Pardubice mistry

11.04.2005, 19:11

Hokejové Pardubice po šestnácti letech opět mistry.

Tak nám skončilo možná nejkvalitnější hokejové playoff v historii. Mně se, jako středně horlivému příznivci nejrychlejší hry na světě, líbilo hned třikrát. Zaprvé proto, že jsem se jako Východočech a příznivec pardubického hokeje konečně dočkal titulu, který si Pardubice zasluhují již minimálně dva roky. Zadruhé to byla převaha útočného hokeje nad defenzivním. V minulému ročníku si cestu do finále prorazily týmy Zlín a Slavia sázející na úpornou obranu. Zatřetí pak, pochopitelně, znatelný kvalitativní posun oproti předcházejícím ročníkům doprovázený příslušným nasazením. Samozřejmě tu byla řada věcí, které mě rozčilovaly. Snad největší blamáží bylo vystoupení rozhodčích, jak hlavních tak čárových, kteří se, až na několik málo výjimek, dopouštěli nadstandardního množství chyb. Na druhou stranu nešlo přehlédnout tendence hráčů svalovat neúspěch týmu nikoli na svůj výkon, nýbrž na výkon rozhodčích, což bylo v několika případech až úsměvné.

Nejsympatičtěji vystupujícími týmy mi byly Pardubice a Liberec, jejichž vzájemnou sérii považuji za absolutní vrchol playoff. Z hokejistů mě nejvíc nadchli pardubičtí Hemský, Průcha, Dopita, Mikeska a Bulis, liberečtí Vrbata, Kotalík, Vaic, Hnilička, vítkovičtí Kubina (ač by takový hráč měl už umět kontrolovat to, co říká), Varaďa, zlínský Čajánek a slávistický Vlasák (nečekal jsem, že Slavia vypadne tak brzy; viděl jsem ji minimálně ve finále). Naopak těžkým zklamáním byl pro mě např. takový Fischer. V každém zápase, který jsem s ním viděl, udělal minimálně jednu hrubku, ze které buď padl gól nebo bylo Hniličkovi horko pod dresem. Nepřesně přihrával a vůbec působil ne moc jistým dojmem. Nerozumím tomu, co dělá ve výběru pro MS ve Vídni, ostatně stejně jako Výborný, který nemá za sebou vůbec vydařenou sezónu ve Spartě. Oproti obecně rozšířenému názoru si navíc nemyslím, že by Lašák v pardubické brance byl nějakou zásadní příčinou úspěchu Pardubic. Podle mého názoru chytal mírně nadprůměrně, pustil však několik lehkých gólů, puky se od něho nebývale často odrážely do prostoru před brankou, nerozehrával jistě a pravidelně se dopouštěl takových minel, že jen shodou šťastných náhod neskončila většina z nich pukem v jeho síti. Jeho mršnost a příkladné zaujetí pro hru to všechno přebít nemohlo.