IN THE WOODS... - Omnio

Celkové hodnocení alba: 73% Rok vydání: 1997 Žánr: folk metal Celkový čas: 63:19 Skladby

Recenze:

Existuje zopár albumov v rámci rôznych štýlov, ku ktorým sa dá kedykoľvek vrátiť, pretože už vo svojej dobe patrili k nadčasovým skvostom, priekopníckym dielam, ktoré prispeli k zásadnej zmene smerovania scény, ku ktorej patrili. Ťažko povedať, nakoľko album „Omnio?“ stál na začiatku takejto zmeny, pretože smolou nórskych priekopníkov metalovej avantgardy IN THE WOODS... bola vždy ich nenápadnosť.

Pôvodne pagan black formácia už na svojom debutovom albume „Heart Of The Ages“ naznačila, že akési štýlové škatuľky, prípadne čisto black metalová obmedzenosť si u nich svoje miesto nenájdu. Málokto však čakal, že po debute a reedícii svojho prvého dema príde vlastne už na druhom radovom albume k takej veľkej zmene. Písal sa rok 1997 a metalová hudba sa krútila v tornáde zmien. Objavovali sa prvé náznaky prechodu ku priamočiarejšej, komerčnejšej hudbe, dlhočizné epické opusy sa prestávali nosiť. A zrazu „Omnio?“. S kultivovanejším doom metalovým zvukom objavili IN THE WOODS... čaro práve siahodlhých kompozícií, o akých sme si mysleli, že už máme dávno za sebou. Žiadne refrény, žiadne slohy, hudba na tomto albume plynie podľa vlastnej logiky, gradácie k rytmickým i aranžérskym vyvrcholeniam sa striedajú s pokojnými plochami metalom ovplyvnenej ambientnej estetiky. Na rozdiel od takých THERION pristupujú IN THE WOODS... k pojmu metalová symfónia zodpovedne, nevykazujú iba bombastické formálne znaky, nekrížia metal s vážnou hudbou, ale naopak, transformujú ho prirodzene, z vnútra. Ak existuje medzikrok od surového doom metalu počiatku deväťdesiatych rokov k súčasnej tzv. postdoomovej forme, jedným takýmto krokom prispela práve táto doska vtedy už neblackmetalovej, neskôr ťažko avantgardnej a dnes už dávno rozpadnutej a v dobrom spomínanej veľskupiny.

Absencia surových vokálov, kultivovanosť a obrovský umelecký rozmer tohto albumu svojho času odradilo veľa ľudí. Málokto mal trpezlivosť lúskať sa 15 minútovou úvodnou „299 796 km/s“, takmer dvanásťminútovou famóznou „Weeping Willow“, ktorej úvod patrí k extatickým vrcholom albumu, či titulnou, dvadsaťpäťminútovou kompozíciou „Omnio?“, ktorú kapela pre istotu rozdelila na tri časti „Pre“, „Bardo“ a „Post“, hoci takmer zbytočne, pretože počúvané oddelene ukracujú poslucháča o komplexný zážitok. Inštrumentálne sa IN THE WOODS... udržali v rovine sympatickej jednoduchosti, kompozične však napodobnili jeden zo svojich veľkých vzorov. ANATHEMA mala v tej dobe obrovské šťastie, že odborná kritika sa vo svojich úvahách o „metalových nástupcoch PINK FLOYD“ držala skôr hudobnej podobnosti.

Našťastie, štýl IN THE WOODS... nenašiel príliš veľa záujemcov o vykrádanie. Album „Omnio?“ tak znie sviežo aj dnes, po ôsmich rokoch, a keďže nemá svojho priameho príbuzného ani medzi ostatnými radovkami ITW, tvorí táto doom metalová „bohémska rhapsódia“ unikátnu stavebnú jednotku hudobnej histórie nielen jednej výnimočnej kapely.

Autor: V-dur (hodnocení 8,5 z 10)
Zdroj: http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=1911

---

Léta páně 1997 dala vzniknout snad nejlepší atmosférické desce, která se nachází v mé soukromé sbírce. Tehdy norská skupina In The Woods... vydala album "Omnio", pro mě osobně vrchol jejich tvorby a já se po jeho objevení stal vyznavačem, knězem kázajícím kult melancholického štěstí, smutné krásy vlhkých hvozdů a opuštěných planin. Jejich následná alba si bezesporu zachovala vysokou kvalitu, ale mety Omnia už nedosáhla žádná.

Tak tedy pohleďte, zde stojí milník, monument atmosférické hudby, podle které lze poměřovat vše ostatní a následující. Síla, s jakou tato deska promlouvá, nejde vyjádřit slovy, lze jen vyslechnout, pochopit a konzumovat. Jak už lze tušit, vše je hlavně o pocitech. Ty dokořeňují náš všední život, jehož základní strukturu utváří dění kolem nás. Kdyby to šlo, dal bych albem dovybavit lékárničky v autech, ordinace psychologů a drogerie. Lidi by si v depresi mohli zakoupit lék na svoje trable. "Omnio" je bez předpisu, dávkování neomezeno a účinek zajištěn.

Již vyklidnělý začátek napovídá, v jakých otáčkách se tento motor bude otáčet. Doomová zahloubanost vyplní celý pokoj kolem posluchače a rázem není na světě nic důležitějšího než relax. Harmonie nástrojů tiše plyne, uspávající tok zhudebnělých myšlenek je co chvíli přerušen vybrnkáváním akustické kytary. Tu se ozve violoncello či housle, ale nade vším dominuje expresivní zpěv kapelníka Jana Kennetha, který vypráví svá moudra s dojímavým zaujetím. Jeho zpěv, podmalován nádhernými melodiemi, patří k tomu nejkrásnějšímu, co jsem kdy slyšel. A nelze nezmínit něžný soprán žínky Synne Diany, která svým školeným hlasem jitří duši. I ona má lví podíl na dopadu, který tohle album má.

Vynikající je schopnost muzikantů měnit nálady ve zlomcích vteřin. Uspávající tempo co chvíli graduje, aby po vášnivé kulminaci slunečních erupcí opět přešlo do pošmourného odpoledne kdesi na stráni. Tvrdosti tady není docíleno brutálním řevem či hoblující basou, vše je dílem skvostných aranží a změnami tempa. Ne nepodstatná část výtvorů se roztahuje na úctyhodné délce, tři z nich hezky přes deset minut a jen jedna okupuje běžnou dobu kolem tří minut. Je tak zaručen dlouho nerušený poslech monumentálních kompozic, jenž posluchači umožní odlet do fantazie.

Na téhle desce už skupina počala pět svou labutí píseň. Následovaly už jen nějaké singly, poslední řadovka "Strange In Stereo" z roku 1999, živák a kompilace největších hitů. "Omnio" tak představuje pomyslný Everest činnosti jednoho originálního seskupení, které už nějakou dobu odpočívá v rovině mimo naše zorná pole. Závan jejich vůně jest možno zaslechnout v tvorbě Green Carnation, kde se část pohrobků In The Woods... realizuje.

Verdikt:
Genialita má vždy číslo jedna. Dal bych všude za 10 bodů, ale je třeba si nechávat jisté rezervy...

Autor: sorgh (hodnocení 9,69 z 10)
Zdroj: http://www.innocence-music.com/clanky.php?akce=RecenzeUkaz&Recenze=351