Karel Čapek - Cesta na sever

11.08.2007, 01:11

Čapkův cestopis Cesta na sever byl napsán v průběhu jeho cesty s Olgou Scheinpflugovou po Dánsku, Švédsku a Norsku.

Jako v ostatních jeho cestopisech, zaujmou občas postřehy obecného charakteru, kterými své cestopisy prokládá. V tomto např. uvádí "...to zvláštní na velké literatuře je, že je tím nejnárodnějším, co národ má, a přitom mluví řečí srozumitelnou a důvěrně blízkou všem. Žádná diplomacie a žádný spolek národů není tak univerzální jako literatura; ale lidé jí nepřikládají dost váhy, to je to; proto se mohou pořád ještě nenávidět nebo si být cizí."

"...tolik se dnes povídá o národech a rasách... například co se mne týče, šel jsem si omrknout čistokrevné Germány; odnesl jsem si dojem, že je to skvělá a statečná rasa, která má ráda svobodu a pokoj, potrpí si na osobní důstojnost, nedá si tuze poroučet a nijak nepotřebuje, aby ji někdo vedl."

Dánsko ho příliš za srdce nevzalo, dává tu k dobrému příhodu svého známého, který hledal nejvyšší dánskou horu Himmelbjerg; jezdil všude možně autem a když ji nenašel, ptal se domorodců, kudy k ní má jet; i řekli mu, že ji právě několikrát přejel.

Na Švédsku ho fascinovali (kromě lesů a jezera Mälaren) sami Švédové. Píše o nich:

"..lidé si ve Švédsku potrpí na obřadnost; jsou opravdu strašně důstojní a jaksi od přírody vznešení. Viděl jsem, jak se ve zdejším Tivoli produkoval pod širým nebem kubánský džez z Habany; stockholmský lid na tu bandu kreolských tatrmanů čekal vážně a mlčky jako na nedělní kázání v kostele. Nejsem zrovna nejmenší z lidí; ale mezi těmi dlouhými a tichými Švédy jsem si připadal jako dítě ztracené v lese. Nebo byl nával do zahradní restaurace; a místo, aby se lidé, jako v Evropě, hádali o místo, postaví se do řady a trpělivě čekají, až je jakýsi důstojný hodnostář uvede k prázdnému stolu. Je-li to tak ve všem, není tu asi těžké být králem; neboť zajisté není nejhorší z úkolů vládnout lidem, kteří jsou páni.

...když je člověk cizincem a pocestným, dívá se na maličkosti, jako je třeba hospoda nebo cesta. Nejde o to, že je ta hospoda čistá a dobrá; to se tu rozumí samo sebou; ale přijdete a dáte si frokost za dvě koruny a nějaký ör, a teď si vyberte z velkého stolu uprostřed lokálu, co vaše hrdlo ráčí; je tu rybiček, salátů, pečení a sýrů, chlebů a šunek, ráčků a krabů, slanečků a másla a úhořů, že nevíte co dřív; a pak vám donesou něco teplého v míse, a když to sníte, přinesou vám toho znovu plnou mísu a mají ukrutnou radost, že vám chutná; a když už si myslíte, že jste je přivedl na mizinu, donesou vám ještě pamětní knihu, abyste se jim zapsal na věčnou památku. Vem vás čert, snědl-li jste víc, než je vaše míra; ale tady jde o něco, co se netýká žaludku, nýbrž něčeho k nezaplacení: úcty a důvěry k člověku sebecizejšímu, jenž přijde do domu.

Anebo cesta: protože se tu staví tolik silnic, musíte pořád objíždět úzkými polními úvozy; a potkáte náklaďák, který zajede do příkopu, aby vám udělal místo; potkáte auto, které z dálky ucouvá, abyste mohl projet; a ten druhý šofér vám vůbec nevynadá, nýbrž zvedne ruku k čepici a pozdraví.

Já vím, maličkosti; ale člověk pocestný utrhne kvítek u cesty a zvedne maličkost, aby si ji schoval na památku. A snad to není asi maličkost, když se pocestný v pracizí zemi cítí víc pánem a člověkem než jinde na světě."

Norsko mu připadalo, v porovnání se Švédskem, ze kterého do Norska přejel, temné a nuzné. Norský národ pak "plecitější, rustikálnější a míň důstojný a vůbec lidovější; vypadá poněkud rozjařeně jako národové, které mají náklonnost k pití a politice; a pokud se dá soudit podle tváří, nemusí se jich člověk bát."

"Hledal jsem v Oslu odpověď na otázku, jak to přijde, že tak malý, a pokud mohu soudit, i chudý národ, a že tak nevelké, a pokud jsem viděl, i dost všední město jako Oslo ze sebe vydaly tak velkou a úžasnou literaturu. Za daných okolností jsem tu odpověď nenašel; a divím se nyní více než dříve."

V Norsku si Čapek nenechal ujít návštěvu lodě norského polárního badatele Roalda Amundsena Fram, jehož knihy jako malý kluk se zatajeným dechem četl. Fram popisuje takto: "...taková obyčejná, nevelká loď je to, pravda, ze solidního dřeva a boky trochu vzepřenými trámy a břevny, aby něco vydržela; kuchyňka jako dlaň, kotelnička pro smích, schody a dveře, aby si v nich každý hlavu narazil; a pak kabinka jak pro dítě..."

Vrcholem Čapkovy cesty byla ovšem několikadenní výprava lodí Hakon Adalstein kolem Norska až na nejsevernější bod Evropy Nordkapp.