Byla válka v Evropě?

13.01.2007, 18:28

Dostala se mi do ruky zajímavá kniha amerického novináře H.R. Knickerbockera Bude válka v Evropě? Knickerbocker byl pozoruhodný novinář, držitel Pulitzerovy ceny, žijící od roku 1922 v Evropě.

Ve své novinářské činnosti se soustředil zejména na hitlerovské Německo. Pečlivě sledoval vzestup Adolfa Hitlera, se kterým uspořádal několik interview. Velmi dobře se znal taktéž s Churchillem, Mussolinim a množstvím dalších významných evropských politických činitelů.

Pod vlivem narůstajícího zbrojení v Evropě, napsal Knickerbocker v roce 1934 knihu s výmluvným názvem Will War Come in Europe?, která byla přeložena do češtiny, kde v Nakladatelství Julia Kittla nást. vyšla pod názvem Bude válka v Evropě? Autor v ní stručně a dostatečně přehledně hodnotí situaci v mnoha možných potencionálních ohniscích konfliktu a zpovídá množství tehdejších politiků.

Evropské země dělí do jednotlivých táborů. Rozeznává tábor francouzský (Francie, Polsko, Jugoslávie, Československo, Rumunsko a Belgie), německý (Německo, Rakousko, Maďarsko a Bulharsko), italský (Itálie), anglický (Velká Británie) a tábor neutrálů (Švýcarsko, Holandsko, Španělsko, skandinávské a baltské státy). Sovětské Rusko považuje za zemi, "která žije příliš ve strachu a obavách před Japonskem, než aby byla pro Evropu něčím víc než velkým mocenským činitelem budoucnosti a hrozbou, o které Francie doufá, že by jí mohla držet v šachu Německo."

Knickerbocker píše: "Co naplnilo Evropu panickým strachem, je jméno Hitlerovo. Ani jeden mezinárodní vztah v Evropě nezůstal týž jako v době, kdy Hitler ještě nebyl kancléřem. Potud se zdá, že mínění světa potvrzuje úsudek, že Hitler znamená válku; na mnoha evropských místech panuje vysilující společný strach. Je to strach před tím, že by válka, až přijde odkudkoli, strhla všechny národy do svého víru a že by zničila civilizaci Západu. Amerika si nemůže dovolit, aby vůči tomuto rozšířenému mínění Evropy zůstala lhostejná."

Ne nevýznamná část knihy je věnována názorům tehdejšího československého prezidenta T. G. Masaryka a ministra zahraniční Evarda Beneše. Masaryk je podle Knickerbockera "Washingtonem Československa, doslovně otcem své země. Dnes cítí jeho národ, jeho dítě, že je Hitlerovým pangermanismem více ohrožen než kterýkoli jiný stát."

"Území Československa je položeno tak nešťastně, že by se motorisovaná německá a maďarská vojska ve čtyřech hodinách setkala ve středu Československa a že by mohla zemi rozdělit ve dvě poloviny. Češi prohlašují, že mají pouze minoritu, čítající 119 000 maďarských státních občanů. Maďarsko však tvrdí, že jde o více než jeden milion, a Maďaři jsou pokud možno ještě žádostivější "územní revise" než Němci."

Sám T. G. Masaryk o německé válečné hrozbě soudil:

"Reorganisovat jej (Německo) pronikavým způsobem, jak je Hitlerovým záměrem, znamená gigantický úkol, který nemůže být proveden přes noc. Nejde to ani za jeden rok. A až to bude provedeno, může všechno vypadat zcela jinak než dnes. Vyčkáme zcela prostě, a uvidíme, jak pracuje jejich rozum. Němci jsou v podstatě vesměs profesoři. To znamená, že budou myslit. Nemohli by žít, aniž by myslili, a toto myšlení povede také k výsledkům."

"Hitler znamená pouze pokračování hnutí, které se začalo již v minulém století, když v Rakousku po prvé povstal pangermanismus. Jeho program, sloučit všechny německy mluvící lidi Evropy v jediné mohutné německé říši, je jednou z nejstarších koncepcí moderní politiky. .. Ovšem, ve všech těchto desetiletích nebyl pangermanismus ničím víc než pouhým hnutím. Nyní bylo toto hnutí vtěleno v německém státu. A celé toto hnutí spočívá, jak dnešní německý stát sám, na představě, že Němci jsou národem pánů - národem vladařů. Je to vážná věc, když je pětašedesát milionů lidí vedeno takovým směrem."

"Německá hitlerovská strana u nás chtěla nám vzít kus našeho území a dáti jej Německu. Nuže, rozpustili jsme tuto stranu. Demokracie neznamená, že necháme bez trestu běžet každého rváče, který odkudkoli přijde a chce nám zasadit ránu. Demokracie musí rány vracet. Což Vaše americká demokracie nebojovala proti odtržení Jihu? Demokracie může býti v kritické periodě postavena před nutnost bojovat."

