Už zase bijou děti

Už zase bijou děti plastikovými kyji.
Už zase vzduchem letí slova o anarchii.
A jako v Listopadu z oblohy padá voda
a z obrněnci vzadu klopýtá nesvoboda.

Mám jenom holé ruce a tluču na bubínek,
rytmus nímž klepe srdce bolavé od vzpomínek.
Už zase se mi vrací zarostlé lesní stezky
přejetí vlakem ptáci a prázdné smsky.

Z ulice do pokoje zní píseň obehraná,
neptej se lásko moje komu teď zvoní hrana.
Ta hrana zvoní tobě nad loukou plnou smetí
v téhleté divné době, kdy zase bijou děti,
kdy zase bijou děti, kdy zase bijou děti...