pokusil v přednášce Čas a bytí.
Annotation: Ve svém nejznámějším díle Přirozené právo a dějiny Leo Strauss popisuje a hodnotí důvody, které vedly k odmítnutí přirozeného práva. Vysvětluje důsledky tohoto odmítnutí i to, proč argumenty proti přirozenému právu nejsou platné. Těm, kdo ho odmítli ve jménu bezbřehé tolerance, připomíná paradox jejich volby. Podle něj pak totiž platí, že „čím více vzděláváme rozum, tím více vzděláváme nihilismus“. A „nevyhnutelným praktickým důsledkem nihilismu je fanatické tmářství a zpátečnictví“, připomíná Strauss.
Annotation: Kniha sestává z eseje o Aristotelově Politice, Platónově Ústavě a o Thúkydidových Dějinách peloponnéské války. Všechny tři eseje slouží autorovi k tomu, aby na klasické politické filosofii ukázal ideologičnost moderní politické filosofie. Přeložil Michal Mocek. Kniha vychází díky podpoře programu Evropské unie Culture 2000.
Annotation: Jedná se o první verzi úvodu do kritiky soudnosti z r. 1790, která nikdy za Kantova života nevyšla. Autor se v ní opírá o analýzu soudnosti a odhaluje její specifické apriorní normativity, jež identifikuje v principu účelnosti. První verze úvodu na rozdíl od verze napsané pro druhé vydání třetí kritiky v r. 1793 navíc tematizuje specificky filosofickou problematiku, totiž problém filosofie jako systému.
|
Complete list of personal library. There are 1718 books in the library. Lastly added books Lastly read books |
