Havel o naději

21.11.2024, 18:00

Naději, o níž dost často přemýšlím (zvlášť v situacích obzvlášť beznadějných, jako například ve vězení), chápu především, původně a hlavně jako stav ducha, nikoli stav světa. Naději v sobě prostě máme nebo nemáme, je rozměrem naší duše a není ve své podstatě závislá na nějakých pozorováních světa či odhadech situace. Naděje není prognostika. Je to orientace ducha, orientace srdce, přesahující svět bezprostředně žitého a zakotvená kdesi dál, za jeho hranicemi. Jako pouhý derivát něčeho zdejšího, nějakých pohybů ve světě či jeho příznivých signálů se mi prostě nezdá být vysvětlitelná. Její nejhlubší kořeny cítím tedy tkvět kdesi v transcendentnu, podobně jako kořeny lidské odpovědnosti, aniž jsem ovšem schopen – na rozdíl třeba od křesťanů – o tomto transcendentnu něco konkrétního říct. Na tomhle mém přesvědčení – vlastně to je víc než jen přesvědčení, je to vnitřní zkušenost – nemění nic míra, v jaké ten který člověk takové zakotvení své naději přiznává či nakolik je popírá: ten nejpřesvědčenější materialista a ateista může mít této vnitřní, pravé a v transcendentnu (podle mého – nikoli jeho – mínění!) zakotvené naděje víc než deset metafyziků dohromady. Mírou naděje v tomto hlubokém a silném smyslu není míra našeho rozveselení z dobrého běhu věcí a naší vůle se investovat do podniků viditelně mířících k brzkému úspěchu, ale spíš míra naší schopnosti usilovat o něco proto, že to je dobré, a nikoli pouze proto, že to má zajištěno úspěch. Čím nepříznivější je situace, v níž svou naději osvědčujeme, tím hlubší tato naděje je. Naděje prostě není optimismus. Není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne. Myslím si zkrátka, že tu nejhlubší a nejdůležitější naději, tu jedinou, která nás dokáže navzdory všemu udržet nad hladinou, přimět k dobrým činům a která je jediným pravým zdrojem závratnosti lidského ducha a jeho snažení, bereme tak říkajíc „odjinud“. A tato naděje to také především je, co nám dává sílu žít a pořád znovu něco zkoušet i v podmínkách navenek beznadějných.

Z knihy: 
HAVEL, Václav a HVÍŽĎALA, Karel. Dálkový výslech. Vydání 11. Praha: Universum, 2021. 240 s. ISBN 978-80-242-7547-5.