AVATARIUM - The Girl with the Raven Mask

Celkové hodnocení alba: 79% Rok vydání: 2015 Žánr: doom metal Celkový čas: 49:57 Skladby

Recenze:

Avatarium se už asi napořád budou muset potýkat s jednou věci – i kdyby hráli ještě třeba dvacet, třicet let, tak i za tu dobu budou nejspíš všechny recenze na jejich alba začínat pohádkou o tom, jak se tahle formace zrodila. Ono to ale asi jen těžko jde udělat jinak, když hlavním hrdinou téhle pohádky není nikdo jiný než Leif Edling, lídr severské doom metalové veličiny Candlemass. Pokusím se s tím dnes už tolik nezdržovat, přece jenom jsem se o tom už pořádněji rozpovídal v dobových recenzích na debut „Avatarium“ a následné EP „All I Want“, ale ze slušnosti by asi bylo vhodné alespoň ve zkratce zmínit, oč se jedná.

Cesta Candlemass nikdy nebyla přímočaře jednoduchá. Jejich kariéru lemují rozpady a reuniony, slabší období (přiznejme si to na rovinu, že ta jejich 90. léta nejsou zrovna kulervoucí) a navíc je vždy trápila pozice za mikrofonem. Když už to konečně začínalo vypadat, že se situace ustálila, Candlemass začali vydávat jednu skvělou desku za druhou a po opětovném odchodu problémového (hlasové však nadaného) Messiaha Marcolina zdánlivě našli pěveckou jistotu v Robertu Lowem ze Solitude Aeturnus, přišel nečekaný obrat. Švédové ohlásili, že „Psalms for the Dead“ bude jejich labutí písní a dále už žádné desky vydávat nebudou, a taky vyrazili Lowea.

Než ale člověk stihl pořádně dotruchlit, že žádné další album Candlemass už fakt nebude, najednou tu byl debut Avatarium. Skoro to až vypadá, jako by Edlinga přestalo bavit ono jakési prokletí Candlemass a rozhodl se zkusit štěstí pod novým názvem. Posbíral několik starých známých, s nimiž se potkal již dříve v různých kapelách (Abstrakt Algebra, Krux, sólový projekt, někteří se mihli i v Candlemass), navrch přibyla úžasná zpěvačka – a Avatarium byli na světě a dokazují, že i po padesátce dokáže Leif skládat muziku, jež naprosto důstojně navazuje na jeho nejslavnější díla, která už dnes patří ke klasikám doom metalu.

On ten recept Avatarium je zdánlivě docela jednoduchý. Ten vliv Candlemass je z toho hodně cítit, protože Edlingův rukopis je prostě jasně rozpoznatelný. Navíc ale přinášejí ještě větší podíl kláves (aby ne, když tentokrát je klávesista v základní sestavě) a samozřejmě i změnu na ženský vokál, což byl tah, jenž vyšel naprosto dokonale. Co si budeme povídat, ona za to ve velké míře může právě Jennie-Ann Smith, protože zpívá naprosto fantasticky. Nikdy dřív vidět nebyla, ostatně to asi není moc zpěvačka v tom smyslu, že by se živila hudbou, protože podle dostupných informací pracuje jako psychologický poradce v nemocnici a sem se dostala (co si budeme nalhávat) asi hlavně díky tomu, že je provdaná za kytaristu Marcuse Jidella, ale koho takové detaily zajímají, když prostě zpívá takhle.

Nicméně síla Avatarium nestojí jen na zpěvačce, jakkoliv je skvělá a je jednou z hlavních předností skupiny. Pořád je v tom totiž extrémně vysoký skladatelský um a i čistě co do instrumentální stránky je to obrovská paráda. Edling má prostě cit pro naprosto brilantní riffy a opětovně to potvrzuje. Zároveň se mi ale líbí, že přibyl jakýsi baladičtější feeling a také znatelný retro nádech, o nějž se starají zejména klávesy Carla Westholma, a právě v téhle poloze to Avatarium ohromně sluší. Ono „retro“ je totiž sice patrné, ale přesto nenásilné a rozhodně uvěřitelné na rozdíl od spousty trendových skupin, které ty sedmdesátky tlačí na sílu. A právě poslední dvě zmiňované věci – myšleno baladičnost a retro – jsou na „The Girl with the Raven Mask“ snad ještě znatelnější než na „Avatarium“ a „All I Want“.

Až doteď jsem o zvuku Avatarium mluvil vlastně jen obecně, nicméně „The Girl with the Raven Mask“zní také takhle, a kdybych se měl pustit do podrobnějšího popisu, vlastně bych jen opisoval to, co jsem už řekl před chvílí. Nicméně, nechci tímhle vzbudit dojem, že je novinka jen prostě další album do počtu a oproti „Avatarium“ nepřináší nic nového. Be skutečnosti jsou totiž ty skladby tak silné, že prostě není možné dělat nic jiného než jen držet tlamu a užívat si to. Ty písničky jsou fakt nádherné, zdánlivě jednoduché, ale v reálu strašně chytře napsané, mají hutnou atmosféru, navzdory střednímu tempu a doom metalovému žánru to má spád a navíc, jak už padlo, to všechno šperkuje Jennie-Ann Smith. Na „The Girl with the Raven Mask“ mě třeba strašně baví klávesy, jež jsou místy vysloveně bravurní, ale ta kvalita alba tkví především v tom, že je to výborné po všech stránkách.

