ANATHEMA - We're Here Because We're Here

Celkové hodnocení alba: 84% Rok vydání: 2010 Žánr: psychedelic rock Celkový čas: 58:02 Skladby

Recenze:

Když bych měl zapátrat v paměti, která kapela v devadesátých letech minulého století patřila na metalové scéně k těm, které dokázaly každou svou deskou oslovovat fanoušky celého spektra metalových žánrů, ANATHEMA by bezesporu patřila k těm nejdůležitějším. Ve své tvorbě dokázala za použití nejrůznějších postupů skloubit tvrdé metalové riffy s širokou paletou emocí. Právě tato kapela vždy zaujímala v line-upech všech metalových akcí výjimečné místo a svou hudbou dokázala spojit jinak žánrově ortodoxní fans.

Respekt si dokázala získat u široké hudební veřejnosti z mnoha důvodů. K nejčastěji skloňovaným patří příslušnost k první generaci anglických doommetalových kapel, které měly na svědomí boom tohoto žánru a jeho zařazení se mezi ostatní menšinové styly. K dalším a hudebně nejvíce ceněným patří neustálý posun v hudebním vnímání a směřování. Každý počin, který kdy v rukou Angličanů vznikl, zaznamenal oproti svému předchůdci velký krok vpřed. A byla to právě ANATHEMA, která snad jako jediná z mnoha svých generačních kolegů zvládla bez ztráty kytičky přechod z metalu k rocku a jemu příbuzným žánrům.

Nová deska a její sedmiletý odstup od "A Natural Disaster" vyvolávala již před svým vydáním mnoho otázek spojených s výše uvedenými fakty. Bude tento počin opět svébytným dílem, které se dokáže porovnat s těmi minulými? Prokáže ANATHEMA svou hudební nevyzpytatelnost a pokročí hudebně o krok vpřed? Čím více se datum vydání odsouvalo, tím více se spekulovalo. Mnohé mohly naznačit na webu kapely před několika lety vyvěšené skladby, ale ty postupem času vyvolávaly spíše rozpaky a zpočátku poslechu nové řadovky na mě působily spíše odpudivě.

Osobně jsem se těšil na něco jiného a nového, tak jak jsem tomu byl zvyklý z minulosti. Novinka se však bohužel vyznačuje velmi podobnou hudební náplní jako předchozí "A Natural Disaster" a částečně i "A Fine Day to Exit". Z některých skladeb mám spíše pocit, že se nejedná o zbrusu nové skladby, nýbrž o zbytky z nahrávání minulých desek. Novinka působí jako detailnější rozpracování předešlých postupů. K hudebně celkově neslanému a nemastnému materiálu nepřispívá ani až přespříliš jednotvárné tempo. Mnohé skladby sice nepostrádají tolik využívanou stupňující se naléhavost, ale veškerý hudební základ je až přehnaně melancholický.

Na druhou stranu je jasné, že fanoušky toto album nejspíše nezklame, ba právě naopak si myslím, že ANATEMA na nové desce jde napřed svým posluchačům. Na úkor zajímavosti hudební náplně rozpracovává postupy, kterými do své hudby vkládá tolik oblíbené emoce. Nový materiál je doslova prosycen onou charakteristickou esencí, která doprovází tvorbu ANATHEMY od jejich prvopočátků, bez rozdílu desky.

Bylo jen otázkou času, kdy za tímto účelem začne naplno využívat ženského hlasu, který do její tvorby výborně sedne. Do sestavy adaptovaná Lee Douglas se s čím dál lepším Vincentem za mikrofonem skvěle doplňuje a mnohé skladby jsou odzpívané jejich překrásným dvojhlasem. Sama pak odzpívá i druhou část šesté "Presence", lehce evokující společně s následující "A Simple Mistake" období desky "Eternity".

S příklonem k celkové melancholii nového materiálu jde ruku v ruce i velké množství instrumentálních ploch a konkrétních písní, které se snaží navodit tolik charakteristické snové pocity. Právě v těchto částích desky sáhla ANATHEMA po berličce v podobě orchestru, se kterým experimentovala před několika lety na poloakustické desce "Hindsight". Ačkoliv jsem se snažil sebevíc, nemůžu se zbavit dojmu, že orchestr tu působí sice velmi efektně, ale zároveň odkrývá již zmiňovanou hudební rozpačitost kapely samotné.

Pokud jste fandy její novodobé tvorby, bude vám novinka určitě sedět. ANATHEMA jako taková na ní hudebně dozrála a je z ní cítit nadhled zkušených hudebníků. Zároveň s tím si myslím, že v tuto chvíli se kapela ocitla v bodě, ze kterého bude jen velmi těžké udělat další krok vpřed, aniž by došlo k výraznějším změnám v jejím hudebním směřování. Jistou strnulost už naznačuje jen minimální odklon od předešlé "A Natural Disaster" a hudební plytkost schovaná za pozlátko vypapané produkce a mixu Stevea Wilsona a dalších manévrů v podobě orchestrů, ženského zpěvu a příklonu k jednodušším melodiím.

Ačkoliv je pro mě tato deska v tuto chvíli tou nejslabší, jakou kdy Angličané vydali, nemůžu říci, že by byla vyloženě špatná. Svou úrovní však již nedosahuje výšky svých předchůdců a ANATHEMA jí podle mě ztratí velký kus své nedotknutelnosti. Po sedmiletém čekání a přesvědčování o kvalitě materiálu ze strany kapely jsem čekal víc.

Autor: Jan Novák
Zdroj: http://www.abysszine.com/2010050039-anathema-were-here-because-were-here.html