Na jednu notečku

Jdu k vodě líčit na jelce, mám Škvoreckého Zbabělce
a chléb a buřty v kabelce s kořalou sladkou.
když slunce vstává v rumělce, zahlédnu metat kozelce
zasloužilého umělce s plesnivou bradkou.

Když v tváři rumem zruměním, tu spokojím se s domněním:
"Kozelce ladí s uměním jak šroubek s matkou!"
Zní z láhve nota za notou, kabela zeje prázdnotou
a já mám půdu pod botou poněkud vratkou,
padadadam padadam.

Keď ide vlna za loďou, pijeme vodku s Voloďou
a bratstvo našich nároďov sa takto tuží,
Voloďa býval barónom, teraz je z neho agronóm,
má salaš hore nad Hronom a záhon ruží.

Keď spieva sláčik primáša a čašník fľašu prináša,
môj zrak s víziou sobáša zvlhne mi plačom,
keď vraví:"Koniec košiarom! Predáme ovce mäsiarom!
Je lepšie dať sa k žandárom, ako byť bačom!",
padadadam padadam.

Když pluje loďka za loďkou, chutná mi voďka s Voloďkou,
on rotným je, já piloťkou, bydlíme v tanku,
když měsíc svítí na Něvu jak cibulička v nálevu,
jdem v maskovacím oděvu udělat banku.

Plá nocí šarlat uhlíků, zní tlukot ran a slavíků
a v bance ani rublíku, to kvůli manku,
tu vezmem zavděk nálevnou vypijem vodku nelevnou
a půjdem nocí barevnou užíti spánku,
padadadam padadam.