Zároveň si strašně cením také toho, že – já vím, že to je to klišé, ale prostě to tak je! – nejde vybrat nějaké vrcholy, protože ta osmička skladeb je skutečně vyrovnaná. Každá z nich je vypiplaná a má na desce pevné místo. Vážně jsem to zkusil, že bych tu některé echt kusy vypíchnul, ale nakonec jsem se nedokázal rozhodnout, jaké bych měl vynechat, protože všechny jsou natolik dobré, že si opomenutí nezaslouží. „The Girl with the Raven Mask“ je jednoduše senzační jako celek a po celou svou délku a tak by se k němu také mělo přistupovat – jako k nedělitelnému celku, protože takhle funguje bez chybičky.

Nemůžu si pomoct, ale Avatarium mě strašně baví… tak moc, až to pomalu hezké není, nicméně je to prostě ohromně báječné po všech směrech. Strašně hezky se to poslouchá a takříkajíc to leze do ucha úplně hned, přitom je to ale velice trvanlivé a neomrzí to ani po velkém množství poslechů. Pro takové Candlemass jsem měl vždycky trochu slabost, takže ukončení jejich studiové činnosti mě svého času hrozně mrzelo, avšak Avatarium je více než důstojný nástupce, jenž se vedle svého legendárního staršího brášky nemusí nijak stydět, zvlášť když i navzdory onomu rukopisu tam ten posun do lehce jiných (byť příbuzných) vod je cítit. A když si vezmete, že Candlemass je vlastně jedna ze zásadních formací svého žánru, tak je to hodně silné tvrzení – já si ovšem myslím, že v tomhle případě zcela opodstatněné.

Autor: H.
Zdroj: http://sicmaggot.cz/avatarium-the-girl-with-the-raven-mask/

Když druhé řadové album projektu, respektive už vlastně regulérní kapely AVATARIUM „The Girls With The Raven Mask“ vycházelo v říjnu loňského roku, vypadalo to, že jeho duchovní otec Leif Edling se už ve svém boji s únavovým syndromem dostal z nejhoršího. Krom zmiňovaného alba se totiž začalo hovořit i o plánech na oslavy třicátin jeho domovského spolku CANDLEMASS, nahrávání nového EP a nějakém tom koncertování navíc.

Žel, podle posledních zpráv to však není s Leifovou nemocí úplně nejjednodušší, a tak se ještě nejspíš nějaký ten pátek budeme muset spoléhat především na jeho studiovou tvorbu (v současnosti ji, mimochodem, doplňuje i další mistrův projekt THE DOOMSDAY KINGDOM), která ovšem naštěstí nepodléhá žádným světským slabostem a nemocem a je spolehlivá a pevná jako židovská víra.

Ale zpět k AVATARIUM. Komu se líbil bezejmenný debut téhle prohnilé metalové sebranky, bude v případě novinky nejspíš znovu navýsost spokojen. S Edlingovými riffy a čarokrásným vokálem Jennie-Ann Smith se totiž opět ocitáme v mrazivě podmanivé atmosféře pomalého metalu, jenž je protentokráte ještě více probarven melodickými motivy, dýchajícími náladou a příchutí sedmdesátých let minulého století. A celé to pak má znovu převelice podmanivý efekt, v jehož rytmu se dá velmi, ale opravdu velmi lehce ztratit.

Jako třeba když se odpíchne bezvadný motiv úvodní, titulní pecky, podkreslený mohutnými hammondkami a Jennie-Ann Smith se předvede v celé své hlasové kráse. Hotová kráska a zvíře uprostřed divokého tance v temném hrádku ztraceném kdesi v srdci lesní pustiny. Podobné obrazy vám pak naskakují i během dalších skladeb, ať už je to rybářská bárka sevřená vodním masivem uprostřed rozbouřeného oceánu („The January Sea“), romantická večeře pro dva při svíčkách v márnici („Pearls And Coffins“) anebo třeba temná, bezhvězdná noc na šibeničním vrchu („The Master Thief“).

Samozřejmě, sympaticky se nám z toho tu a tam zlehka a nenápadně vynoří také neodmyslitený motiv ála CANDLEMASS, aby se zase vzápětí schoval a nechal vyniknout zpěvaččině umu a klávesovým variacím, které především činí markantní rozdíl mezi oběma skupinami. To ale není vůbec na škodu, už jenom kvůli tomu, že tato „čistě náhodná“ podobnost je v případě Edlingova autorského rukopisu synonymem poctivého a smyslného hudebního projevu.

„The Girl With The Raven Mask“ tedy jednoznačně navazuje na kvality svého předchůdce a přináší další porci výtečných metalových chmur, které vás přes svůj jednoznačný příklon k typické melancholii především zahřejí u srdce. Více takových, mohu k tomu jen dodat, více takových, co v dnešní uspěchané (a chce se mi napsat post-) metalové době dokáží podobným způsobem zpomalit a promítnout do své produkce také duši.

Autor: Louis (hodnocení 8 z 10)
Zdroj: http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=7940