"Nemyslím, že přijde válka, snad existuje někde přání vésti válku. Vím, že existují válečně naladění lidé. Ale kde jsou peníze na vedení války? Všechny země světa mají hladovějící obyvatelstvo. Jak by mohla kterákoli země uživit válčící armádu?"

Knickerbocker k tomu poznamenává: "prezidentův poslední argument zněl spíše nadějně než přesvědčivě. Vlastní naději klade Československo ve své smlouvy, klade ji ve svou pevnou víru, že problémy, které vyvolal Hitler, jsou problémy celé Evropy, a že si ani Francie ani Anglie nemohou dovolit nechat zaniknout malé státy."

Beneše považoval Knickerbocker za nejchytřejšího ministra zahraničí ve Střední Evropě, který "propůjčil svém zahraničnímu úřadu na evropských konferencích větší význam než jaký mívají ministerstva mnohem větších států."

Beneš oproti Masarykovi soudí, že Evropa má padesátiprocentní šanci, že válka vypukne. Pokud ovšem nepřijde v nejbližších pěti letech, nepřijde vůbec. Rozhovor byl veden v roce 1934, válka vypukla 1. září 1939.

E. Beneš:

"Potrvá-li přítomný stav vysokého nacionálního napětí, jejž můžeme dnes pozorovat v Německu, pět let, pak by byly vyhlídku na válku větší. Ale politické dějiny a dějiny diktatur učí, že tento druh vysokého nacionálního napětí podle vší pravděpodobnosti nepotrvá tak dlouho."

"Hitlerovská revoluce dala podnět k sjednocení Československa? Československý národ, v duchu vždy sjednocený, nalezl však formální jednotu teprve po světové válce: abychom si svou jednotu plně uvědomili, k tomu bylo třeba vývoje posledních let v evropské politice, jenž se skončil zřízení obou diktatur v Italii a Německu."

Autor kapitolu o Československu uzavírá:

"Československo má ze všech spojeneckých zemí nejnepříznivější vojensky-zeměpisnou polohu. Dnes má pětašedesát milionů hitlerovských sousedů. Zítra může tento počet, stane-li se Rakousko hitlerovským, stoupnout na dvaasedmdesát milionů. Československo má ve svých vlastních hranicích tři miliony bojovných Němců, z nichž mnozí volají po sloučení s říší. Má za sousedy Maďarsko, jež nyní vede nový divoký propagační útok za znovuzískání Slovenska.

Ale Československo má své vzájemné obranné smlouvy s Francií, Rumunskem a Jugoslavií. Má nejmenší, ale nejlépe vyzbrojenou armádu ze všech zemí Malé dohody. Má Škodovy závody, největší zbrojovku ve Střední Evropě. A konečně má Beneše. On má pro udržení míru větší cenu než vojsko. Ale on sám odhaduje skutečné možnosti války a míru na padesát procent."

Jak vidno, Edvard Beneš americkému novináři imponoval. Je škoda, že se Beneš o čtyři roky později, v rozhodující chvíli, zachoval více jako chytrý než jako statečný státník.

V závěru knihy Knickerbocker shrnuje názory politiků:

Čs. president Masaryk: "Války nebude, protože není peněz."
Čs. ministr zahraničí Beneš : "Vyhlídky pro válku a proti ní v nejbližších pěti letech jsou stejně velké."
Maďarský říšský správce, admirál Horthy: "Války nebude. Risiko je příliš velké."
Generál Camille Walch, štrasburský vojenský guvernér: "Nejsem již optimistický."
Jihoslovanský král Alexandr: "Na Balkánu se válka nezačne."
Bulharský král Boris: "Válka se zdá pravdě nepodobná, dokud bude míti moc v rukou generace, která prodělal poslední válku."
Rakouský kancléř Dollfuss: "Mír Evropy závisí na nezávislosti Rakouska."
Otto Habsburský: "Mír Evropy závisí na nezávislosti Rakouska."
Francouzský ministr letectví, generál Joseph Denain: "Radujeme se z každého nového letadla, které vybuduje Anglie."
Francouzský ministr zahraničí Louis Barthou: "Před rokem jsem napsal, že v roce 1934 nemůže dojíti k válce. Dnes bych již nemohl projeviti tento názor."
Maďarský ministerský předseda Julius Gömbös: "Zda bude deset let mír? Neřekl jsem to sice výslovně, ale doufám v to z plného srdce."
Mussolini: "Mír na deset let."
Winston Churchill: "Obávám se onoho dne. Není daleko vzdálen. Jsme od něho odděleni snad jen jedním rokem, snad jen osmnácti měsíci."

A Knickerbockerův názor? "Karty jsou rozděleny tak, že všechno svědčí proti trvalému míru, nelze-li dosáhnouti omezení zbrojení."