Minulost

I.
Jako když k půlnoci na dveře zaklepe nezvaný host,
stejně tak na tebe za rohem čeká tvoje minulost.
Šaty má tytéž, vlasy má tytéž a boty kožené.
Pomalu kulhavě za tebou pajdá, až tě dožene
a řekne:

Ref:
Tak mě tu máš,
tak si mě zvaž,
pozvi mě dál,
jestli mě znáš.
Jsem tvoje minulost.

II.
V kapse máš kapesník, který jsi před léty zavázal na uzel.
Dávno jsi zapomněl to, co jsi koupit měl v samoobsluze.
Všechno, cos po cestě poztrácel zmizelo, jak vlaky na trati.
Ta holka nese to v batohu na zádech, ale nevrátí,
jen říká:

Ref:
Tak mě tu máš,
tak si mě zvaž,
pozvi mě dál,
jestli mě znáš.
Jsem tvoje minulost.

III.
Stromy jsou vyšší a tráva je nižší a na louce roste pýr,
červené tramvaje jedoucí do Kunčic svítí jak pionýr.
Jenom ta tvá pyšná hlava ti nakonec zůstala na šíji.
Průvodčí, kteří tě vozili před léty dávno nežijí.

Ref:
Tak mě tu máš,
tak si mě zvaž,
pozvi mě dál,
jestli mě znáš.
Jsem tvoje minulost.

IV.
Na větvích jabloní nerostou fíky a z kopřiv nevzroste les.
To, co jsi nesnědl včera a před včírem musíš dojíst dnes.
Solené mandle i nasládlé hrozny máčené do medu.
Ty sedíš u stolu a ona nese ti jídlo k obědu
a říká:

Ref:
Tak mě tu máš,
tak si mě zvaž,
pozvi mě dál,
jestli mě znáš.
Jsem tvoje minulost.

V.
Rozestel postel a ke zdi si lehni, ona se přitulí.
Dneska tě navštíví ti, kteří byli a kteří minuli.
Každého po jménu oslovíš, neboť si vzpomeneš na jména.
Ráno se probudíš a ona u tebe v klubíčku schoulená
a řekne ti:

Ref:
Tak mě tu máš,
tak si mě zvaž,
pozval´s mě dál,
teď už mě znáš.
Jsem tvoje minulost.